Hodiny

Čeho si na Hodinách cením je, že všechny tři příběhy (nebo větve) jsou i přes potenciální nudnost solidně napínavé. Když tak nad tím přemýšlím, skoro se v nich nic nestalo ( když nepočítám pár mrtvol) a stejně si mě dokázaly získat a upoutat na celou dobu. Určitě za to mohou výborné výkony všech představitelek. Snad za to může i Glassova hudba, která je na samostatný poslech úplně o ničem, neboť autor pouze a jenom opakuje postupy z předchozích prací a ještě to balí do (pro mě) nesnesitelného klišé, nicméně ve filmu to (ne)překvapivě funguje velmi dobře. Bohužel film jako celek se mi do paměti vryje jako nepříliš zajímavý. Možná, že kdyby se snímek více soustředil na depku Virginie, zasáhl by mě znatelněji, ale takhle ho vnímám spíše jako rutinní, ovšem kvalitní, práci. (13.11.2007)

Nechtěl bych to vidět dabovaný. Fantastické herecké výkony. Nicole Kidman s falešným nosem a parukou je vážně k nepoznání a jako introvertní, depresemi zmítaná žena je skvělá. Ale ještě úžasnější je Julianne Moore. Toho Oscara měla dostat ona, je to "její" film. Její scéna v hotelu je taková emocionální nálož, že by sama o sobě na jeden film bohatě stačila. Ale Daldry nás, diváky, nešetří a emocionálně to hrne od začátku do konce. Zkrátka - HODINY jsou sto minut napraskaných emocemi, které dokonale dokresluje skvostná hudba Phillipa Glasse. Při dnešní filmové produkci se mi moc často nestává, aby mi běhal mráz po zádech, ale u tohoto filmu se mi to dělo často. Jsem strašně rád, že se ještě točí takové filmy. Obrovské překvapení - nic moc jsem od toho nečekal a ona takováhle pecka! (01.07.2003)

Niektorí muži sú presvedčení, že ak je nejaký film emocionálnou bombou, automaticky spadá do pomyselnej kategórie ženský film. Je síce pravda, že fyziológia centrálnej nervovej sústavy postuluje ženu ako emocionálnejšiu bytosť, no schopnosť náležite vnímať umelecké dielo je daná nielen ženám, ale i mužom. V rovnakej miere (dejiny umenia sú napokon takmer výlučne dejinami mužov). Myslím, že Hodiny vôbec nie sú ženský či dokonca feministický film (režisér, scenárista a autor predlohy sú muži). Hodiny nie sú o ženách, ale o ľuďoch. A dokonca nie sú ani o smrti, ale o živote (a nádeji) - prečo by ináč John C. Reilly hovoril, že život poháňa predstava šťastia? Je to jeden z mála filmov, pri ktorých si človek naozaj naplno uvedomí, že pohyblivé obrázky sú aj o umení a že kvalitné herectvo môže dať človeku viac než výkladový filozofický slovník. Na tomto mieste nemôžem nespomenúť predstaviteľku Kitty, malichernej predmestskej slečinky, ktorá príde na návštevu k Julianne Moore. Až po hodnej chvíli mi došlo, že je to Toni Collette a že spôsob, akým hrá svoju tuctovú "bezvýznamnú" postavičku je tak báječný, že na ohodnotenie tohto výkonu neexistuje žiadna cena (a už vonkoncom nie ten ligotavý chlapík s chýbajúcimi mozgovými hemisférami). (02.01.2006)

Asi jsem se zbláznil, ale dávám tomuhle vybroušenýmu diamantu, briliantu, perle na nádherném šperku jen hvězdu. A to asi za Eda Harrise, kterýho mám rád už od Propasti. Jinak absolutně nechápu, co je na tom tak úžasnýho. Musel jsem ten blábol (a zažranci mi tento termín odpustí) vypnout po třičtvrtě hodině. A to dávám obvykle filmu, aby mě chytl hodinu. Dodíval jsem se dokonce i na Pána Prstenů a to už je co říct. O co tu jde? Jak jsem pochopil, tak jen o to, že tři ženský mají obyčejnej život a jde to s nima s kopce. Všichni to hrajou skvěle, ale to je pravděpodobně tím, že to nemusí nikdo hrát. To známe všichni. A na dvd se na to ještě dívat nepotřebuju, to už bych do tý řeky skočil možná taky. Třeba je to skvěle zahraný, skvěle obsazený a skvěle hodnocený všema kritikama světa, ale mně to nic nedalo, tedy kromě pocitu, že jsem promarnil skoro hodinu ze svýho života. PS. to co říká sharky je neskonalá pravda (05.12.2005)

Bohužel v kinech mi kdysi tenhle film unikl, soundtrack však jsem si jako sběratel všeho Glassovského koupil už dávno. Tak si ho - jak to tak vidím - rád co nejdřív zase pustím. A budu si snít o tom, jaký asi tenhle film byl... Protože dodívat se soustředěně na tohle dílo při uvedení v ČT jsem nedokázal. Krom d.m.s.n. nesnesitelného uměl(eck)ohmotného českého dabingu navíc v ořezu obrazu z původního 1,85:1 na formát 4:3... .-( . . . Zajímavé je, že úvodní titulky filmu proběhly na obrazovce v jakémsi podivném tvaru cca 1,5:1 s českými titulky(!), pak nám ovšem nějaký ten televizácký skřítek pičusek >zvětšil< obraz na 1,33:1 a pustil zvuk v českém znění. Děkuji - nechci! Nechci si kazit svůj léty vytříbený vybraný vkus. Proto tenhle film nyní nebudu hodnotit. I když - z nedohleděného a skvělé Glassovy hudby to (ne)vidím jednoznačně. Pět hvězd... - - - P.S. Těším se někdy na dvd... (15.10.2007)