Rinda Rinda Rinda!

Linda Linda Linda (リンダ リンダ リンダ) je filmem, který napsal i natočil pan Nobuhiro Yamashita a je pojmenován po songu "Linda Linda " od Japonské Punckové bandy z 90.let "The Blue Hearts". Samotný film je celkem zdlouhavý a více méně postavený pouze na jedné již zmiňované písničce, která film díky horším hereckým výkonům a hluchým místům ve filmu nezachrání, na druhou stranu mě některé scény pořádně rozesmály a zvučný soundtrack se k filmu hodil. O trošku slabší než Swing girls. Malé zklamání. 65 % (26.07.2010)

Mám velice rád japonské filmy s výrazným hudebním podbarvením, ať už se jedná třeba o rozverné Swing Girls, melancholickou Nanu či hloubavá dramata od Toshiaki Toyody. Také mám rád sličné asijské středoškolačky v krátkých sukýnkách a s podkolenkami :-) A Linda Linda Linda! je svěží japonsko-korejský hudební kousek s dívčím kvartetem ve školních uniformách v ústřední roli. Holky jsou velké sympaťačky, kterým jsem z plna srdce držel palce, ať se sehrají a na školní japonsko-korejské kulturní exhibici to se zápalem pěkně zostra rozbalí v tradičně skvělém finále, jež mi připravilo nečekanou erupci emocí. A ze snímku přímo čiší křehkost a pohoda, že mi nezbylo, než si spolu s hrdinkami zvesela zařvat: "Like a rat, I want to be beautiful. Because there's a beauty, that can't be photographed. Linda Linda! Linda Linda Linda!", a druhý den si dát repete :-) Slečny zpívají asi falešně, ale poslouchá se to skvěle. Poté, co jsem měl díky Febiofestu možnost Lindu zhlédnout v kině a každou skladbu z třípísničkového soundtracku slyšel snad stokrát, musím hodnocení tohoto půvabného a citlivého filmečku zvýšit opět na plný počet. A hýbat s ním už nebudu. Kei, Son, Kyoko a Nozomi si to ode mne zaslouží. 9/10 (15.11.2006)

"Rinda Rindaaa, Rinda Rinda Rindaaa!" ^^ No ano, musím uznat, že písnička, na které je film postavený, byla hodně chytlavá. Nicméně to je tak jediný skutečně pozitivní bod, u kterého zvedám palce nahoru. Ostatní bylo, jak by Japonci řekli, "maa maa" - nic až tak hrozného, ale ani skvělého. Myšlenka ukázát, jak se zrodilo přátelství mezi skupinou povahově odlišných středoškolaček, které se sejdou v jedné hudební skupině, byla sice pěkná a není, co ji vytknout, ale co třeba ta zdlouhavost? Proč děj tak zbytečně natahovat? (jedno velké mínus, které způsobuje nudu během sledování tohoto snímku) Co herecké výkony? (druhé menší mínus) A kde tam nabrali Du-Na Bae, Korejku, která umí zpívat asi jako každý druhý průměrný smrtelník (s občasnou falešností) a přitom je hlavní zpěvačka skupiny? (také malé mínus, i když vybrat tam někoho takového byl nejspíš záměr)... Ještě pořád bych byla ochotná dát aspoň 4 hvězdičky za to, že jinak to byl "milý" film, ale co mě dorazilo (a to je pouze můj subjektivní problém)... Jak ta Korejka mohla odmítnou Kennichiho? Pěkný a milý Japonec řekne nepříliš pěkné Korejce, že ji miluje, a dokonce se to kvůli ní naučí říct v korejštině... a ona ho odmítne??? V té chvíli mě s prominutím postava Son začala štvát... A hodnocení dopadlo na 3 hvězdy. "Swing Girls" byly rozhodně lepší :) ~(3,2★)~ (12.10.2009)

Největší chybou jsou špatně vybrané herečky. Ani jedna mi moc neseděla a Du-na mi je bohužel vyloženě nesympatická. Obzvlášť při hudebních scénách sebou tak prapodivně trhala. Dějově téměř nulové a atmosféra mě vlastně také nenadchla. U mě zatím nejhůře hodnocený film, na kterém se podílela Korea. 2*. (16.11.2011)

I asijská srdce bijí v rockovém rytmu. Co slečny středoškolačky postrádají v hlasovém rejstříku a čistotě tónů, hravě dožene přirozená rozvernost a energie, která v osvěžujících gejzírech prýští na diváka ze všech stran. V hudebním snímku o slastech a strastech dospívání září podivně introvertní Korejka Bae Du-Na. To jméno si musím zapamatovat. A doufám, že ji uvidím ve filmu Woodyho Allena, Akiho Kaurismakiho nebo Jima Jarmusche. (09.09.2007)