Malé deti

Hodně působivé drama s ohromně uvěřitelnými, skvěle napsanými a dokonale zahranými hlavními i vedlejšími postavami (děti mě svou přesvědčivostí šokovaly!). Mhmm... to bysme měli suchou definici, a teď něco málo mých niterných pocitů. Je to síla. Skutečně těžce popsatelná síla, která mě zasáhla přímo do srdce (uvědomuju si patetičnost té věty, nebojte, ale prostě je to tak). Silný příběh, plný emocionálně vypjatých chvil, milých epizodek, nejasných náznaků, dokonce i humoru, který se mi moc líbil, zkrátka je to něco, co stojí za to vidět. Věřte mi. (21.08.2007)

Já jsem se Sarah nedivila, že se tak zoufale a bezhlavě zamilovala, ale popravdě jsem se divila Bradovi. Ne že by Sarah nestála za to, to určitě stála, ale proč byl ten člověk tak nespokojený se svým životem a tak znuděný, to jsem moc nepochopila. Možná ten malý chlapec věděl, proč nosí pořád tu čepici, možná cítil, že táta nebude tak úplně v pořádku. Motiv s pedofilem byl takovým příjemným oživením a pro mě osobně trvalou hrůzou z očekávání, co hrozného se stane. Konec byl velmi pěkný a Kate Winslet podlala jeden z nejlepších hereckých výkonů, jaké jsem u ní viděla. (04.10.2007)

Tak výborně vykreslený příběh se jen tak nevidí. Sledujeme osudy několika postav, které se různě vzájemně prolínají, film nás ale nutí o osudu každé z nich přemýšlet, chápeme jejich pocity, myšlenky i to, co dělají, přičemž je nám jasné, že je jen těžko můžeme jakkoliv soudit. A tak je to přesně v životě, nic není černobílé a často nevíme, na čí straně stát, protože obě vám přijdou sympatické, nebo právě naopak. Oceňuju, že se režisérovi podařilo linku příběhu i moji pozornost udržet až do úplného konce - v tom mu také pomáhaly skvělé herecké výkony Kate Winslet, Patricka Wilsona, Jennifer Connelly a mnohých dalších. Jediné, co mě dost rušilo, bylo průvodní slovo, objevující se ve velké části filmu, které sice sdělovalo mnoho důležitých myšlenek, ale myslím si, že by divák byl schopen na ně jednoduše přijít sám. (16.08.2010)

Little children má něco z American beauty a novějšího Daydream Nation, ale přesto je svůj. Vztahová záležitost s podivnou atmosférou a výborným výkonem Kate Winslet, u kterého ale působí rušivě hlas vypravěče a dějová linka se sexuálním deviantem (jehož představitel si vysloužil nominaci jen za to, že vypadá jako slizák a slizáka i hrál, hmm..). Přesto se jedná o výborný vztahový film, který se dostane pod kůži nejspíš hlavně lidem, kteří se někdy ve svém vztahu cítili jako v kleci a chtěli z ní ven... (13.11.2012)

Jako malé děti je film jako břitva. Řeže do společneské morálky s takovou naléhavosti, až to někdy hraničí s nervovým kolapsem. Při sledování filmu jsem měl podobné pocity jako při Dogville od Larse von Triera. Zatímco Trier byl jednodušší a přímočařejší, tak Todd Field vše spíše zamotává a postupuje mnohem rafinovanějším postupem, avšak o to víc je následný zážitek bolestivější. Field už ve svém filmu V ložnici dokázal, že mu morální dilemata nedělají pražádné potíže. Avšak čekáte-li nějaký zvednutý ukazováček budete nejspíš zklamání, režisér nemoralizuje ba právě naopak se snaží na věci a problémy nazírat s pochopením. Není žádných hrdinů, vítězstvích ani proher. Obyčejný film o obyčejných stinných stránkách nás všech. (02.06.2007)