Žízeň

Už skutečně velmi dlouho nepřišla na filmová plátna upířina, která by na už ze všech možných stran provařený žánr nahlížela takto originálně a zároveň při tom využívala prakticky všech důležitých úpírských schémat. Chan-wook Park žánr nebourá, on se na něj prostě jen dívá trochu jinak. A dělá to způsobem který sice skutečně místy působí trochu roztříštěně a snad i zdlouhavě, ale celkově je právě tou roztěkanosti docela slušně podtrženo kouzlo filmu, ve kterém se zběsile skáče po žánrových variacích a stylech, aniž by se nějak výjmečně vzdálil od hlavního tématu... a aniž by byť jen na chvíli přestal jak prohlubovat příběh a postavy, tak i velice dobře bavit. 9/10 (06.12.2009)

No Vida.. Žízen mi Sedla.. Na to, jak je film dlouhý, jsem se kupodivu nenudil ani Chvíli.. Celé to bylo zajímavé, krásné, erotické, sexy.. Občas krvavé a brutální.. Krásně natočené bez chyb.. Efekty na úrovni Hollywoodu.. No konečně se Asiati vzpamatovali a začínají Točit koukatelné Snímky! Kvalitní Upířina.. A pro mne jeden z nejlepších Asijských Hororů! (23.07.2012)

Sang-hyun od detstva vyrastá v cirkevnom sirotinci. Celý život je presvedčený o tom, že bude pomáhať chorým ľudom. jedného dňa vstúpi do lekárskeho experimentu pre hľadanie lieku nevyliečiteľnej smrteľnej choroby. Všetci dobrovoľníci, až na neho - zomrú. Sang-hyuna berie po tejto udalosti okolitý svet ako boží zázrak. Po krátkom čase si však začne uvedomovať, že s jeho telom predsa len nie je niečo v poriadku. Jeho zmysli sú čoraz intenzívnejšie, vadí mu denné svetlo a čoraz viac baží po krvi. To, že sa z kňaza stal upír, nie je najväčším problémom. Sang-hyun začína zvádzať vnútorný boj medi dobrom a zlom. V jeho mysli i duši prebieha nerovný súboj. Zvíťazí nakoniec láska či krvilačné potreby? A aké to bude mať následky? Divák, ktorý si pustí tento film, by mal v prvom rade vedieť, že "Thirst" je viac ako z polovice drámou. Dlhočizné rozhovory či úvahy, predsa len nie sú pre každého. Následne sa film zmení vo veľmi slušný upírsky psycho snímok s komediálnymi prvkami (dokonca s jemným romantickým nádychom), ktorý neuspokojí len niekoho, kto z ťažka ocení niečo, čo je úplne iné, ako doposiaľ videl. Kórejské či Japonské filmy sú špecifické svojou čudesnosťou, ktorá sa v Európe či Amerike, proste nenosia. "Ploché" príbehy v týchto kultúrach nemajú priestor - 70%. (13.01.2014)

Bakjwi je podivně rozplizlý a roztahaný produkt jinak kvalitního režiséra, který v prvé řadě nenabízí tolik dění, aby se mohlo hovořit o jeho úspěšné mutaci v rámci filmových žánrů. Hlavní problém vidím ve ztvárnění upírství, které bez patřičného smyslu a alespoň trochu hororové atmosféry vyzní dost naprázdno. V žádném případě však nelze hanit vše, erotické scény byly dost živočišné, speciálně Ok-bin Kim (Tae-ju) se svým prvotřídním hereckým výkonem postarala o zvláštně "ztopořenou" atmosféru, kdykoli byla na scéně... Špetka černého humoru a násilí, obzvláště sexy násilí v podání Tae-ju také představuje výtečné koření pro jinak mdlý polotovar. 5/10 (01.06.2010)

Ačkoliv je Žízeň upírským filmem, jsou upíři pouhou zástěrkou - fasádou, která ukrývá nečekaně rozmanité interiéry. Svojí příběhovou podstatou odpovídá Žízeň spíše filmům Pošťák zvoní vždycky dvakrát nebo Jaro, léto, podzim, zima... jaro, než třeba takovému Drákulovi. Ač je zde krve vskutku požehnaně (a málokterý nemrtví je tak poutavý, jako ústřední dvojice), primární roli zastává koncept zločinu/hříchu a nezřízené vášně/pudovosti. Tento (narudlý) koktejl, který divákovi Chan-wook Park namíchal v sobě spojuje upířinu, film noir a skoro až duchovní snímek do jednoho fungujícího celku. (Následuje kapka spoilerů). Hlavní postava je katolický kněz, který se snaží o zduchovnění sebe sama – vnímá tělo i smrt jako něco pomíjivého, důležitá je pro něj duše a víra, jako jakýsi nehmatatelný ideál dobra. Po nakažení se upírskou krví se v něm probouzí potlačované touhy a pudy, které ztělesňuje sexuální přitažlivost k manipulativní dívce a zdánlivé oběti domácího násilí. Tato vášeň a nekontrolovatelné choutky probouzí v knězi jeho stínové já, jež vede nakonec ke zlu. Podobně jako například křesťanství, tak i některá východní náboženství berou nezřízené připoutání se k „věcem tohoto světa“ jako jednu z cest k tragédii a bolesti – kněz se přestává řídit svým vyšším „já“, regulacemi společenskými i morálními (v psychoanalytické hantýrce svým superegem) a odevzdává se skrze postavu Tae-ju svým pudům, svému id a přestává se kontrolovat. Zahazuje kněžský hábit a ve své radosti ze znovunabyté živočišnosti se odpoutává od všech dříve uznávaných konvencí. Avšak to, co se zpočátku zdá jako osvobození jej čím dál tím více pohlcuje, přestává být člověkem a stává se zvířetem (přesněji řečeno dravou šelmou). Na začátku komentáře jsem zmiňoval film noir – konvence a postupy v Žízni jsou natolik podobné klasickým noirovkám, že bych se ji nebál do tohoto žánru z fleku zařadit – ostatně je zde výrazné napětí, neustálá tísnivá atmosféra, je zde femme fatale par excelence, je zde zločin a výčitky svědomí, hrdina tápající na pomezí světla a temnoty, etc. Celkově se jedná o výborný mix žánrů, o nichž bych si nikdy nemyslel, že půjdou tak umně skloubit. (23.08.2018)