The Girl from the Mountains
Obsahy(1)
Pohlednou Lidušku svedl proradný adjunkt Ločák. Jejich poměr nezůstal bez následků. Teta dívku přemluvila, aby dala dítě do sirotčince a provdala se za bohatého sedláka Pakostu. Na samotě žily dvě rodiny dřevorubců. Řehoříkovi byli spořádaní lidé, kteří měli jediného syna Ondřeje. Vitoušovi měli děti nevydařené, poznamenané otcovým alkoholismem. Matka Vitoušová si vzala z nalezince malou Jiřinu, aby za její výchovu získala od státu peníze. Vitoušovi se nechovali k dívce pěkně a tak jedinou Jiřininou radostí byla její láska k Ondřejovi. Opilý Vitouš nabídl dívku zlotřilému - dnes již fořtu - Ločákovi a jen zásah Ondřejův a Řehoříkové zabránil nejhoršímu... (ČSFD)
(viac)Recenzie (2)
Děvče z hor je vypravěčsky pozoruhodné venkovské drama o dvou generacích, dvou rodinách a dvou ženách tváří tvář krutosti téhož muže, jež nicméně spolu s velkými vášněmi rozvíjí i sociální motivy každodennosti a rozmanitosti fikčního světa. ___ Ačkoli režisér Václav Kubásek oficiálně začal točit až v roce 1923 pod hlavičkou firmy Pronax, ve skutečnosti filmařských zkušeností nabyl v předchozích čtyřech letech jako asistent a herec vedlejších rolí v Binovcově Wetebfilmu. Není tedy divu, že v pětici celovečerních snímků, jež během let 1923 a 1924 společně s jiným Binovcovým kmenovým spolupracovníkem, kameramanem Josefem Kokeislem, natočil i uvedl do kin, variuje či rozvíjí mnohé z uměleckých konvencí, jež se ustavily právě v rámci Wetebfilmu. Pozoruhodné ovšem je, že na rozdíl od Václava Binovce a Suzanne Marwille nesměřoval Kubásek k hledání stále nových žánrových modelů, ale těžil ze srovnatelného typu námětů a zásobárny motivů, jež se mu ovšem stal zdrojem tvůrčích experimentů s výstavbou celovečerního vyprávění jako takového. ___ Ve vášněmi zmítaných příbězích filmů jako Čarovné oči (1923), Záhadný případ Galginův (1923), Jindra, hraběnka Ostrovínová (1924), Dvojí život (1924) či právě Děvče z hor (1924) tak opakovaně sledujeme dramata více či méně nevinných dívek v plodných dnech a zrádných svůdníků s vysoce hemživými spermiemi, osudových záměn, nečekaných odhalení, domnělých úmrtí a kulturních střetů. Někteří filmoví historici v tom snad vidí komerční vypočítavost, ač s ohledem na podmínky produkce a pozdrženou distribuci bylo jen stěží co vypočítávat, případně uměleckou nevynalézavost, jsou-li filmy jako díla redukována na sumarizace příběhů a (chybějící) poselství. Při pečlivějším srovnání lze však podle mě za těmito snímky pozorovat naopak velkou míru vynalézavosti a hravosti, neb každý je vyprávěn odlišně a stanovuje si jiné umělecké problémy k řešení. ___ Děvče z hor je pro nás přitom pozoruhodné i v tom, že coby poslední z této série filmů v sobě souběžně obsahuje a do vzájemné spolupráce moduluje mnohé z dříve rozvinutých technik. Najdeme tu svedení a zradu, dvě generace postav, paralely mezi rodinami, načrtnutí kulturně a třídně rozdílných prostředí, cyklický model vzájemně se variujících situací, souběžné dějové linie – a samozřejmě i úmrtí, odhalení, osudové náhody a morálně zkaženého myslivce. Cit pro zachycení každodennosti se tak pojí s citem pro výstavbu silných situací sentimentálního dramatu. Kýč nikoli jako absence kreativity, nýbrž jako kreativní východisko. ()
LFŠ 2023 Vesnické (horské) drama o nemanželské dceři, která putuje do rukou neuspořádané rodiny, ale má naději v lásce k sousedovi Ondřejovi. Nejvíc se mi líbil J.W. Speerger jako proradný adjunkt, který matku hrdinky přivedl do jiného stavu, a pak se snažil zneuctít i vlastní dceru. Jeho jednoduché ne na otázku - "To nemáte svědomí?" pobavilo celý sál. Protože snímek je to spíše naivní, stejně jako hrdinky, ale některé momenty jsou tu jako z jiného filmu. ()