Žízeň

Jak je u Parka zvykem, v rámci subžánru i kinematografie zcela stoprocentně odlišné, objevné a nezařaditelné, audiovizuálně nápadité a všehovšudy působivé dílo. Stejnou měrou nezvyklý humor i romance fungují na výbornou, samotný děj se dost možná rozjede příliš rychle, aby pak dobrou půlhodinu stál na místě (s Kang-ho Songem a jeho hereckou partnerkou před očima přesto není čas na nudu), což naštěstí bohatě vynahrazuje silným napětím, pobavením, zhnusením či pouhým dychtivým očekáváním věcí příštích (případně vícero z těchto emocí najednou) protkané finále. (44. MFF KV - 4.7.08) (12.07.2009)

Po uletenom I am Cyborg... Park znova v plnej sile, tak ako sme si ho obľúbili. Netradičná upírska dráma, ktorá rozpráva o tom aké je to byť upírom proti vlastnej voli, ako zahnať "smäd" a neublížiť nevinným, ale aj o tom, že upír - nech sa snaží akokoľvek zapadnúť do spoločnosti - zostane vždy len upírom. To všetko podané Parkovsky agresívnym vizuálnym štýlom, s fúrov čierneho humoru a fantastickými nadsadenými scénami, ktoré sú v konfrontácii s extrémnosťou mnohých momentov a celého konfliktu ktorým precházda hlavná postava o to posobivejšie. (10/10) (01.04.2010)

Parkův žánrový mix pro otrlého (míněno odolného) diváka mi sedl jako dětská prdelka na nočník, zejména oceňuji originalitu, nápaditou kameru, neotřelý příběh kněze, který uvízne v závislosti na krvi, no a samozřejmě velkou lásku dvou osamělých duší.. Je to zvláštní, zajímavé, jiné.. Herci v hlavních rolích se mi líbili, ladilo jim to spolu a krásně to mezi nimi jiskřilo.. Jediná drobnost ke škodě na téhle krvavé nádheře je ta, že to auto s babiznou uvnitř neskončilo dole pod skálou, vím, jsem zlá.. (14.08.2022)

Na tenhle film jsem se docela tesil, ne kuli tomu, ze bych tak moc miloval korejskou tvorbu, ale trailer a tema je hodne zajimavy a ve spojeni s reziserem Parkovo formatu to mohla bejt parada. Jenze neni. Cely se to snazi tvarit jako tak trochu jinej upirskej film, coz se do znacny miry dari a na cloveka to pusobi neokoukanym dojmem, ale pod tim vsim je to porad ten starej znamej pribeh o upirovy, co nechce sat krev. Je sice fakt, ze postupne to hezky pritvrzuje, s krvavejma scenama nema Park problem, ale pribeh proste neni tak moc nosnej a zabavnej, aby udrzel napeti nebo zabavnost po celou tu prehnanou delku 130 minut. Nektery sceny sice fakt stoji za to, ale obcas sem se docela nudil, pripadne byl lehce zmatenej, protoze nektery sceny pusobi, jak kdyz skoncily na podlaze strizny a nekdo je tam na posledni chvily soupnul, jen proto, ze jsou pekne natoceny. Celkove to sice ma napad, je to perfektne natoceny a obsazeny, ale zaroven zbytecne utahany a bez gradace napeti. (17.11.2009)

Ačkoliv je Žízeň upírským filmem, jsou upíři pouhou zástěrkou - fasádou, která ukrývá nečekaně rozmanité interiéry. Svojí příběhovou podstatou odpovídá Žízeň spíše filmům Pošťák zvoní vždycky dvakrát nebo Jaro, léto, podzim, zima... jaro, než třeba takovému Drákulovi. Ač je zde krve vskutku požehnaně (a málokterý nemrtví je tak poutavý, jako ústřední dvojice), primární roli zastává koncept zločinu/hříchu a nezřízené vášně/pudovosti. Tento (narudlý) koktejl, který divákovi Chan-wook Park namíchal v sobě spojuje upířinu, film noir a skoro až duchovní snímek do jednoho fungujícího celku. (Následuje kapka spoilerů). Hlavní postava je katolický kněz, který se snaží o zduchovnění sebe sama – vnímá tělo i smrt jako něco pomíjivého, důležitá je pro něj duše a víra, jako jakýsi nehmatatelný ideál dobra. Po nakažení se upírskou krví se v něm probouzí potlačované touhy a pudy, které ztělesňuje sexuální přitažlivost k manipulativní dívce a zdánlivé oběti domácího násilí. Tato vášeň a nekontrolovatelné choutky probouzí v knězi jeho stínové já, jež vede nakonec ke zlu. Podobně jako například křesťanství, tak i některá východní náboženství berou nezřízené připoutání se k „věcem tohoto světa“ jako jednu z cest k tragédii a bolesti – kněz se přestává řídit svým vyšším „já“, regulacemi společenskými i morálními (v psychoanalytické hantýrce svým superegem) a odevzdává se skrze postavu Tae-ju svým pudům, svému id a přestává se kontrolovat. Zahazuje kněžský hábit a ve své radosti ze znovunabyté živočišnosti se odpoutává od všech dříve uznávaných konvencí. Avšak to, co se zpočátku zdá jako osvobození jej čím dál tím více pohlcuje, přestává být člověkem a stává se zvířetem (přesněji řečeno dravou šelmou). Na začátku komentáře jsem zmiňoval film noir – konvence a postupy v Žízni jsou natolik podobné klasickým noirovkám, že bych se ji nebál do tohoto žánru z fleku zařadit – ostatně je zde výrazné napětí, neustálá tísnivá atmosféra, je zde femme fatale par excelence, je zde zločin a výčitky svědomí, hrdina tápající na pomezí světla a temnoty, etc. Celkově se jedná o výborný mix žánrů, o nichž bych si nikdy nemyslel, že půjdou tak umně skloubit. (23.08.2018)