Zajatci hmly

Tak tohle opravdu není ždáná hloupá americká limonáda, ale kus dobře odvedené poctivé práce. Celému filmu vévodí vynikající atmosvéra ruské zimy a divák má díky tomu chvílemi pocit jako by byl jedním z těch, kteří momentálně netouží po ničem jiném než se alespoň na chvíli ohřát u ohně, či spolknout byť jen jedno jediné sousto slušného jídla. Rozhodně se zde nesází na nějaký přehnaný sentiment a spíše se film snaží poukázat na krutost válečné doby i neskutečný nepořádek v organizaci ruské armády. Nikoho z herců sice neznám, ovšem ani to mi na skvělém zážitku nijak neubralo, ba naopak ještě přidalo na autentičnosti. No a ta odlehlá ruská vesnička, ve které se film odehrává je prostě kouzelná. Pokud máte rádi filmy z období 2sv. války zasazené do ruské zimy, tak tohle prostě musíte vidět... (16.12.2009)

Velmi komorně, střízlivě pojatý (proti)válečný film, který bez zbytečného sentimentu a nejspíš i vcelku realisticky vykresluje, jak hrstka ruských vojáků a německých zajatců staví "strategicky důležitou" věž v mrazivém prostředí sibiřské tajgy u vesničky Polumgla. Zdejší obyvatelé, ženy, starci a děti, mají z hostů samozřejmě pramalou radost. Film poněkud sráží naprostá předvídatelnost děje; snad jen ta úspěšná vesnická zaříkávačka pro mě byla mírným překvapením (anžto se vymykala běžné realitě:-)). Vytknout by se dala i určitá mozaikovitost, jsme postrkováni od jedné postavy k druhé a vlastně nikoho nepoznáme hlouběji, nikoho si neoblíbíme. Možná proto očekávaný závěr působí emočně vlažně - divákovi je z té situace smutno, vnímá absolutní nesmyslnost všeho toho snažení a vůbec války, ovšem slzička neukápne. Nicméně jde o solidní snímek, zvláště ta izolovaná atmosféra ukrutného mrazu se povedla. 71% (25.05.2009)

Zajatci mlhy je film hodně podobný Grbavici - v obou případech jsou hrdinové daleko od války, až se téměř zdá, že se jich už netýká, aby závěrem, ve své podstatě brutálním, ale podaným se samozřejmou lehkostí, připomněl, že válce nelze jen tak uniknut. Ani 12 let od konce války v případě Grbavice, ani několik tisíc kilometrů od fronty v případě Zajatců mlhy. Samotný film ve mně nezanechal hlubší dojem. Může za to nedotažený scénář: postavy zůstávají ploché, málo výrazné a neznámé i na konci filmu a jednotlivé mikropříběhy, jež vznikají během vzájemného pobytů zajatců a žen, jsou spíše jen náměty, které zůstaly nedořečené a nerozpracované. Přítomnost jakéhosi čarodějnictví je IMHO naprostý omyl. Zmiňovaný závěr mě pak zcela logicky nechal zcela chladným a netečným. Přesto ale nejsou Zajatci mlhy ztracený případ, kamera snímá velice obstojně, asi největším kladem je hudba (bohužel použitá velmi málo), nicméně téma okázale zastínilo čistou filmařskou práci. Což platí i pro, v úvodu zmiňovanou, Grbavici. (21.12.2006)

Zajatci mlhy jsou docela příjemným vybočením ze současného mainstreamu a určitě se jedná o úspěšný debut režiséra Artema Antonova. Na filmu je nicméně znát tvůrčí nezkušenost, a pokud Zajatce mlhy porovnám se snímkem podobného obsahu a zpracování, jakým je například Kukuška, pak ten druhý jasně vítězí na body. Scénář je poněkud nedotažený, z čehož vyplývá, že postavy jsou příliš ploché a divák se o nich dovídá jen málo. Vynikající je naopak kamera. Ve filmu se objeví několik výborných scén jako je pád do zamrzlé řeky nebo karneval. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že z dané látky bylo možné vytěžit víc. Celkový dojem se pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec se přikláním k 70 %. (12.01.2007)

Stále váhám nad hodnocením, protože film se mi moc líbil. Začátek sice není nic moc, ale jakmile se zajatci s nepovedeným poručíkem dostanou do vesnice, děj má spád a grády. Ať jde o vesnickou čarodějnici nebo sblížení vesničanky s Hansem, lov na medvěda, Byla jsem dojatá, když po ránu vycházeli němečtí zajatci z obydlí a spěchali na apelplatz. Všechno to bylo tak poetické, k tomu polární záře. A pak ten strašný konec ... Takže dávám plný počet. Všechno ostatní už tu napsali jiní. (03.04.2017)