Čas

Tak tenhle Kim Ki-duk na mě nezapůsobil tolik, jak jsem čekal. Výborné téma totiž nebylo využito tolik, jak jsem očekával. Teda hlavně v první půlce, tam se to celé hodně vleče a nijak moc to na mě nepůsobilo, takže jsem se spíš nudil. V druhé polovině už ale nastalo pravé psychický peklo, který bylo natočeno vážně výborně. Celkově ale spíše mírné zklamání. 70% (25.09.2009)

Jak jsem napsal už ve svém profilu, s většinou východoasijských filmů mám problém, vlastně spíš problémy, počínaje tím, že mi splývají obličeje herců (mimochodem totéž tvrdí obyvatelé východní Asie o nás) a obecně platí, že emocionální reakce u východoasijské produkce vzhledem k odlišné kultuře příliš často neodpovídají tomu, co očekávám a považuju v dané situaci za adekvátní. Z komentářů na Kim Ki-dukovy filmy mám navíc pocit, že jde o korejského Sokurova a jeho styl mi tedy nevyhovuje. Vybral jsem si Čas jako patrně nejstravitelnější a tématicky nepřitažlivější snímek z jeho produkce. Je to dílko zajímavé, v leččems i originální a provokující k přemýšlení. Na druhé straně ta režisérská manýra je přece jen znát, jeho dalším kouskům se už vyhnu. Pokud jde o námět, ta postmoderní fascinace sebou samým a svou vizáží je platná i u nás, nedávno jsem viděl dokument Jak se žije tetovaným a to, o čem točí Kim Ki-duk tam bylo obsaženo taky. Vyhovovalo by mi ale euroamerické zpracování. Po pravdě, příběh stojí někdy na hliněných nohou, vážně plastická operace změní člověka tak, aby ho partner vůbec nepoznal? Co hlas, gestikulace, mateřská znaménka na těle a mnoho dalších věcí? Bylo zkrátka potřeba hodně znásilnit logiku, aby režisér dovedl svůj film k závěrečné pointě. Byť na nepostrádá na půvabu. Celkový dojem: 60 %. (07.10.2009)

Kim Ki-duk zvýraznit city umí, příčemž ani v tomto filmu se neplete. I když narozdíl od jiných filmů se v tomhle dost mluví a tak to nevypadá na to, že by to on vůbec točil i když časem je to hodně znát. Příběh totiž ze začátku vypadá absurdně, ale časem se rozvine v opravdu propletenou a zamotanou machinerii u které je problém zjistit, jak na tom hlavní postava a hlavně divák vůbec je. Neměl jsem proti konci vůbec nic, ale trošičku mě štvala ta nedotaženost, se kterou si režisér většinou umí pohrát. Zde se mu to příliš nepovedlo, ta myšlenka ve filmu je sice dost zajímavá a má jasný cíl, ale k tomu jasnému cíly se dostává hrozně složitou cestou propletenou dějem až jsem se do toho neskutečně zamotal, nakonec z toho vznikne smutně nostalgická vzpomínka na minulost a já jsem opět, i když trošičku méně u režisérova filmu spokojen, protože filmy má určitě lepší. (08.05.2009)

"Jsme jen lidi!" Přesně takhle si hlavní hrdina několikrát ospravedlňuje své chování. Ano, jsme jen lidé a film názorně ukazuje, co vše jsme schopni pro lásku obětovat. Nejen změnu psychickou, ale též i fyzickou a jen z důvodu nového impulsu. Opravdu netradiční snímek(jak jinak u Kima) ale ztvárněný s takovým procítěním a gradací, že vás příběh naprosto vtáhne... Obzvláště se mi líbil "fotbal" s tajemnou dívkou. Mimochodem, pro ty co si toho možná nevšimli, hlavní hrdina byl také jako já velkým Kimovým fanouškem - na PC mu běžel 3 Iron a na zdech měl plakáty filmu Wild animals. Rád bych se někdy podíval do sochařského parku a strávil tam klidně celý den. "Když se znovu otočíme... a vytvoříme oční kontakt, měli bychom se znovu potkat..." (25.11.2006)

Tento film jsem viděl v těsném závěsu s Ptačí klecí, takže se neubráním srovnávání starší a nejnovější Kimovy tvorby. Kdo trochu zná jeho filmy, ví, k jakému posunu u něj došlo. Čas je výborný snímek, ale v mých očích mu ublížil dost překombinovaný konec. To se dřív nestávalo... Navíc je v tomto snímku překvapivě potlačen hlubší pohled na příčinu všech problémů. Seh-hee je zobrazena jako praštěná a posedlá divoženka, která se snaží dosáhnout změny plastickou operací, ale stejně, jako zde jde o úpravu jen povrchovou, je povrchní i popis jejího vrtochu. Jinak ale jde o velmi naléhavý snímek, který stojí za to vidět. 3 a 3/4 * (25.01.2007)