Amityville 2: Posedlost

Předně nutno zmínit nešťastné rozhodnutí castingu dát do jedné z hlavních rolí Burta Younga, typa, který nikdy neuměl hrát a sotva stačil na malé herecké štěky a tady se opět celou dobu tváří, jako by měl osinu v zadku. Ale jinak to bylo lepší, než bych od louhovaného čajíčku čekal, a to především díky Damianiho režijnímu umu. Je to film o dvou půlkách a vrchol přijde zhruba v polovině, kde Damiani výborně šponuje napětí a hraje si fajnově s kamerou a zvukem. Nechybí také taková ta italská špinavost, takže sem tam probleskne nějaké to gore a navrch nečekaný incest dvou sourozenců. Pak se to ale pro zbytek filmu překlopí do poměrně nezáživné variace na Vymítače ďábla, což je škoda, protože tady Damiani narazil na svůj strop a nic víc filmu nepřinesl. Konec s praskajícím latexem je jak z nějaké béčkové Tromy. (13.09.2023)

Ve srovnání s jedničkou drží druhý díl ještě krok, kdy je to stejné zpracováno trošku jinak. Rozdílem budiž exorcistické vyvrcholení, které na kvalitě neubírá ani nepřidává, řekl bych. Půl hvězdy ubírám za již zmíněnou neoriginalitu, jinak naprosto v pořádku. 85% Do dalších dílů se pouštět nehodlám, sedmkrát to vidět nepotřebuju. :) (14.06.2013)

Amityville 2 je uz v rukach ineho rezisera - pokial jednicku reziroval Stuart Rosenberg, dvojku uz tocil Damiano Damiani /serial Chobotnice/. A ono kupodivu dvojka sa kludne vyrovna jednicke - vidno, ze Damiani sa vyhral s reziou a dal si pekne zalezat na rezii. Sice mi tu chyba Rod Steiger ako v Amityville 1, ale to az tak nevadi, lebo bu bu bu barak vzbudzuje sam o sebe hrozu a duchovia a nadprirodzene temne sily tiez ...... pozerane hned po jednicke poobede pri plnom zijucom rusnom meste a susedia boli v zahradkach - co budem hovorit, bal som sa rovnako ako u jednicky. Na nocnu projekciu sam v dome by som sa neopovazil, a to ani v roku 2014. 88 % (18.11.2014)

Tak takhle ano, druhé pokračování Amityvillu je díky odvážnějšímu scénáři a skvělé Damianiho režii ještě lepší než výborná jednička. Rosenberg pracoval s náznaky a tajemnou atmosférou, Damiani atmosféru ještě zhutňuje a zlo definuje ďábelskou posedlostí nejstaršího syna nešťastné Montelliovy rodiny. Sice přitom jednoznačně vykrádá Exorcistu, ale nikterak mi to nevadilo, proč taky, nejmenuju se William Friedkin a neoriginálnost není něčím, co za každou cenu pranýřuju, nota bene když je ta kopírka takhle vydařená. Damiani prostě daleko víc tlačí na hororovou pilu a ten řez je opravdu hluboký a čistý. A jen tak pro zajímavost, zatím jsem viděl čtyři části téhle série a musím říct, že jsem se dosud nesetkal s natolik nekontinuální filmovou sérií. Ani dvojka není výjimkou, má býti prequelem k první části, ale události již předestřené právě tam, se zde odehrají poněkud odlišně. Avšak tenhle detail mi vůbec nezkazil nadšený dojem a pálím zaslouženou pětku. (29.12.2013)

Ohohó. Oproti jedničce mnohem, mnohem větší a lepší jízda. To co mi vadilo na jedničce je tady napraveno. Atmosféra houstne hned od začátku - polodespotický otec, který pro ránu nejde daleko, věřící matka, která se chystá otce opustit, vzdorný syn a pubertální dcera, mezi kterými to silně eroticky jiskří, dva mladší nevinní sourozenci a dům se svým démonem, který to hodlá všechno vyřešit. A to všechno podané v dost syrové podobě. Ještě si pamatuju, jak mě při prvním sledování děsily nájezdy kamerou po domě, proměna posedlého Sonnyho a jeho výprava po domě s puškou vruce a šokovala incestní scéna mezi ním a jeho sestrou. Nejlepší scénou celého filmu je pro mě zakrytí krucifixu ubrusem, to nemá chybu. Přemýšlím, jestli není chybou to, že film v podstatě vygraduje už v první hodině masakrem Montelliových, ale i pozvolnější závěr dost ve stylu Vymítače ďábla je dobrej. Tenhle film jeden z mála, který dokazuje, že pokračování může předčit první díl série (i přesto, nebo možná právě proto, že se tento odehrává před dějem prvního dílu). (06.01.2009)