Den brysomme mannen
Vandræðamaðurinn
The Bothersome Man
Réžia:
Jens LienScenár:
Per SchreinerKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Ginge AnvikHrajú:
Trond Fausa, Petronella Barker, Per Schaanning, Birgitte Larsen, Anders T. Andersen, Sigve Bøe, Bjørn Jenseg, Dag Håvard Engebråten, Johannes Joner (viac)Obsahy(1)
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (76)
I když mě tento snímek lehce zklamal, ale vlastně jen z osobních důvodů - čekal jsem prostě více. Jak již tak je u severské kinematografie zvykem, film je hlavně o atmosféře (místy vážně chladná). Film je pohledem na naší zapádní civilizaci, lehce filozofický námět tedy - jedná se o vizi budoucnosti, trochu utopickou, každopádně nikterak přívětou, lehce kafkovskou. Vše je v pořádku, ale tak nějak mi toho přišlo ve filmu málo, že se tam toho málo odehraje (dost otázek žůstalo nezodpovězených), občas v divákovi hlodá červíček nedůvěry, nedotaženosti - tento utopický svět není tak dokonale promyšlen, jak by člověk čekal. Film však rozhodně stojí za shlednutí, vyvolává v člověku ty správné otázky - a možná se na konci chytnete za hlavu s tím, že to musíte vidět ještě jednou. ()
Někteří soudobí teologové vypodobňují peklo jako nekonečný bílý prázdný prostor, ve kterém jste sami. Těžko říci, zda je místo, kde se ocitl Andreas, lepší či horší... Zneklidňující, tíživé, bezvýchodné. I Stepfordské paničky nebo Smrtihlav hýří mnohem větším optimismem než Otravný chlap. Nevím, proč komedie, ale třeba někomu přijde vtipné uříznutí prstu, masakrování na kolejích či střeva visící ze sebevraha. V jiném filmu možná, tady mě to nerozesmálo... ()
Tenhle film je ohromně blízko tomu, co točí velký Roy Andersson. Ale, kupodivu, bez Anderssonova minimalismu a úzkostlivého stylu je tohle ještě více strhující - zejména, když na začátku nevíme o co jde, a je to jen takový narůstající pocit divnosti, kterému bychom raději nevěřili. Ale už je pozdě. S posmrtným životem tenhle film nemá nic společného. Je to náš život, život, kterej žijeme dneska a zítra. A kdyby Vám někdo nabídl jízdenku na ten autobus do města ? Odmítli byste ? ()
Muž bez minulosti poviete si..v pohode, keby ale Andreas (kľudne pán A.) nebol i mužom bez prítomnosti a budúcnosti. Absolútne znepokojivý obraz neurčitej doby a miesta, ktoré sú ale až príliš konkrétne a súčasné, vo farbách z toho najlepšieho fotoalbumu a s hudbou, čo nedovolí nadýchnuť sa. Bezútešná apokalypsa s jednou "voňavou" a "sladkou" scénou, ktorá vykúzli úsmev a pocit dokonalého šťastia (akokoľvek krátko či dlho trvá). "I MISS SEEING CHILDREN"..HUDBA - fenomenálny EDVARD GRIEG a CZECH FILM ORCHESTRA, WOW ! ()
Filmy tohohle typu mám velmi rád, když člověk od začátku do konce pořádně neví, co se děje a až závěr mu to vysvětlí. U Otravného chlapa se vyskytly dvě chyby. Hlavní hrdina byl nesnesitelný idiot a celá pointa vyšuměla absolutně do prázdna, což se prostě stát nesmí. Hodně mi to připomnělo Villeneuveova Nepřítele. 35% ()
Reklama