Okurkový hrdina

Můj náhled na film se výrazně liší od oficiálního textu distributora. Zatímco Černý Petr mě zoufale nudil a měla jsem co dělat, abych ho vůbec dokoukala, Okurkový hrdina mě od začátku zaujal svým pojetím. Určitě k tomu přispěla skvělá muzika Luboše Fišera, která dodala hrdinovi tktlivou nostalgii. Byť "soudružský" jde o film generační a dobový - kromě problémů a povah hlavních hrdinů poctivě zrcadlí dobu, kdy vznikl. (18.01.2017)

"Moderní člověk musí být především uvědomělý a oholený." V prvním plánu zejména upřímná oslava antihrdinství v trochu jiném smyslu než bylo u většiny novovlných tvůrců zvykem - nikoliv schéma "malý člověk svou malost nepřekročí a zůstává nicotný", nýbrž model "malý člověk může i přes svou provinčnost dokázat velké věci skrze drobné krůčky". V tom je OKURKOVÝ HRDINA nesmírně pozitivní, jelikož říká, že se lidé nesmí zapikolovat ve svých schránkách (tak by s tímto tématem naložil např. Forman), ale je třeba se snažit pracovat na zkrášlení světa, jakkoliv se k nám nakonec může zachovat krutě. Matějovo gesto, které učiní po brutálním zápase se svým sokem, tedy to, že sveze stopujícího chlapce, symbolizuje fakt, že přes všechny rány, které svět může "okurkovým hrdinům" zasadit, se takový hrdina nemůže k tomuto světu obrátit zády, jelikož to není v logice jeho povahy. Z antihrdiny se tak stává pravý hrdina s donquijotským nádechem, a Mlíkovský posouvá tento podřadný typ až na vrchol etického žebříčku. To dokazují i Matějovi přátele v závěru, kteří si jej hluboce váží - navzdory tomu, že poněkud "ňoumovitá" vizáž protagonisty sugeruje spíše dojem oblíbené postavičky obecního blázna. Tento snímek je hned v několika rovinách také brilantní ukázkou decentralismu české nové vlny: Mlíkovský se k ní "připojil" pouze tímto filmem; OKURKOVÝ HRDINA dokazuje, že je možné točit modernistické příběhy i bez verismu a s jasně definovanou příběhovou linií.....P.S. Oficiální text distributora je v případě tohoto filmu pouhým blábolem. Srovnání s ČERNÝM PETREM se sice nabízí, ale je naprosto zcestné demonstrovat na paralele těchto dvou snímků tzv. bezbarvost OKURKOVÉHO HRDINY - každý z těchto filmů se totiž zabývá zcela odlišnou stránkou podobné věci. A Mlíkovského snímek není o nic méně reálný než ČERNÝ PETR - pouze se na svět dívá z té lepší stránky. V rámci české nové vlny docela příjemná změna. (15.06.2011)

Bohužel naprosto zapomenutý film, o čemž svědčí i to, že až donedávna chyběl i na ČSFD. Jedná se o jediný režijní počin Čestmíra Mlíkovského, který na osudech několika dospívajících hrdinů zobrazuje nelehké dospívání v absurdní atmosféře Československa 60. let. Formálně pozoruhodné dílko, které si v ničem nezadá s mnohem slavnějšími filmy ze stejné doby. (09.07.2006)

Další nezvratný důkaz tvůrčích možností šedesátých let. Jediný režisérův film. Silně šedesátkový, velmi roztomile ujetý, taková letní párty v doprovodu free jazzových tónů. Jedny z prvních skladeb Luboše Fišera také nádherně podtrhují celkovou uvolněnosti i jistou dávku filmové alternativy, jež v sobě tento snímek nepochybně má. (21.01.2017)

Václav Sloup v nejlepší roli ve které jsem ho zatím viděl, jasně dokazuje, že zamilovanost je nejkrásnější stadium bláznovství. Škoda, že zásadní scéna byla udělána naprosto imbecilním způsobem, to zase někoho asi osvítil duch svatej nebo co. Navíc ji doprovázela, ostatně jako celej film, tak příšerná hudba, že bych jí nechal zahrát leda tak na srazu komunistů. Jinak kdyby se mě nějakej hajzl začal srát do holky, tak mu na pinďoura přilepím návnadu na sršně a do vlasů mu hodím mládě tchoře, abych frajera vyuautoval hned ze začátku. (31.01.2010)