Star Trek

Pane Abramsi, díky vám. Ze sálu jsem odcházel rozechvělý, jakoby se ve mně probudilo něco zapomenutého z dětství, nejspíš ty hodiny a hodiny strávené četbou knih a sledováním všech možných verzí seriálu. Na člověka, který nemá k sáze žádný vztah prokázal Abrams obdivuhodnou míru empatie a schopnosti oživit přesně ty části, které Star Trek potřebuje. Chemie postav, humor, napětí i všechny ty okázalé cesty časem – vesmírná poezie, ve které je kus dětské naivity, kus vědy a pořádná porce dobrodružství. To všechny zakuklené v bezchybném vizuálním pozlátku, které je dnes tak módní. Krásně se to zájemně snáší, skvěle to vypadá a pro budoucnost to slibuje, že Star Trek možná vstupuje do zlatého věku. Už tu asi nebude ta sladká výlučnost, ale k čertu s tím, lesklé pozlátko sáze sluší, akce střídá akci, postavy se krásně vylupují a příběh je přesně tak uhozený, jak být má. Já si tam prostě našel vše, co ze mně kdysi dělalo fanouška Jamese T. Kirka a jeho posádky. A myslím, že své si tam najde kdokoli, komu není proti mysli pořádná sci-fi limonáda. Star Trek je totiž cool a jakkoli nemám rád cool věcičky, tak tuhle, tuhle jsem si zamiloval. (22.04.2009)

Mě nový Star Trek ničím nenadchnul, takže teď moc nepobírám všechnu tu nepřehlédnutelnou chválu kolem. Čekal jsem asi něco nového, neotřelého, výjimečného. Takový dojem, jaký jsem měl naposledy z WATCHMEN, takový dojem se ale nedostavil. Nic extra. Nic extra vzhledem k očekávání. Taková ta rozmáchlost na mě příliš nezapůsobila, nezafungovala, a nejvíc se mnou hnul emocionální úvod. Na druhou stranu slušná zábava s moc pěknými vesmírnými sceneriemi a sympatickým, ale nijak nepřehnaným humorem. Užil jsem si příjemné dvě retro sci-fi hodinky, nepřišlo mi tak žalostně umělohmotné jako TRANSFORMERS, druhou díru do zadku mi to ale nevyprdlo. 7,5/10 (07.05.2009)

Ale Spocku, je vrcholně logické, že pláčeš po mamince. - Děkuji tatínku. - Nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn, tatínku. Teda co to plácám. Je mi asi 150, tak je vrcholně logické, že jsem už senilní. Tak po tomhle se mi Galaxy Quest líbí ještě víc. Film o záchraně planety Iowa a návratu minisukní do světa Star Treku (velmi pozitivní prvek, za to jedna hvězdička) jako by byl dokonalým předobrazem pro tuto parodii (zvláště scéna se Scottym v jakémsi skleněném potrubí vyvolala vzpomínky na scénu s buchary). Tím víc překvapující je, že ona parodie vznikla o deset let dříve. Asi jsem byl naivní, když jsem od filmu čekal trochu promyšlenější děj bez logických děr (samí vesměs pozoruhodně neschopní zajíčci na nové lodi, teleport na nepřátelskou loď ve dvou (proč už tam rovnou neposlat přepadový komando), Spockovo zničení vrtáku zatímco celá planeta Iowa dělá prd a přebíhá z místa na místo? BTW proč že ta čená díra musela bejt uvnitř planety? A co romulanská loď dělá celejch 25 let, proč třeba když už může cestovat časem někoho třeba nevaruje... Co tam máme dál? Tak třeba stav silnic vs. vznášedla, dnes povinný samurajský meč - proč proboha, hafo samoúčelných scén (s autem) a ultrašťastných náhod (Spock verze 2) atd. atd. Tohle je film pro generaci MTV, co tak halasně "vypíná mozek" (jestli tedy vůbec má co vypínat). Všechno je vypulírované, čisté, i ta občasná krev z nosu našich hrdinů je taková estetická a načančaná. J. J. Abrams (a s ním zástupy jeho fandů) nechodí evidentně po stejné cestě jako já. (25.12.2009)

Star Trek 902 10.. Pokud to chtěl Abrams dotáhnout do konce, Romulana Nera měl hrát místo neperspektivního Bany Shia LaBeouf a ochranku Enterprise by obstarali do červených mundúrů odění kluci z Backstreet Boys.. Konzervativní trekkie si nejspíš dá pod bradu fotonové torpédo a stiskne spoušť, ti, co Star Trek nemusí a nebo je dosud míjel jak pan Data solárium, budou nadšeni strhujícím tempem, dokonalými triky, humorem made in Pegg a vůbec vytuněným WARP pohonem Abramsovy režie, co má za úkol přiblížit legendární sérii novému (rozuměj mladšímu) publiku. Jenže J.J., když Klingoni jsou klišé, co je potom ten zbytek..? Můj dojem z dynamické jízdy, co se snaží letmo brnkat na strunu logiky (chtěně) i parodie (nechtěně), je tím pádem ambivalentní, ale alespoň jsem zpětně ocenil kvality Galaxy Quest. V souvislosti s ním mě napadá, že kdyby se na této Enterprise hodlal chopit velení komandér Peter Q.Taggert, vystřelí ho posádka jen v trenýrkách a se slovy "Tenhle vesmír není pro starý!" na ledovou planetu FD240, kde by ho snědly kosatky stejně jako jedí na Zemi staré nepotřebné Eskymáky. Vše samozřejmě v intencích direktivy Federace č.6307: „Bude-li důstojník přistižen, jak očichává sedlo rotopedu v dámské tělocvičně…“, ehm, pardon, to jsem si spletl, myslel jsem: „Bude-li důstojník přistižen, že už mu na tváři raší vous, bude shledán nepotřebným..“ (24.07.2012)

Těsný maximální warp. Abramse zpomaluje jen občasný odskok k mladší generaci (mimozemský hobit, legrační scéna s potrubím), který nabourává přísnou vulkánskou logiku. Emocí je ve filmu zatraceně hodně, v prvních dvaceti minutách by to člověk snad musel přebírat lopatou. Když se prach z rozstřílených planet usadí, Abrams nerušeně vklouzne do futuretro pocty originálu a zvládne ho napodobit i s jeho chybičkami (ty mírně absurdní zápletky jsou ale i po letech roztomilé). Nová posádka šlape jako hodinky, tempo je závratné, výbuchy největší a film se i při hláškovacích rozstřelech mezi Kirkem a Nerem (mohlo jich být pravda víc) tváří... sofistikovaně. Ne dost na to, aby to ukojilo hardcore trekkies, ale od běžných pozemšťanů, kteří jdou do kina pro trochu toho testosteronu, rozptýleného v zábavném a tak akorát dlouhém sci-fi koktejlu, dostává Abrams jedničku. Teď se jen příliš nemotat v kruhu a nakopnout Enterprise tam, kam Hollywood nevkročil. Nebo raději vkročil, protože to vylepšené opisování s dostatečnou přidanou hodnotou jde Abramsovi i scenáristům dokonale. (22.04.2009)