Motel smrti

Žádné veledílo to nebylo. Bál jsem se jen při prvních náznacích. Stále jsem čekal, jak se hlavní duo ubrání, až na ně konečně vlítnou a ono to ani nebylo potřeba. Štvalo mě, jak je furt okatě nechávali. Atmosféra pak už také nulová. Každopádně potěší pár hezky kloktajících skoromrtvol po rozjetí autem. Nenudil jsem se a ňák mi stačilo, že vidím Lukea Wilsona hrát v hororu. (19.07.2014)

Nečekal jsem žádný zázrak, ale abych pravdu řekl, tak se mi tento horůrek docela líbil, i když tento žánr zrovna v oblibě nijak moc nemám. Sice je plno scén zkopírovaných a zdá se mi, že nepřichází s ničím novým. Na druhou stranu. Když divák sleduje tenhle Motel večír, kdy je tma a strach se protáčí kolem celé postavy, nechá to na něm následky. Na mně rozhodně nechal. Líbila se mi parádní atmosféra, která film blaženě nadzvedla do neskonalých výšin. Ta atmosféra dokázala něco, co bych si já rozhodně nedokázal představit. Právě ta atmosféra dokázala z jinak dosti průměrného filmu udělat zajímavou věc, při které mi ani nevadil fakt, že lekačky jsou jasné, ale i tak fungující a příběh zdá se být často ohraným. To pak člověk sleduje, co to s ním dělá a jak ho průběh filmu fantasticky mění. Tenhle to přes průměrný příběh ale solidní průběh víceméně dokázal. --- Zdálo se mi, že se mě snažíš zabít. Byli jsme na výročí svatby u mých rodičů a matka pořád něco mlela. Tys začal křičet, že už to nemůžeš vydržet a pak ses mě snažil uškrtit. - No, aspoň se ti zdálo o mně. (15.11.2007)

Komu by to nebylo jasné z explicitního českého názvu, toho přesvědčí hned úvodní titulky – Motel smrti je B-éčko bez špetky uměleckých ambicí. Drsné konstatování, uznávám, bohužel pravdivé. Kdyby Motel smrti byl jenom dalším stupidním thrillerem určeným pro zaplnění regálů ve videopůjčovnách, snad by mu ani nikdo nevěnoval pozornost, jenže on jím být nemůže již z toho prostého důvodu, že na režisérské stoličce tentokrát neseděl nějaký filmový impotent, nýbrž Nimród Antal. Od nadějného maďarského režiséra, který má na svědomí nejen dle mého názoru skvělé Revizory (aka Historky z budapešťského metra), bych čekal víc než x-tou variaci na „dva a více lidí ohrožuje cosi nebezpečného“. Limitace prostředí na jeden opuštěný motel s četným výskytem zvrhlíků sice slibovala příklon k sadističtější podívané á la Saw a jiným nervydrásajícím úchylárnám, Antal se však (bohudík?/bohužel?) rozhodl nespoléhat na jedinou místnost a rozehrál poměrně dynamickou hru na kočku a na myš, v jejíž průběhu se jednotlivé role několikrát prohodí. Samotnému psycho teroru předchází poměrně dlouhé seznamování s hrdiny, jejichž minulost zároveň skrývá jediné překvapení – v krajním případě lze díky hojnému výskytu jízlivého humoru celý film vnímat jako černohumornou persifláž řešení manželské krize. Přesto je asi pošetilostí hledat v něm něco víc nežli příběh vzbuzující strach, jde spíše o podvědomou snahu nepřipouštět si markantní kvalitativní úpadek svého (již ne tak) oblíbeného režiséra. Motel smrti není úplně bez nápadu. Mnohé scény, nepřekvapivě hlavně ty podzemní, udivují skvělou gradací a jakkoli je posledních deset minut přitažených za vlasy, věci se během nich konečně začínají řešit způsobem adekvátním vážnosti situace, což je fajn, akorát trochu pozdě (možná, kdyby byl Motel krátkometrážní...) . V rámci žánru sice lze mluvit o snímku ucházejícím, navíc na velice rozumnou délku sestříhaném: ty zapadlé regály videopůjčoven mu však nakonec stejně budu svědčit nejlépe. Škoda. 55% (12.06.2007)

Manželé Foxovi rozhodně neudělali dobře, když se na noc kvůli porouchanému autu nechali ubytovat v podivném motelu, který vede ještě podivnější recepční (přesvědčivě ujetý Frank Whaley). Se svými kumpány tu totiž bestiálně vraždí hosty, natáčí si to na video, a pak to prodává. Tenhle horor funguje tak, jak má, zejména díky vynikající režii Nimroda Antala, která spolu s úvodní zlověstnou hudbou zachovává poctivě zlověstnou hororovou atmosféru, která by se s přibývajícími minutami dala krájet a je stále stísněnější. Ústřední dvojka Beckinsale/Wilson nikdy nic pokazit nemůže (Wilson byl ale lepší) a Franka Whaleyho coby zvrhlého motelového recepčního, bych opravdu potkat nechtěl a měl za tenhle výkon shrábnout Oscara. Nějaké logické chybky se asi najdou, třeba proč nelítostní zabijáci nevtrhnou rovnou do pokoje a nezmasakrují Foxovi tak, jako to udělali nesčetněkrát předtím, ale to by zase nevznikl tenhle mrazivý horor, který je výborný si ho pustit v sychravé večery, a navíc uteče jako voda. (14.11.2009)

Tehle film si na nic nehraje, je to čistokrevná vyvražďovačka. Zní to divně - to jistě, v dnešní době konzument takových filmů čeká origininálně natočené, notně krvavé a supra úchylné orgie. Těch se sice ve Vacancy poskrovnu dočkáme, nicméně jsou podávány s takovou realistickou samozřejmostí, že v tom žádné vizuálně-umělecké ambice nejsou. Tím však nechci říci, že film po stránce vizuální nějak strádá. Ba naopak, režisér a kameraman přinášejí opravdu velmi zajímavé záběry a kompozice, které často staví na odrazech ve skleněných tabulích a zrcadlech. Když se k tomu přidá úžasně natočená honička v podzemních chodbách a efektivně použité záběry z amatérské šmírácké kamery, má tehle film opravdu atmosféru, která dokáže nahnat husí kůži. Ale nečekejte nějaké digitální vychytávky, toto dílko je natočeno snad až staromilsky, tradičními způsoby. Vacancy rovněž není žádné psychodrama, nýbrž hodně dynamická honička, takže 80 minut uběhne jako voda, v ději absentuje jakýkoliv oddychový čas, takže tu skvěle funguje gradace atmosféry, od pozvolného začátku až do opravdu brutálního konce. Autentičtější prožitek je vylepšen také díky civilním a lehce uvěřitelným hercům, a ač z úst vypouštějí banalitky na třetí, není to věru tak zlé, jak by mohlo. V rámci žánru 80%, v globále 60%. (22.06.2007)