Vyhostenie

Úvod: Od Zvjaginceva jsem již viděl Návrat a Leviatana, a četl komentář od Shadwella ***... Před rozetnutím gordického uzlu říká bratr Marek: "Ať uděláš cokoli, vždycky to bude dobrá." Psychologicky vzato to však rovněž znamená: "Ať uděláš cokoli, vždycky to bude špatné. Problém tedy není v rozhodování, co udělat, ale zda něco udělat nebo nedělat nic. Nebo podle Maxe Frische (Mein Name sei Gantenbein): Machen oder Unterlassen... A tak vlastní drama začíná až tehdy, kdy se dozvídáme, jak to viděla druhá strana (Věra - předtím mluvil a jednal jen Alex) a zjišťujeme, jakým problémem je vzájemná komunikace. To, co se v mužském světě snadno odvíjí (potraťáci, doktoři, pohřebáci atd. - stačí jen náznak), styk mezi mužským a ženským ztrácí výrazové prostředky... Zvjagincev se kritizuje, že je málo inventivní, že se zabývá jen standardními (archetypálními) tématy. Ale nebyl takový i Bergman (i když rozhodně byl inventivnější). Nicméně spojení nedramatické režie a dramatické kamery (např. pohled na dveře s tváří démona) považuji za jedinečné. Trochu mi snad vadily některé superpozice (např. provádění potratu a dětská skládačka s obrazem Navštívení Panny Marie... Ještě snad údajné Zvagincevovo epigonství. Celá ruská moderní filmografie je poplatná Tarkovskému, ale také Tarkovskij je poplatný svým předchůdcům. Pokud Zvjagincev použil některé obrazy připomínající Tarkovského, pak to bylo zřejmě nezáměrné. Tarkovského postupy vyplývající z jeho specifické "nadsvětské a nadnáboženské mystiky" Zvjagincev nepoužívá, a asi by to ani neuměl. Jeho vyprávění je čistě epické, co z toho vyplývá je jen na divákovi... Zkrátka "Laughing matter", jak by řekl Saroyan. (18.04.2015)

Velká škoda, že Andrei zatím nenatočil více takoých filmů, protože i Vyhoštění je pro mě naprosto špičková záležitost. Určitě podobný rukopis, jako u Návratu. Naprosto skvělá kamera, dlouhé záběry na přírodu, dlouhé záběry, kde se moc nemluví a ani to není potřeba. A pak je tu příběh. Příběh o krizi jedné, navenek celkem spokojené rodiny, která ale zdaleka není tak štastná, jak to na první pohled vypadá.... A dál je potřeba jen pochválit všechny herce za výbornou práci a doufat, že třetí reřisérův film, na který se chystám a to Jelena, bude stejně dobrý, jako jeho předchozí dva. To bych si opravdu moc přál. (03.02.2015)

Po skvělém moderně vypadajícím Návratu, filmu s výbornou kamerou, hudbou a hlavně zdařile vybudovanou tíživou atmosférou, se zdálo, že v Rusku vyrostla nová režisérská hvězda. Vyhoštění ale vypadá, že by klidně mohlo být natočeno už před 40 lety (třeba Tarkovským nebo někým podobným) - jeden rozvláčný záběr střídá druhý, a atmosféra, přestože patrně měla být podobná jako v Návratu, selhává kvůli řídkému a nepříliš zajímavému příběhu. Nějak jsem ve filmu nenašel ani "výrazně duchovní rozměr", který slibovala (asi protože ve filmu občas zazní gotická ambientní hudba) anotace v katalogu. (07.07.2007)

Zvjagincev mě svým druhým filmem pro změnu zklamal. Příběh se odvíjí pomalu a v komorním duchu, že sice zbývá spousta času k zamyšlení, ale dál není nic. Příliš viditelná je inspirace Tarkovským, o čemž nepochybuji jako o záměru, leč na mě to bohužel působilo spíše jako vykrádání jeho stylu než jako jeho pocta. Největší problém mně však dělalo strávit pointu. Asi proto, že jsem z filmu dostatečně nepochopil PROČ to muselo být zrovna takhle, takhle vykonstruovaně. Musel jsem nad tím hodně kroutit hlavou. (23.05.2009)

Po shlédnutí Návratu jsem byla hodně zvědavá, "jak to všechno začalo". Jenže moc jsem se toho nedozvěděla, protože toto je úplně jiný film. Celou dobu jsem tápala a hledala souvislosti, když hlavní hrdina byl tentýž. Takže nadšení, jako u prvního filmu, se nekoná, ale hluboká ruská duše a krásná příroda tam byly. Déšť, dlouhý déšť, temná krajina, temné vztahy mezi lidmi. Celkem spokojenost. (04.06.2017)