Podezřelé okolnosti

Československá televizní adaptace podle předlohy známého autora kriminálních románů P. Quentina. Příběh se odehrává v okolí hollywoodského filmového producenta Ronalda Lighta a jak je u Quentinových případů zvykem, obejde se bez očekávaného detektiva či vyšetřovatele. V popředí zájmu je velká, finančně výhodná filmová role, o jejímž obsazení má rozhodnout již zmíněný filmový producent, jehož postavu svým neobyčejně povzneseným, ba přímo aristokraticky klidným způsobem ztvárnil V. Voska. O postavu Madame Pompadour, zřejmě v nějakém historickém filmu, je mezi herečkami, vyhrožující a agresivní A. Vránovou, záhadnou J. Hlaváčovou s tajemnou minulostí či bezcharakterní a bezohlednou K. Slunéčkovou, nebývalý zájem ,dokonce takový, že během obsazování role dojde ke dvěma vraždám a vydírání. Ve vedlejších rolích se objevil zdánlivě senilní, bývalý zvukař V. Brodský, syn Hlaváčové V. Preiss toužící objasnit situaci a uvolnit podezření od své matky, jeho krásná a cudná snoubenka J. Preissová či ochotný gentleman J. Adamíra. V malé roli kriminalisty se ukázal k nepoznání namaskovaný J. Teplý, jenž se však na pátrání po vrahovi nepodílel. Televizní kulisová kriminálka s typickou socialistickou výpravou K. Pokorného zaujme překvapivým závěrem, avšak jinak bych ji označil za zcela průměrnou. (08.03.2017)

Hlaváčová ve formě. A dál? Trochu mi vadí, že moje oblíbenkyně Slunéčková tady hraje s různobarevnym karfiolem na hlavě, ale na její výkon to ve výsledku vliv nemá, takže ok. A zatímco Preissová ani moc hrát nemusela, protože stačilo, že byla krásná, tak Preiss tu hrál jak v kašpárkovym divadle, až se jeviště (čti papírové kulisy) třáslo. (09.02.2016)

V české televizní tvorbě nejsou hry na Ameriku či Francii (asi nejčastější případy) výjimkou. Jenže pokud pomineme historické látky, tak mají tyto filmy většinou dva shodné nedostatky - nevěrohodné interiéry (příliš kašírované) případně exteriéry (příliš povědomé) a málo uvěřitelné herecké výkony. V případě inscenace Podezřelé okolnosti se na Kavčích horách rozhodli zahrát si na Hollywood. Vyloženě směšně to sice nedopadlo (až na pár momentů), ale o povedené inscenaci se mluvit nedá. První zápor se tentokrát povedlo celkem úspěšně odvrátit - vyložená Amerika 70. let to sice asi není, ale interiéry působí docela přirozeně a český obývák nepřipomínají, což je bohužel častý případ podobných inscenací. S herci je to horší, protože prostředí Hollywoodu je nutí spíše k přehrávání - asi nejvíc je to zjevné na Aleně Vránové jako zhýčkané herecké hvězdě (vizáží zřejmě měla evokovat Brigitte Bardot). Místy se neubránila ani Jana Hlaváčová - to když její postava začne být "rozjuchanější". Ale zase Václava Vosku jako filmového producenta lze snadno akceptovat, stejně tak Vladimíra Brodského jako bývalého zvukaře. Celkově by se nad hrou na Hollywood daly přimhouřit oči, kdyby se tvůrcům podařilo vybudovat aspoň nějaké napětí. V ději sice dojde ke dvěma úmrtím, jedno se vynoří i z minulosti, ale o kriminálce natož detektivce se nedá mluvit. A pokud budeme inscenaci chápat jako vztahové drama, tak je problém ve zmíněné uvěřitelnosti hereckým výkonům. Také ji můžeme brát jako "nemilosrdně nastavené zrcadlo zhýralé kapitalistické Americe", jenže to bychom z toho měli už komedii a na to mám české inscenace příliš rád... (31.08.2007)

Hollywood jak ho viděli českoslovenští filmaři v roce 1977. Hotely vybavené sektorovým nábytkem, telefonní aparáty z dob mého dětství, všechno jako doma, ale pozor tohle není u nás doma, tohle je Amerika. Nehodlám bazírovat na detailech, ale je sranda, když si Ronald a Ann volají telefonem z Tesly Vráble. Ovšem jinak je příběh rozehrán nadmíru pěkně, Jana Hlaváčová je famózní a zastiňuje svým výkonem všechny ostatní herecká esa, a to je co říct. Směs sociálního dramatu a detektivky se nadmíru vydařila a já si interiéry rozhodně zážitek zkazit nenechal...80% (13.07.2011)

"Když se chceš dostat nahoru, tak se musíš rvát aspoň jednou týdně. Když se tam chceš udržet, tak se musíš prát každý den." Sláva zkrátka vyžaduje ostré lokty a já jsem rád, že se herectvím neživím. Nesnesl bych totiž, kdyby mé vysněné role - náplast na zátylku Marselluse Wallace, 165. oběť střelby Toppera Harleyho či retardované mládě Godzilly hrál někdo jiný než já. S rolí Madame Pompadour je to jiné, protože na ni tak trochu nemám figuru, ale vraždí se kvůli ní a to už můj zájem vzbuzuje. Ono to celé hledání pravdy sice není žádný zázrak, ale charisma Ronalda, krása Peggy, roztomilost lovce zvuků strýčka Johna a obavy z nešťastně náhodné smrti nedopustí, abych šel s hodnocením níž. (11.07.2016)