Svátek věřitelů

Zdeněk (Gina) Hašler, syn slavného pražského písničkáře, herce a scénáristy, se po letech strávených ve střižně propracoval na samém úsvitu války k samostatné filmové režii. Stejnojmenná divadelní hra Karla Piskoře nabízela divákům vděčný a svým způsobem nadčasový příběh o velkých podvodech s akciemi falešných naftových pozemků. Důležitou oporu získal mladý ambiciózní režisér především ve zkušených a populárních hercích – Jaroslavu Marvanovi, Čeňku Šléglovi, Růženě Šlemrové a především v Jindřichu Plachtovi, který se s neodolatelnou bezbranností zhostil role trochu směšného solicitátora, brzy ovšem prohlédnuvšího nečisté obchody svých chlebodárců. Film mimo svou obvyklou komediální náplň předkládá také poměrně rafinovaný způsob, jak se vypořádat s korupcí a pochybnými bankovními transakcemi. Diváci i kritika byli Hašlerovým filmovým debutem příjemně překvapeni a mladý Gina se tak velice záhy ocitl na oběžné dráze pomyslného barrandovského Hollywoodu. (04.10.2008)

I já zde zbaběle přispěji čistým průměrem. Poselství snímku funguje i do dnešních dnů, varuje nás všechny, že je moudré předem dobře rozmyslet si kam investovat uspořené oběživo. Hlavní postavou, kterou je bezesporu Kolčava představuje hrdinu, který se nebojí vzepřít a nespravedlnost páchanou na sice naivním ale přeci jen hodným člověku nenechá bez povšimnutí a co více, dokonce zosnuje plán, která k vede k nápravě. Příběh je podán ze všech hledisek průměrně, zapadá skvěle do vytýčených žánrových škatulek, a končí předpokládaným happy endem a počínajícím milostným vztahem. Tehdejší divák z kina ve většině odcházel dozajista uspokojen. Po přeběhnutí několik desítek let, přesněji šest, se dnešnímu divaku jeví již spíše více naivně, což není dáno kvalitou filmu nýbrž dravostí naší doby. Přes to všechno mě snímek režiséra Hašlera dokázal na devadesát pět minut upoutat k obrazovce a pustit do své příběhové fantazie. (28.12.2009)

Tyto výpravy do minulosti absolvuji z několika důvodů. 1. Česká komedie posledních mnoha let mi nevoní, nezřídka mi vysloveně smrdí. 2. Přestože jsem si vědom toho, že zvlášť komedie nelze považovat za zdroj informací historického rázu, tak i ony jsou otiskem doby; občas mají v kontextu událostí zajímavý historický přesah. Pokud odfiltrujete filmařské pozlátko a leckdy i snahu idealizovat a romantizovat život prostých lidí, resp. ukazovat v příznivém světle vyšší vrstvu společnosti, můžete se nejen bavit skvělými dialogy a výkony herců, ale také si po troškách vylepšovat představu o našich předcích. Takže se jen velmi zřídka stane, že mi pamětnická komedie nic nedá a přiměje mě k podprůměrnému hodnocení. Zmiňuji to především proto, že Svátek věřitelů je opravdu jen sotva průměrný film. I kdybych věděl, že jde o krimi komedii, čekal bych víc humoru. Ani na chvíli mě nenapadlo, že jde o adaptaci úspěšné divadelní hry, kterou v té době inscenovalo ND Ostrava, ale třeba i Divadlo Vlasty Buriana. Zatímco dnes bereme podvodníky, zloděle, spekulanty a různé vykuky za běžnou součást obchodního prostředí...asi jako vosy, které nám poletují kolem kelímku s Kofolou, tak před sto lety, kdy byl kapitalismus amerického stylu v plenkách, to mělo až dobrodružný nádech. Na dvou lotrech, kterým zhatí plány slušný chlápek se evidentně dal vystavět příběh, který tenkrát zaujal. Dnes to působí poněkud vyčpěle, ale pořád se najde pár střípků do mozaiky, kterou se snažím skládat. Minimálně je to další důkaz, že za těch cca sto let...a nejspíš ani pět set, nebo tisíc, se z nás lepší/horší bytosti nestaly. Ale jak zazní z úst Kolčavy: Dobrej chlap neuvažuje, milostpaní, ten to udělá. To jen lumpové uvažují, než provedou nějaké darebáctví. K tomu to mít se dobře, nebo aspoň důstojně žít, jsou i dnes líp uzpůsobení dacani. I proto je potřeba poctivé, čestné a hodné lidi hýčkat a dělat o nich třeba i průměrné filmy. (19.05.2024)

Solidní snímek, který není prvoplánově veselohrou, ale ukazuje nekalé praktiky různých advokátů a bankéřů. Pan Plachta zde opět ztvárnil roli plnou krásné hřejivé lidskosti, na to on měl patent. Od režiséra Hašlera, syna slavného písničkáře, jsem viděl tři filmy (což je více než půlka jeho díla) a všechny ode mě dostaly tři hvězdičky. Je zřejmé, že na esa typu Friče, Vávry či Čápa mu přece jen něco scházelo... (15.08.2022)

Kvalitní obsazení ještě není zárukou dobrého filmu. Příběh o spravedlivém vytrestání padouchů je napsaný tak černobíle, jakoby ho točili po Vítězném únoru. Padouši jsou zlí a tupí, dobráci přiblblé naivky, ale pořád mají ještě dost intelektu na to, aby těm padouchům vyfoukli prachy. Všichni herci odvedli standardní výkon, výsledkem je velmi průměrný film (záměrně neříkám komedie) s dvěma až třemi dobrými vtipy, na pozadí nudy a počítání minut. Opravdu škoda, námět vůbec nebyl špatný, jen to zkrátka nevyšlo. 50% (22.07.2012)