Čierna kniha

Nemůžu říct, že by mě Černá kniha nudila, prostě jsem se s filmovým viděním Paula Verhoevena naprosto minul. Od podobného snímku čekám realismus, hodnověrnost, syrovost a autentičnost. Verhoeven nabízí přesný opak, tohle je čistokrevná hollywoodština na hony vzdálená realitě, za kterou by se nemuselo stydět žádné studio z tzv. Majors. Verhoeven, jak je jeho zvykem, nabízí skvělý vizuál, pohledné ženy, u kterých se nebojí odhalit víc z jejich křivek, a zároveň nabízí vášně, intriky, spiknutí a kvaziválečné scény, jak je u takových stylizovaných hollywoodských produkcí zvykem u válečných melodramatů. Je to umělé, vykonstruované a v některých momentech obrazem i dialogy opravdu hloupé. Kdo chce ale podívanou, má ji mít. Pro mě Černá kniha představuje dokonalý protipól např. našeho výborného válečného snímku Smrt si říká Engelchen. Ten ode mě dostal spolehlivých 5*, Verhoevenovi nadělím pouhé dvě. Celkový dojem: 45 %. (05.05.2011)

Rutinní válečné melodrama komornějšího střihu. Od Verhoevena bych nečekal takhle bezzubou záležitost. Akce žádná, takže by se měl plně věnovat vztahům mezi postavami, ale ty jsou odbyté, zkratkovité. Jediná scéna ve mně nevyvolala emocionální rezonanci. Scénář obsahuje příliš mnoho náhod a posledních 20 minut je natahahovaná kaše. 2 nahé scény jsou tu snad to nejzábavnější, to je trochu smutné. Návrat do Holandska se nevyvedl...50% (28.03.2007)

Dejme tomu, že většina lidí se do kina vypraví na válečný film. Fajn, dostanou napínavý příběh z druhé světové války s několika nepříliš okázalými válečnými scénami, zajímavý hlavně zasazením děje do Holandska. Když odhlédneme od válečného pozadí, zůstane nám dobrodružný příběh s nečekaně hojným výskytem humorných situací, kapku béčkovým nádechem a předvídatelným dějem. No a to celé stojí na solidním myšlenkovém základu, který je dostatečně hutný, aby si z něj každý něco odnesl. Často hloupoučké dialogy, laciné scénáristické berličky („podařilo se nám získat mapu“… „podařilo se nám získat klíče“) a vysokou nepravděpodobnost mnohých situací (neprůstřelný ostrostřelec) jistí záchranná síť tak složitě utkaná, že vás její rozplétání bude zaměstnávat ještě dlouhé hodiny po opuštění kinosálu. Navzdory délce film uplynul celkem svižně. Pořád je na co koukat, nad čím přemýšlet. Náznaky, kterak chápat jeho filozofii (pakliže to lze nazývat filozofii), možno nalézt v hojném zastoupení, ať už jsou vyjádřeny slovem („copak to nikdy neskončí?“) či obrazem (na anglický inzulín je nejlepší anglická čokoláda). Opět nechybí ani drsné násilí, nějaká ta erotika nebo (a dokonce) válení se ve výkalech – lhostejnost pojetí těchto sekvencí a jejich zábavnost v kontrastu se závažností válečné tématiky jakoby říkala „svět je v hajzlu, tak proč se alespoň nepobavit“. To je asi trochu extrémní tvrzení, ale kdoví, jak to Verhoeven vlastně celé zamýšlel (podezřívám ho, že jako komedii). Peníze do projektu vložené jsou vidět, k nejlepším v tomto ohledu patří okázalá scéna s letadlem shazujícím bombu na domov křesťanské rodinky, dočasný úkryt židovské dívky Rachel. Ta se již zde projeví jako cynická potvora („alespoň nebudu muset před každým jídlem odříkávat otčenáš“) a její morální úpadek se v následujících minutách jenom prohlubuje. Režisérova manipulace je však natolik důsledná a křivky Carice van Houten natolik svůdné, že jsem jí navzdory všem záporným vlastnostem držel palce až do dechberoucího posledního záběru, kdy vyjde najevo, jak relativním pojmem je „šťastný konec“. 90% P.S.: Po zhlédnutí Černé knihy působí námitky českých odbojářů proti jejich nelichotivému vykreslení v dramatu Operace Silver A skoro směšně. Zajímavé komentáře: Marigold, liuk, Desperado (14.06.2007)

Také Nizozemí má svého pána příběhů. Je jím kouzelník Paul Verhoeven, který zdaleka neoživil pouze policejního Robocopa či klasickou scifárnu Hvězdná pěchota. V zatím posledním mistrově snímku má divák jedinečnou příležitost zavítat do společnosti židovské dívky Rachel, jejíž procházka nejhorším obdobím Druhé světové války se rozhodně nedá přirovnat k té růžovým sadem. Sugestivní herecké výkony, vypravěčská nirvána nebo šokující obrazy z okupovaného Holandska se snadno vryjí do sítnice. O nezapomenutelném, odvážném konci snad ani nemluvě. (08.01.2014)

Jak to přeformulovat lépe, než je průvodní claim tohoto filmu... ANO/NE... čili není jen černá a bílá, je celá škála druhu černých a bílých barev a což pek těch odstínů šedi, že? Někdy se za to pěkně v životě schovává.... Ale stejně... při lámání chleba je to pak stejně ANO/NE a nic jiného... Pokud pominu podprahový pocitový vjem (vtipný postřeh Kleopatry, tj. vtíravě jemný nádech kombinace Indyho a Steelové... proč ne), je nepřehlédnutým faktem, že herecké výkony jsou z těch víc než lepších. Škoda jen, že Verhoeven ustřelí napětí, jak to dopadne hned v prvních vteřinách filmu... Mohl by to být ještě intenzivnější zážitek... Ať tak či onak a nehledě na fakt, že jak probíhla II. sv. válka v BENELUXU toho obecně společnost u nás moc neví, je to poctivý a víc než dobrý film. A navíc nás obohatí o trochu jiný pohled.... (04.12.2008)