Zdvíha sa vietor

Vítěz festivalu v Cannes se stal pro mě nepříjemným překvapením. Takřka hodinu a půl sledujeme sled scén, kde střídavě Britové mlátí Iry a Irové mlátí Brity. A pak najednou, jako blesk z čistého nebe, je příměří a snímek se přehoupne do politického kecání, zda podmínky pro ustanovení Irské republiky jsou uspokojivé či zrada. Teprve teď jsem konečně zaregistroval, kdo jsou vlastně hlavní hrdinové - bratři, neboť doposud jsem se v tolika postavách ztrácel. Závěr pak působí poněkud vykonstruovaně. Celkově se jedná o průměrný, místy nudný, ne moc zajímavý film. Za co to ocenění? (01.08.2006)

Plně souhlasím s komentářem uživatele Legase. Ano, boj za svobodu je hrdinská věc, pokud jste utlačováni a všelijak perzekuováni. Tak to zkrátka bylo. Doba v Irsku těžká. Jinak, film jako takový mě až tak neoslnil, dějová linka má dva směry, ta první je - teď nás šidí, ta druhá- teď jim to spočítáme. Hm. Praktický tam nebyl žádný hlavní hrdina, trochu Cillian a pak takový širokospektrální přelet mezi postavami, které se vyznačovaly buď politickými debatami, nebo ozbrojenou akcí, o které je možno dnes říci, že byla zrodem terorismu. I ten Cillian mi přišel takový zvláštní, jako by si byl vědom tohohle všeho, i když se snažil. Tudíž víc jak tři hvězdy to nebude a rozhodně si tenhle film už znovu nepustím. (05.11.2016)

Loachův film se mi líbil možná ještě víc než ten Jordanův, o deset let starší. Zvedá se vítr mi přišel civilnější a přímočařejší, jakoby natočen s větší lehkostí. Na druhou stranu Jordanův Michael Collins byl zřejmě historicky spravedlivější (Britové tam nebyli vykresleni jako ty největší svině pod sluncem a Irové jako světci, kteří byli Brity donuceni dělat ošklivé věci). Zatímco film o Collinsovi nabízí pohled přímo zevnitř ústředí Irské republikánské armády (potažmo politické strany Sinn Féin), Zvedá se vítr sleduje partyzánskou (teroristickou?) činnost jedné její lokální buňky. Líbila se mi scéna v kině a na ní navazující debatní scéna o přístupu k mírové smlouvě, která postavila obě hlavní postavy na opačnou stranu barikády. Dávám silnější 4*. (27.02.2010)

Zvedavost na film, kterej v Cannes tak nehorazne natrhnul Babel, je nepochybne prirozena. A musim rict, ze Irsko je v nem krasne zeleny, Cilian Murphy perfektni a ze tenhle snimek musej v jeho rodny zemi zboznovat. Pro me byl ale az prilis malo atraktivne zpracovanej, prilis urecnenej, hodne emocionalni, ale presto neuveritelne chladnej (snad kvuli navozeni dojmu dokumentarni nestrannosti), pribehove zvlastne zkratkovitej a uspechanej, rozrtristenej... a hlavne az prilis okate proirsky zaujatej. Nerikam, ze by se tam Britove chovali nejak v rukavickach, ale tohle mi prijde trochu prehnany. Proste prumer a slabsi Michael Collins. A to neni pro Cannes moc dobra vizitka - politicka objednavka by tam nemela mit misto. 3, 3 a 1/2 ale mozna jen vinou skrytyho ovlivneni uznavanym festivalem. (23.09.2007)

Neuvěřitelně asketický film. Loach absentuje od všeho, co by se z diváckého hlediska dalo nazvat atraktivním pojetím. V jeho pojetí film neplní funkci atrakce, která by diváka lákala okázalými gesty nebo nějakým romantizujícím pojetím skutečnosti. Jeho pohled na realitu britsko-irského konfliktu je striktní a čistě neosobní. Nenabízí prostor k identifikaci s tím či oním hrdinou, nevnucuje divákovi stranu, na kterou se má přiklonit, a v konečném důsledku se ani neopovažuje nikoho soudit. Otázka viny či neviny se zde dostává na zcela novou rovinu. Postavy jsou spíše než lidsky cítící empatické bytosti otroci přesvědčení a naplňovatelé idey, kterou si předurčili za tu správnou. Povinnost zodpovědnosti a vlastenectví zde stojí na samotném vrcholu lidských hodnot. Zajímavé by bylo třeba srovnání s Flanders Bruna Dumonta, které v témže roce shodou okolností také získali jednu z hlavních cen v Cannes (Zvedá se vítr – Zlatá palma, Flanders – Velká cena poroty). Filmy jsou to samozřejmě v mnoha aspektech zcela odlišné a těžko srovnatelné, ale spojuje je jistý chlad a odcizenost plynoucí z chování hlavních postav, které filmu propůjčují silně neosobní až beznadějné vyznění. Bohužel si ale nejsem jist, jestli tenhle radikální přístup tomuto Loachovu filmu úplně prospěl. [LFŠ 2010] (01.08.2010)