Otravný chlap

Dobrý nápad, má to něco do sebe, ale to zpracování mě prostě nebavilo. Na to fakt musíte být dostatečný cvok, aby se vám tohle poeticky-filozofické dílo líbilo (nic ve zlým). Druhý zhlédnutí by za to možná stálo, jenže nemám vůbec chuť se na tento depresivní a poměrně utahaný film znovu dívat. 50% (05.11.2012)

interpretační rámec, který by vysvětlil podobu diegetického světa, by mohl vypadat všelijak. osobně se kloním k přesvědčení, že jde možná o alegorii posmrtného života sebevraha, popřípadě rozvinutí surreálného vjemu mysli, který se dostavuje právě na prahu života a smrti, roztaženého v hrdinově vnímání do bezčasí/nekonečna a umístěného do podezřele povědomého, ač zcela neznámého místa. ale ono na tom příliš nesejde, oč přesně se jedná, věřte mi. tento nový svět vypadá jistým způsobem utopicky, tedy jako naivistický obraz posmrtného nebe. z jiné perspektivy se jedná spíše o peklo. ale konkrétní rámec není tak podstatný, jako téma samotné, které je paradoxně velmi zřetelné. je jím život sám, jeho šťastné prožití a sebenaplnění v něm, respektivě aspekt lidskosti v životě člověka. a téma nám právě určuje i nejpříhodnější interpretační perspektivu, podle které je nový svět, do kterého se hlavní hrdina dostává, vším jiným, ale ideálem v žádném případě ne. naopak, podobá se skutečnosti života v současné "vyspělé" civilizaci vším stereotypem, veškerou tou šedí a falešnou, pečlivě dávkovanou kompenzací, kterou lidé dostávají namísto opravdového štěstí. Otravný muž je svým způsobem alegorickou, mimořádně !trefnou! a výjimečně krutou obžalobou současné odlidštěné západní společnosti, kritikou náhražek za opravdové štěstí poskytovaných konzumním způsobem žití a poruch vzájemné komunikace mezi lidmi a tím pádem i defektních vztahů samotných. film se nesnaží být nějakou studií, to ani v nejmenším, protože vůbec nepátrá po příčinách a nesnaží se na rozdíl například od Hanekeho rozhodit do prostoru alespoň náznaky, se kterými lze tvůrčím způsobem pracovat. Otravný člověk pracuje s velmi specifickým uvědoměním si určitých abstraktních zákonitostí naší doby, které stejně jako David Lynch ve svých nejlepších filmech převádí přímo do filmové řeči. výsledek je nesrozumitelný konvenčním modům čtení právě jako Lynchovy filmy, přesto smysluplný a žádný protimluv to není. (25.06.2012)

Jako jistá alegorie je to velmi zábavné a zajímavé, i když poněkud zdlouhavé. Vskutku jen vzdáleně mi to připomnělo Juráčkovy filmy a i tím mne to docela drželo. Jenže tam, kde má Juráček nějaký přesah, tady se to nakonec točilo kolem jednoho a toho samého, až to bylo otravné a člověk si říkal, že by to vydalo spíše na krátkometrážní film. A nakonec mne zklamal i konec, kdy se tvůrci lekli jakékoliv interpretace a zakončili, jak zakončili, každopádně jen a jen do ztracena. A tím mě naštvali. Kdyby to byly sestry Wachovské, řeknu, že nemají koule. Škoda, nemělo to úplně špatné grády. (30.03.2020)

Příběh o tom, že láska a bolest jsou spojité nádoby. Není asi náhoda, že tenhle film vznikl v severní Evropě, kde v budování laskavé a „bezbolestné“ společnosti dospěli zřejmě nejdál. Člověka, který dokáže a chce milovat a je bez lásky nešťastný, nepokládají ostatní za nepřítele - takové nekorektnosti nejsou schopni - nýbrž spíše za duševně nemocného, kterému je třeba nabídnout zvýšenou dávku laskavosti v blázinci. --- Zvykli jsme si odsuzovat nacismus a bolševismus (opravdu?), a bohužel přitom přehlížíme, že to jsou jen násilné odrůdy jednoho a téhož socialismu, který je již z podstaty vždy nelidský. „Nejúspěšněji“ právě ve své soudobé, laskavé, mírumilovné a bolest eliminující euroinkarnaci. --- (14.02.2013)

I když mě tento snímek lehce zklamal, ale vlastně jen z osobních důvodů - čekal jsem prostě více. Jak již tak je u severské kinematografie zvykem, film je hlavně o atmosféře (místy vážně chladná). Film je pohledem na naší zapádní civilizaci, lehce filozofický námět tedy - jedná se o vizi budoucnosti, trochu utopickou, každopádně nikterak přívětou, lehce kafkovskou. Vše je v pořádku, ale tak nějak mi toho přišlo ve filmu málo, že se tam toho málo odehraje (dost otázek žůstalo nezodpovězených), občas v divákovi hlodá červíček nedůvěry, nedotaženosti - tento utopický svět není tak dokonale promyšlen, jak by člověk čekal. Film však rozhodně stojí za shlednutí, vyvolává v člověku ty správné otázky - a možná se na konci chytnete za hlavu s tím, že to musíte vidět ještě jednou. (06.02.2011)