Reklama

Reklama

Paprika

  • Japonsko Paprika (viac)
Trailer 2

Obsahy(1)

Vstupte do říše fantazie a představ, kde se realita a sny střetávají kaleidoskopickém světě čiré obrazové dokonalosti. Magický příběh se soustřeďuje na převratný přístroj, který vědcům umožňuje vstupovat do lidských snů. Když je přístroj ukraden, neohrožený detektiv a skvělá terapeutka spojují své síly, aby věc získali zpět – dřív než padne do rukou “snových teroristů.” Poutavý animovaný thriller natočil uznávaný režisér Satoshi Kon. (Bontonfilm)

(viac)

Videá (2)

Trailer 2

Recenzie (232)

dezorz 

všetky recenzie používateľa

V mnohom odchod od povodnej tvorby, v mnohom rozvijanie hlavneho motivu celej Satoshi Konovej tvorby. Tentoraz uz nejde o na anime nepatricny zaner, sci fi s fantastickymi prvkami je anime vlastne, na rozdiel od psychothrilleru v Perfect Blue, dokumentu v Millennium Actress ci dickinsonovskeho romanu v Tokyo Godfathers. Napriek tomu ide o vrchol tvorby. Miesanie reality a fantazie bolo vo filmoch Sathosi Kona vzdy dolezite, ale skor plnilo funkciu metafory, pomocky, barlicky, zaujimaveho obzvlastnenia. Lenze prave neurcitost reality a fantazie, tej fantazie, ktorej prave animovany svet najviac sluzi, je to, co tohto tvorcu zaujima a tak v Paprike si Dickovesko budhistickej snovej neurcitosti uzil plnymi duskami. A tak Satoshi Kon natocil najlepsie dielo kariery. Zostal verny komiksovej gycovistosti anime zanru, zaroven vsak kazdym zaberom prekracuje hranice zanru anime. Na rozdiel od Myazakiho pomijajuceho sa fantarizovania v smutku, na rozdiel od experimentov Studia 4C, na rozdiel od anime velikanstva Katsusira Otoma, Satoshi Kon vyuzil vsetko co anime ponuka a predsa natocil viac. ()

Dudek 

všetky recenzie používateľa

Atmosféricky velmi zdařilé dílo, kterému se velmi obratně daří propojit realitu se snovým světem. Nicméně Cucui to ve své předloze zvládnul ještě zručněji. Satoši Kon se rozhodl nekopírovat knihu a příběh vypráví po svém a značně do něj zasahuje. Cucui na to šel pomaleji. Seznamoval čtenáře s postavami, pozvolna odhaluje jejich vnitřní pohnutky a vysvětluje chod svého fikčního světa. Postupně budoval prostředí, kde se realita a sny měnily v jeden čím dál méně přehledný celek, ve kterém se odrážely nejstinnější stránky všech propojených postav. Tím nejenže postupně dávkoval napětí, ale zároveň neustále udržoval čtenáře v obraze. Až tedy do závěrečné části, která se stala překombinovanou fantasmagorií, která nejenže už ztrácela na přehlednosti, ale též na zajímavosti. Kon hned na začátku diváka přivede právě do oné změti, kde se prolíná realita s fikcí a až poté postupně seznamuje se vším ostatním. Vzhledem k úchvatné úvodní scéně to zpočátku až tak moc nevadí. Audiovizuální stránka je natolik atraktivní, že mlsné diváky doslova zasytí. Konova imaginace však postupem času přestane být hlavním tahounem a těžká orientace ve snímku spolu s faktem, že úvod se zdá být i vrcholem filmu zapříčiní pomalé uvadání nadšení. Celkové atmosféře příliš nenapomáhají ani postavy, které jsou zde - nejspíš v tradici anime tvorby - až příliš karikaturické. ()

Reklama

Lavran 

všetky recenzie používateľa

Nauka o snech trochu jinak... V Konově ryze surrealistickém vidění světa se sen-iluze nemění v realitu a realita v sen-iluzi (tedy programově nepřepíná mezi jednotlivými světy), ale realitu nahlíží jako pojem rovnocenně iluzivní/iracionální k definici snu-iluze, který je ve své podstatě... tvrdě realistický. Obě sféry jsou proto nerozlučitelné (tudíž i nerozlišitelné) a jediným vodítkem k jejich exaktnímu vydělení po "západním způsobu" je barva. Jenže vtip je v tom, že i ta se (podobně jako hudba) v průběhu děje ukáže jako navýsost nespolehlivý faktor. Jo, je v tom něco z P. K. Dicka, ale především hravá a nekontrolovatelně imaginativní škola principů dualismu očima a rozumem ostrovního lidu japonského (a potažmo i "celé" asijské populace). Výsledkem je manifest "ambivalentní Jednoty" pro kolbiště ruční animace, který zručně zacloní i jisté tendenční prvky a přehlcenost. A aby toho nebylo málo, zašla Paprika ještě dále (než by se odvážil průměrný psychoanalytik), neboť nadužíváním motivu "filmové iluze" se dá interpretovat i jako zamyšlení nad povahou samotné filmové tvorby - což je poslední věc, kterou bych od ní očekával! Takže, ať už ve mne barevný DVD cover či zeleninou zavánějící název vyvolával před zhlédnutím jakkoli nelichotivé a infantilní konotace, nyní je vše odpuštěno. // Dodatek: Na coveru to sice není nikde uvedeno, ale Paprika u nás vyšla i s bonusovým diskem! ;) 4,5* ()

Rudovous 

všetky recenzie používateľa

Barvity vylet na jehoz konci se probudite do "reality", vyjdete do ulic a jdete si opet koupit listek do kina. Mozna pro nekoho hodne dezorientujici, ale kdyz se vam neco zda - muze to by take dost zmatene. Paprika je takova dokonala postmoderni podoba soucitne bohyne Kuan Jin. Elementu laskave zenskosti v jejim animovanem podani, jsem s hrdiny tohoto filmu tez propadl. Tohle bylo neobycejne bohatych devadesat minut. ()

kaylin 

všetky recenzie používateľa

Další krásná ukázka toho, že Japonci prostě umí natočit vážný a zajímavý film, který má myšlenkový přesah, a to všechno s tím, že se jedná o snímek animovaný. Nikdo jiný to nedokáže tak dobře jako oni, jako kdyby ve světě stále panovalo přesvědčení, že animace je hlavně pro děti. Japonci tu vlajku nesou statečně a pevně a naštěstí se k nim přidávají další. ()

Galéria (29)

Zaujímavosti (9)

  • Když filmové vyšetřování zavede detektiva do kina, prochází kolem reklam na předchozí Konovy filmy. (Siriuss)
  • Zpracováno dle stejnojmenného románu Jusutaku Cucui. (Hromino)
  • Pokoj v 55. minutě obsahuje tato světová díla, zleva: 1. „Oedipus and the Sphinx“ (1880). Ilustrace ze „Stories from the Greek Tragedies“ od the Rev. Alfreda J. Churche, M.A. (Seeley, Jackson, & Halliday, London, 1880). Původně od antického umělce, (Getty Images). 2. „Oedipus and the Sphinx“ (circa 1806–1808) autora Françoise Xaviera Pascala Fabreho (1766–1837).
    3. „Oedipus and the Sphinx“ (1864) autora Gustave Moreaua (1826–1898), (The Metropolitan Museum of Art) – ten nad krbem. 4. „Oedipus and the Sphinx“ (1864) autora Jean Auguste Dominique Ingrese (1780–1867), (Walters Art Museum). 5. „Oedipus Explaining the Enigma of the Sphinx,“ (1808, přepracováno ca. 1827) autora Jean Auguste Dominique Ingrese (1780–1867), (Musée du Louvre, Paris). 6. „Oedipus the Wayfarer“ (c. 1888) autora Gustave Moreaua (1826–1898). (Petsuchos)

Reklama

Reklama