Réžia:
Jiří AdamecScenár:
Jan Křtitel SýkoraKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Boris Rösner, Tereza Pokorná-Herzová, Soňa Novotná, Josef Kemr, Petr Štěpánek, Milan Riehs, Rudolf Hrušínský ml., Vlastimil Fišar, Jiří Rumpík, Rudolf KalinaObsahy(1)
Boris Rösner v dramatu umělce výjimečného talentu. Malíř (Brandl Petr Jan) prožívá šťastné chvíle mladických radovánek se svou přítelkyní Johankou. Poněkud nerovný svazek náhle řeší sňatkem s malířskou dcerkou Helenou. Individualistický charakter přivádí Brandla často do konfliktů s malířským cechem, s církví, s rodinou. Nad to se mu často po divokých pitkách s prostitutkami i žebráky nedostává peněz. Půjčí mu je lichvář Hackel. Brandl u něj chce po čase vykoupit svůj zastavený autoportrét, kterému podkládá magický význam (věří, že bude schopen znovu malovat, když ho bude mít). Hackel však soustavně zvyšuje cenu. V Brandlově životě se střídají okamžiky úspěchu a uměleckého vzepětí s nezdary. Brandl nikdy není prohlášen malířským mistrem na rozdíl od syna Maxe. Umírá v bídě, pronásledován vzpomínkami a trpkými představami, bez milovaného obrazu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (17)
- Před tváří boží jsme si všichni rovni. To znamená, že je i jedna pravda. - Ano, ale až před tváří boží! Věřící nevědí nic o optickém klamu a ani o něm nechtějí vědět. Spoléhají se na vlastní oči a záleží na nás, co těma očima uvidí... Nízkorozpočtová inscenace spíše divadelního rázu, přesto však na úrovni plnohodnotného filmu. Zajisté díky slušné režii a zejména hlavním protagonistům, Borisi Rösnerovi (byť jeho hraní často sklouzávalo až do přehrávání, ale to si asi postava vyžadovala) a klasikovi Kemrovi. Ocenit je třeba i osvětlovače a kameramana, jejichž způsob nasvětlení a snímání skvěle imitoval atmosféru Brandlových obrazů. ()
"Můj obraz, vraťte mi můj obraz.". Asi jde spíše o jakýsi životopisný apokryf než realistický životopisný film, přesto jde o velmi zdařilou záležitost. Hlavně díky Borisi Rösnerovi který zde se svou typickou živočišností a výrazně expresivním projevem vykresluje jak mladého tak i na smrt nemocného Brandla. Mladý malíř bojuje proti "zaběhnutému řádu doby", ten starý své mladické nerozvážnosti lituje. Kromě Rösnera zaujme i Josef Kemr v roli úlisného židovského lichváře. ()
Spousta silných námětů se utopila ve slabé a takové až přízračné televizní produkci, osmdesátých let československé republiky. Styl takového vyprávění myslím nemá nikde jinde ani snad obdoby. S minimem nákladů, v takřka divadelních kulisách bylo vždy vsazeno na sílu osobnosti herce. To se většinou dařilo, protože se zde rodily výborní herci obou pohlaví. Nejinak je tomu i v tomto tv dramatu kde pan Rösner nám svým uměním dokázal přiblížit aspoň něco málo ze života jednoho českého malíře z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. Skládám zde pochvalu právě zmíněnému herci než námětu či ztvárení. Protože díky hereckému výkonu a pak následně jen mé fantazii jsem dokázal chvíli pobýt v dobách tři sta let starých a něco nasát z té atmosféry ducha baroka. ()
Pokud budu přihlížet k tomu, že to nemá žádné velké ambice jako film pro televizi, můžu hodnotit velkoryse. Boris Rösner a Josef Kemr odvedli dobrou práci a jestli mi tam něco nesedělo, mohl to být scénář, který z toho udělal jednu hlubokou depku. Ale i takové filmy jsou potřeba a ve svém rámci to není odfláknutý kousek. ()
Docela chytré poněkud školometsky nudné dialogy jsou rozmělněny neustálými pseudomoudrými zamyšleními malíře stojícího na prahu smrti za mlžného romantického oparu televizního studia. Protagonisté předehrávají své etudy vášně a revolty, až se tají dech, ale expresivně uřvaný 35letý Boris Rosner (titulní postava), zdá se mi, neměl právě své dny. Ale jeho vyrýsovaná hruď mě zaujala, to ano. Ani 40letý (nevypadal) Rudolf Hrušínský ml. (Matyáš Braun) mě nijak neupoutal. Jediný, kdo zůstal věrný kvalitě hereckých výkonů, byl 64letý Josef Kemr (lichvář Hackel). ()
Reklama