Hodiny

Skoro všechno podstatné už napsali jiní, skvělé herecké výkony, kamera, střih, režie, emocionální hloubka všech tří příběhů... Prostě paráda. Netroufám si říct, který byl asi nejlepší, snad jenom část Julianne Moorové byla o tolik depresivnější a s "divnější" atmosférou, že mě vždy pohltila nejvíc. Celý film ale diváka přiková do křesla na celé dvě hodiny. Jinak si ale neodpustím jednu poznámku - scéna nedlouho před koncem s Edem Harrisem (úžasný výkon!) a Meryl Streepovou (ti, kteří viděli, jistě vědí, kterou myslím, ti, co ne, nechť se podívají sami) je jedna z emocionálně nejsilnějších a přitom nejnenucenějších chvil, jaké jsem KDY ve filmu viděl. Zkrátka absolutní nádhera, která vyrazí dech. Celkově 95%. (16.10.2007)

Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem... (13.09.2004)

tento film som chcel pozerat najma kvoli priatelke,lebo podla recenzii som predpokladal ze je urceny najma neznejsej polovicke... Po kldanych ohlasoch som sa na tento film tesil ako na dobre jedlo.Toto jedlo som vsak uz po celkom zaujimavom vstupe prehltal s coraz vacsimi tazkostami...stale som sa tesil ze pride nieco co ma zaujme.Jedine co ma zaujalo bola ta prepletenost hl.postav. Film bol podla mna az prilis dlhy a zaroven az prilis kratky na to, co chcel povedat. Na konci filmu som si vazne myslel, ze toto susto je urcene vyhradne zenam,kedze som ho nepochopil...ide vsak o to ze ho nepochopila ani moja priatelka..... (15.02.2004)

90% - Náročnější film, který vyžaduje od diváka velkou duchovní spoluúčast. Velmi zajímavě tematicky a motivicky propojené tři dějové linie mají sice společný, velmi depresivní nádech, ale přece je v celku skryta jistá nepojmenovatelná Krása… Postava a odkaz Virginie Woolfové je zde skutečným přízrakem, a dodává atmosféře bezvýchodnost a nevyhnutelnost zároveň (stejně jako monotónně naléhavé hudební plochy Philipa Glasse). The Hours je film, kde si užijete excelentní herectví, které zpřístupňuje jinak těžko uchopitelnou myšlenkovou hloubku, a o jehož sdělení můžete přemýšlet ještě dlouho po jeho skončení. Moc bych to ale (raději) nepřeháněl… ;o) (20.03.2007)

V poslední době jsem viděl dva filmy, které promouvají o ženách - a sice "Hodiny" a "8 žen". A bez okolků přiznávám, že "8 žen" mě oslovilo daleko víc - svojí nadsázkou, vtipem a šarmem. A ačkoliv dávám "Hodinám" stejné hodnocení, jde o čtyři hvězdičky jiného druhu - jsou to hvězdičky "objektivní". Tím chci říct, že přes skvělé herecké výkony všech tří představitelek a úžasného Eda Harrise si mě "Hodiny" neomotaly kolem prstu a nepronikly k mému srdci. Ale "chyba" bude v tomto případě na mé straně, v mém vnímání světa - pokud vám jsou ale blízké výpovědi o osamělosti, rozervanosti a tragice ženské duše, o depresích, psychických onemocněních a sebevraždě jako přijatelném řešení vlastní existence, pak si "Hodiny" nenechte ujít...Já za sebe ale říkám, že si je zopakuju až někdy za dvacet let. To mi bude něco přes čtyřicet a možná se na "Hodiny" budu dívat úplně jinak. A možná ne. (10.02.2006)