Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Pozoruhodné, že i v roce 1979 mohla vzniknout v Československu pěkná hudební komedie s prvky grotesky. Tvůrci toho navrstvili opravdu hodně, což se asi největší slabinou. Ale jinak má film hodně zajímavých míst. Mihne se tu celá plejáda českých zpěváků a hudebníků. Kamera je vycizelovaná, jednotlivé záběry dávají smysl, střih je svižný a podtrhuje absurdní situace i symbolické záměry. Nápad s postupně vznikajícím scénářem je nosný, dovuluje vrátit se v ději a dal vzniknout výborné nápovědě i třem pánům v černém na pozdaí. Luďka Soboty bylo tak akorát, u Laděnky Kozderkové bych si klidně i přidala, hlavně u zpěvu. Hvězdné obsazení vedlejších rolí se vyplatilo, navadí, že se někteří jen mihnout. Pěknou roličku dirigenta si střihnul ve svém posledním filmu i Jan Vostrčil. Zatímco 80. léta patřila estrádám, dnešní doba si od nich dostatečně odpočinula, další absurditou tedy je, že v dnešní době je právě estrádní vystoupení zajímavým zpestřením. Bavila jsem se výborně. (25.02.2019)

Když už se nějaký československý film dostal na Otrlce, musí to být fakt něco. A taky že je, protože taková kravina se fakt jen tak nevidí. Má to takový ten strašně absurdní humor, na hranici geniality a trapnosti, který já rád když funguje, ale tady to bylo tak 50 na 50. Zatímco ale v první polovině bylo ztřeštěných nápadů dost, druhá polovina jen kopírovala viděné a některé scény zbytečně natahovala (honění harmonia, vypuštěná Vltava, boj nevěst o sele). Zase ale závěrečná svatba byla bizarní dost, to jo. A taky zaujme herecké obsazení. Celkově to je hodně ujeté, ale funkční tak na 50%. 3* (23.10.2020)

Humorná estráda plná skečů, parodií, odkazů na vše související ke své době či českého vlastenectví, písniček a melodií všeho druhu. To vše jak vystřižené ze silvestrovské televizní zábavy. Hodně to připomíná podobný snímek ´Trhák´, který však vznikl o něco později. Že by se tu Svěrák při psaní scénáře inspiroval? Mnohé odkazy dnešním mladým divákům už málo co řeknou, takže je dokáží ocenit jen pamětníci této omšelé doby. Vše srší skvělými nápady, ale na celovečerní film je to místy značně křečovité a jakoby nucené. Tady je názorně vidět ten propastný rozdíl mezi televizní a filmovou zábavou. A proto se snad možná Svěrák pustil do svého ´Trháku´, aby vše napravil a uvedl takovýto pokus na pravou míru. Každopádně každý nápad se cení a jak se říká: ´Chybami se člověk učí´. (01.08.2015)

Dech berouci bizzarkomedie, kde se objevuji temer vsechny herecke a hudebni osobnosti konce 70.let a kde je dej natolik nepredvidatelny a sokujici, ze nemuzete ani nachvilku odbehnout na zachod. Obrovske mnozstvi gagu a vtipnych replik vychrcholi zaverecnou LSD scenou na Staromestskem namesti, presne vedle tech hodin, jak do nich nekdo pred lety hrabnul a od ty doby nejdou. Zde se stretavaji vsichni hlavni i zatim nepredstaveni protagoniste filmu. Pri sledovani doporucuji konzumovat velke mnozstvi drog, ktere umocni zazitek z filmu. Mimochodem, nechcete nekdo harmonium? (07.08.2006)

30% - Těžko hodnotitelný bizarní pokus o crazy komedii. Poprvé jsem film viděl někdy kolem roku 1981, kdy šel v televizi. A moc jsem ho nepochopil. Název jsem zapomněl a v paměti mi zůstalo jen pár utržků - vypuštěná Vltava, ujíždějící harmonium a cameo Leoše Jirsáka, který tou dobou měl v televizi vlastní pravidelnou talk show „Federální kriminální ústředna pátrá“. Pak jsem ho viděl až po letech a naposledy jsem se na něj podíval včera na internetu. Co k tomu říct? Film „Pane, vy jste vdova!“ považuji za ukázku toho, že crazy komedie může mít hlavu a patu. Tady je to téměř naopak. Spousta gagů není špatných, obzvlášť ty, které vycházejí z doslovné interpretace některých úsloví. Ale co třeba v Trháku působilo jako super vtip (před hájovnou stojí zaražený pilot, paní poštmistrová se nemůže odtrhnout od okna), tady to působí nehomogenně a jaksi zbytečně. Film sice cosi jako dějovou linku obsahuje a v jejím rámci se snaží držet konzistentně, ale ta je (jistě úmyslně) dosti rozvolněná, takže umožňuje umístit do filmu právě zmiňované gagy. Jenže ty jsou umisťovány jakoby bez ladu a skladu. Výsledek působí podobným dojmem jako slavný dort pejska a kočičky. Spousta ingrediencí, která každá sama o sobě by nebyla špatná, smíchána dohromady vytvoří těžko poživatelnou kaši. Ačkoliv při včerejším shlédnutí mi to zase nepřišlo tak hrozné, přesto budu hodnotit jako „podprůměr, nutná jistá dávka tolerance“. Na druhou stranu je tento film mnohem zábavnější a koukatelnější než další film režiséra Tomáše Svobody „Blázni, vodníci a podvodníci“. (15.11.2011)