Transylvania

Pro Tonyho Gatlifa je typický film neohraničený čtyřmi zdmi. Volnost, dálky, divokost a hlavně silná cikánská hudba prostupuje celý film. Jde o zajímavý náhled do země, kde čas zůstal stát. Nepochopitelné pro mě ale zůstalo, proč se Zingarina dobrovolně stala kočovnou cikánkou a opustila svou kamarádku i dosavadní život... (13.12.2006)

Oslava života. Života do morku kostí, ne života zadušeného tisíci pozlátky. Variace na dilema Ericha Fromma „Být nebo mít“. Možná odpověď na skladbu polských WWO „W wyjatkowych okolicznościach“. Energie, jiskra, houževnatost, zatvrzelost, syrovost. Možná jsme přesvědčeni, že máme o co přijít, ale pravděpodobně jsme o to hlavní už dávno přišli, sami a dobrovolně. Tento film je stříkačkou, jež mi do žil mého zkostnatělého a usedlého zápaďáckého života vstříkla dvojitou dávku hustého adrernalinu. Scéna s medvědem je opravdu úchvatná, stejně tak zpěv Avanti, Popolo!!!. Asia Argento je dokonalá. Miluji ji, chci ji. (09.08.2011)

Hlavní hrdinka mě svým nesamostatným až vykolejeným naturelem ze začátku dost dráždila. Říkala jsem si, jestli jí to vydrží až do konce, tak to asi nedokoukám. Naštěstí se to v polovině filmu jakýmsi zázrakem přehouplo na druhou stranu. Asi v momentě, kdy vzala svůj život do svých rukou. Scéna, kdy šlape v cikánských šatech na kole, přičemž na její adresu zazní hláška staříka, jemuž patří kolo: je mi už sice 75, ale ještě jsem neviděl, aby Cikánka jela na kole, mě fakt rozesmála:-) Film jako by tím dostal na spádu, ubral na vážnosti. Hudba a děj se najednou propojily... a jak pravila ve filmu stará cikánská mourost - hudba je k životu, a ne pro trápení. Takové je nakonec i celé poselství filmu, který se mi v koncovém vyznění moc líbil. A to i díky charismatickému výkonu Birola Ünela. (28.08.2011)

Vylidněná vesnice, babky prodávající Čangalovi rodinné poklady za babku. Bezútěšnost na každém kroku, šedivé domy i ulice, vše je špinavé, oprýskané, staré. V kontrastu s tím úžasné cikánské melodie, housle, cimbál, harmonika, ženské hlasy, sbory. Těhotné Zingarině vmete dlouho hledaný a milovaný Milan do tváře: „Nevyhostili mne, utekl jsem před tebou. Nemiluji tě.“ Tím začíná katarze a mozaika událostí, spíš skládané obrázky než celistvý děj. Hysterická scéna v lese, kdy se Zingarina válí v listí a blátě. Vymítání ďábla v kostele. „Vyžeň, oddal, odstraň veškerý ďábelský skutek.“ A zase ty krásné tklivé melodie, smutné i veselé, něžné i divoké. Drsná soulož na kapotě auta a pak ještě drsnější scéna porodní. Skoro až nechutná. Čangala si nechá hrát od cikánů, rozbíjí si v zoufalství lahve o hlavu a cikáni odcházejí: „Hudba je k životu, ne k trápení!“ Zvláštní film s démonickou Asií Argento a mužným a sexy Birolem Ünelem, i když se dva týdny nemyl. Ale jen za ***, nějak to není na víc, ale ani na míň. (24.06.2008)

Spousta hystericky stylizované cigánské poetiky a cesta odnikud nikam... No, při vší toleranci a snášenlivosti - od >filmu< (navíc coby "drama"!) i na takové téma si dovolím >formou i obsahem< gádžovsky čekat víc... °-/ - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >tranSkulturním prostoru< , hodnocení 14.1.2010, komentář zde po repete upřimně lehce rozmrzelý jako šestadvacátý - 17.7.2011) (17.07.2011)