Život a smrt malíře Petra Jana B.

Spousta silných námětů se utopila ve slabé a takové až přízračné televizní produkci, osmdesátých let československé republiky. Styl takového vyprávění myslím nemá nikde jinde ani snad obdoby. S minimem nákladů, v takřka divadelních kulisách bylo vždy vsazeno na sílu osobnosti herce. To se většinou dařilo, protože se zde rodily výborní herci obou pohlaví. Nejinak je tomu i v tomto tv dramatu kde pan Rösner nám svým uměním dokázal přiblížit aspoň něco málo ze života jednoho českého malíře z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. Skládám zde pochvalu právě zmíněnému herci než námětu či ztvárení. Protože díky hereckému výkonu a pak následně jen mé fantazii jsem dokázal chvíli pobýt v dobách tři sta let starých a něco nasát z té atmosféry ducha baroka. (07.12.2009)

Pokud budu přihlížet k tomu, že to nemá žádné velké ambice jako film pro televizi, můžu hodnotit velkoryse. Boris Rösner a Josef Kemr odvedli dobrou práci a jestli mi tam něco nesedělo, mohl to být scénář, který z toho udělal jednu hlubokou depku. Ale i takové filmy jsou potřeba a ve svém rámci to není odfláknutý kousek. (18.11.2012)

Osobnost jednoho z nejvýraznějších reprezentantů vrcholné barokní malby ve středoevropském prostoru Petra Jana Brandla (1668 - 1735), autora pozoruhodných pláten a velkého obdivovatele Karla Škréty, patří k nepomíjejícím okamžikům našich národních dějin. Televizní apokryf v překvapivě zdařilé režii Jiřího Adamce představuje tohoto osobitého umělce ve všech důležitých etapách jeho nedlouhého života; přestavuje nám jej jako bohémského, nesmlouvavého člověka, který si velice přesně uvědomuje své silné i slabé stránky a který i přes nepřízeň osudu znovu a znovu vstává ze dna, aby mohl začít tam, kde skončil. Obsazení Borise Rösnera do hlavní role se rozhodně neminulo účinkem, velký malíř se v jeho podání stává strhujícím mementem lidského života a do jisté míry předznamenává mnohé hercovy budoucí kreace na jevišti i před televizní kamerou. Brandlík, jak jej nazýval jeho učitel Kristián Schröder, věčný bouřlivák a frejíř, sváděl neustálé zápasy se svým talentem, se závislostí na alkoholu i se sebou samým. Zápasy úspěšné i marné, plné malých výher a velkých proher. (29.04.2016)

- Před tváří boží jsme si všichni rovni. To znamená, že je i jedna pravda. - Ano, ale až před tváří boží! Věřící nevědí nic o optickém klamu a ani o něm nechtějí vědět. Spoléhají se na vlastní oči a záleží na nás, co těma očima uvidí... Nízkorozpočtová inscenace spíše divadelního rázu, přesto však na úrovni plnohodnotného filmu. Zajisté díky slušné režii a zejména hlavním protagonistům, Borisi Rösnerovi (byť jeho hraní často sklouzávalo až do přehrávání, ale to si asi postava vyžadovala) a klasikovi Kemrovi. Ocenit je třeba i osvětlovače a kameramana, jejichž způsob nasvětlení a snímání skvěle imitoval atmosféru Brandlových obrazů. (16.06.2023)

"Můj obraz, vraťte mi můj obraz.". Asi jde spíše o jakýsi životopisný apokryf než realistický životopisný film, přesto jde o velmi zdařilou záležitost. Hlavně díky Borisi Rösnerovi který zde se svou typickou živočišností a výrazně expresivním projevem vykresluje jak mladého tak i na smrt nemocného Brandla. Mladý malíř bojuje proti "zaběhnutému řádu doby", ten starý své mladické nerozvážnosti lituje. Kromě Rösnera zaujme i Josef Kemr v roli úlisného židovského lichváře.    (03.04.2023)