Bez dcéry neodídem

Příběh o zamindrákovaném chlapovi, který není přijat jak americkou společností, tak tou iráckou do které se i s rodinou vrací a léčí si mindráky na své ženě přes společnou dceru. To jsem v tom příběhu viděla já. Jasně, místo vyprávění - kde žena nemá skoro žádná práva a nemá se jak dostat domů - tomu přidává grády, ale tohle se děje po celém světě a to jak mezi muslimy, tak mezi křesťany, ateisty a - doplňte si co chcete. Nedělají to jen muži, dělají to i ženy. Mně je jen úzko, když si pomyslím, kolik žen se zrovna v tomto konkrétním příběhu ocitá a nemají tolik štěstí na dobré lidi, kteří by jim z toho životního pekla pomohli. Ještě bych závěrem chtěla vyzdvihnout výkon Alfreda Moliny, protože u něj bylo krásně vidět, jak se v něm vše pere. Tři a půl hvězdy. (16.02.2017)

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)

Působivá adaptace románu, který vznikl podle pravdivé události. Američanka se s domestikovaným Íráncem vydává navštívit jeho rodinu. Ze pěkné dovolené se ovšem stává téměř neprodyšné vězení. Mladá žena musí vytrpět hodně strádání, modřin i strachu o svou dcerku, než se složitou cestou dostane zpět do Ameriky. Zajímavé. I když taky trochu melodramatické. (23.04.2011)

Kniha dokonalá, film už méně, ale tak to už bývá. Představujete si tisíc obrazů, které jste před sebou viděli při čtení knihy a nakonec... někdo to vše zrealizoval "za Vás" a najednou je to špatně. Tenhle měl vypadat jinak, tohle tam chybí atd. Jó, hodnotím film, já vím, ale to se prostě nedá oddělit -> chyběla mi tam spousta toho "hnusu", jako posmrkaný čádor, perský koberec nejen od cukru, vaření choreš a použití dombe, švábi na toaletě, sprchování jednou měsíčně a i třeba hloupost jako proleželé matrace s péry ven. Vím, že jsou to třeba nepodstatné detaily, ale mně osobně ubíraly na autentičnosti celého obrazu o tom, jak tam lidé žijí. A spíš o tom, že tam nedokázala zůstat. Je to samozřejmě nepochopitelné pro "západní" svět, na druhou stranu věřím, že tento svět není až tak špatný. Protože věřím i v to, že tam se najdou opravdu dobří lidé, kteří "u nás ne". Lidé s jinými hodnotami. Možná jednoduššími, ale možná jsou i šťastnější... (06.10.2013)

Film se téměř stoprocentně drží knihy, což bych ráda ocenila. Je to skvělé, napínavé a bolestné svědectví o tom, co se stát může - a taky se bohužel děje. Na druhé straně je to svým způsobem protináboženská záležitost a s tím rozhodně nemohu souhlasit, protože každá mince má dvě strany. Stejně jako každý muslim není terorista, tak každý muslim nebije svoji ženu a to, že postavení žen v muslimské společnosti je diametrálně odlišné než v Evropě, neznamená, že je absolutně špatné. Proto je třeba si při sledování tohoto snímku stále připomínat, že jde o čistě subjektivní záležitost. (03.06.2007)