Žízeň

Hodnotím director's cut. Keď som film videl pred rokmi prvýkrát, tak ma pomalá prvá polovica celkom nudila, ale potom si ma svojou nepredvídateľnosťou film začal postupne získavať a finále ma totálne nadchlo, takže celkovo by som dal filmu 7/10 aj keď priebežné pocity sa mi behom filmu dosť menili. Aj po druhom pozretí by som mu dal rovnaké bodové hodnotenie, ale tentoraz by to bolo za konštantných 7/10. Možno pretože že som už vedel čo ma čaká, tak som si vychutnával aj postupný zrod hlavnej postavy, ale zároveň už ma film nemohol prekvapiť, takže druhá polovica už pre mňa nebola taká úchvatná ale len logickým vyústením predošlého deja. No a dej tvorí príbeh o už klasických Chan-wook Parkovských pošahaných postavách, ktoré spája nejaké rodinné/kamarátske puto. V centre príbehu ale stojí nenápadná mrcha, ktorá ako náhle sa dostane k moci tak ukáže svoju pravú tvár a to jak rada manipuluje s chlapmi vrátane hlavného hrdinu. Akurát je príbeh okorenený o upírsku tématiku, ktorá do príbehu zapadne tak prirodzene, že na seba ani príliš nestrháva pozornosť a po chvíli vám to nepripadne divné. Je to jeden z troch Parkových pošahaných filmov, ktoré ma bavia. Hlavne vďaka zaujímavým štyrom ústredným postavám (kňaz a pošahaná rodinka - matka, syn a mrcha snacha), ktoré sú fantasticky stvárnené. Slabinou je možno len to, že stopáž je fakt trochu prestrelená a tempo pomalé, ale výsledkom je netradičný mix žánrov, ktorý zaujme jak drsnosťou, dramatickým vyznením medzi postavami tak aj čiernym humorom. 7/10. (11.07.2019)

Cením filmy, u kterých motiv upírů (či jakýchkoliv jiných monster) slouží za symbol něčemu hlubšímu, v nichž tento motiv spíše než žánrová proprieta (mám na mysli horrory) funguje jako metafora (př. Interview s upírem a nesnesitelná tíže nesmrtelnosti, Závislost a upírství jako analogie drogové závislosti). Na podobném principu je, po mém skromném soudu, založena i "Žízeň" Chan-wook Parka - story tohohle filmu by totiž byla funkční, i kdyby se ústřední hrdina neproměnil v prvních minutách v upíra. Ta neuhasitelná žízeň po krvi, tak charakteristická pro upíry, je zde metaforou (ev. katalyzátorem) pro ničivou, jelikož neovladatelnou (býváme otroky svých pudů) a zakázanou (tabu kněžského vysvěcení a mimomanželského sexu + zločin) touhu. Posud s "Žízní" souzním, moc se mi líbí... avšak ke čtyřem hvězdičkám dnes ani náhodou nevystoupám. A to kvůli přepálené stopáži (135 minut je v tomto konkrétním případě fakt hodně). A stopám manýrismu (hlavně v zbytečně prodlužovaných erotických scénách). A afektovanosti (typické, jedná se přeci jen o jk film). Summa summarum: první snímek Chan-wook Parka, ke kterému se nemám chuť vrátit. 65% (05.02.2021)

Modlidby jsou k ničemu..... Touha zachraňovat lidi přivádí mladého kněze do laboratoře. Ne jako vědce, ale jako dobrovolníka, který věnuje své ,,tělo“ k experimentu. Je nakažen virem, vyzvrací krev, zemře a znovu ožije. Nestává se z něj superhrdina, ale ..... . Máme mnoho společné – oba jsme z výsledku rozpačití. Zatím co on své rozpaky zahání sexem, já musím jen přemýšlet, proč po téměř bezchybné půlhodince upouští tvůrci od zajímavých nápadů a fantaskních představ a namísto mysteriózní touhy po hříšných požitcích sahají k tradiční asijské krvelačnosti a morbidnosti. Přes nespornou zajímavost tématu tak vznikla jen další upírská ,,love story“, která má ukojit sexuální a drogové choutky (kohokoliv). Navíc vůbec nechápu délku. (Filmu.) Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímavých a originálních 30 minut. 2.) Chci vidět co nastane, když mnich poruší desáté přikázání. 3.) Na filmu je nejdůležitější sex. 4.) Dostal jsem chuť na maso a krev. 6.) Série STMÍVÁNÍ nenaplnila mé představy o upírech. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (09.04.2010)

Som rad, ze zhoda s reziserom pretrvava nadalej... Komplexny multizanrovy pohlad na upircinu, kde sa z jednej nalady prechadza do druhej z lahkostou a razanciou ostreho noza skrz makke maslo. Po stranke stylu brilantne a vypiplane do posledneho detailu, co u Parka uz nejaky ten rok je standardom. UPDATE: Zhliadnuta rozsirena verzia (cca 10min. navyse), ktora prehlbuje hlavne postavu Tae-joo. Celkovo po druhom pozreti este silnejsie ako prvykrat, hlavne vdaka sustredeniu na detaily. (05.07.2009)

"Před tchýní se nešustí, nevraždí a nekleje! Kdo se toho dopustí, toho tchyně prokleje!" Naopak, krmit letargickou tchýni patří k dobrým korejským mravům, aby nebyla nevrlá a manželský inmortui rigor mortis trojúhelník mohl klapat k všeobecné spokojenosti. Navzdory tomu, že se vychechtaný zvlhlý manžel, šutrem zatížený, sáčkuje do postele mezi manželku a milence, aby jim znechutil vychutnávání mimomanželského savého styku. Varování: film rozhodně není (je?) vhodný pro vdavekchtivé hororové fanynky, neb obsahuje nestrašidelnější scény s tchýní všech dob, alespoň co Omnibusova paměť sahá. Ale teď vážně, bez srandiček a legrácek. Tenhle krví psaný příběh o tom, že i katoličtí upíři jsou jenom lidé, alespoň co se láskou rozervané hladové duše týče, mi zaťal dráp hluboko do srdce, drsně zmačkal kapotu busu a zakousnul se mi hladově do koulí, ech, chtěl jsem říct do koule na řadicí páce a do mé romantické duše. Kolik litrů krve můj prokletý monstrózní chtíč z Ok-bin Kim sobecky vysál? Všech pět. (25.12.2022)