Bakaláři - Série 4 (1975) (séria)
Obsahy(1)
V povídce s názvem Lokomotiva se na nádraží potkají osamělý strojvůdce a malý kluk, který tvrdí, že musí jet do Prahy za babičkou, ale nemá peníze. Strojvůdce ho tam odveze ve své kabině. Pak ale zjistí, že mu chlapec lhal. Ve skutečnosti totiž utekl po hádce rodičů z domova. Než odjede další vlak zpět do Kolína, stráví spolu dojemný Štědrý večer. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
Taková moralizující lidská povídka o tom, že na štědrý den nemá být nikdo sám. Vladimír Menšík tuto nekomediální roli zahrál naprosto mistrovsky. Jen ta postava je nereálná. Kdyby pro samou lidskost a pochopení neustále takto porušoval drážní předpisy, dlouho by strojvedoucího nedělal. Vánoční příběhy jsou prostě už takové. Za zmínku také stojí Jan Potměšil v dětské roli a pro kterého to byla role zcela první. ()
Opravdu nekrásnější bakalářská povídka, zásluhou sentimentálního zasnění, samotářského, “mašinfýry” vynikajícího Menšíka a roztomilého chlapečka Jana Potměšila. Vše ve vánočním hávu železničním, člověk lituje černobílého laciného filmu výroby: “sdelano v CCCP”. Poetika a nezvyklá role Vládi Menšíka je radost pohledět, svobodný chlap se zasní a vzpomene si na svoje Vánoce když byl také ve věku onoho chlapce. Poetika Vánoc čiší z pŕíběhu aniž by člověk musel mít smrček a dárky, vypomůže fikus a maličkosti jako dárky, v tom je ta krása. Krásný štědrý večer a pokoj lidem dobré vůle… to je tento příběh. ()
Pravděpodobně nejlepší bakalářská povídka ze všech, neboť se může pochlubit nejen excelentním hereckým projevem Vladimíra Menšíka a malým Janem Potměšilem, jenž se své role ujal velmi dobře, ale po příběhové stránce je silná a velice lidská, možná až emotivní. Jak pan Menšík nakonec povídky dodal: "Ne každý smutný konec je špatný konec a ne každé smutné Vánoce musí být nutně špatné Vánoce." ()
Fakt je mazec sledovat, jak se Menša přizpůsobil mladému kolegovi Janu Potměšilovi (jeho první vystoupení před kamerou), aby nebylo poznat, že ho nějak výrazně přehrává. Tohleto Menšík uměl jako jen jeden z mála našich herců a podobně jako v Láskách jedné plavovlásky to vypadá, jakoby byl obyčejný muž z lidu. Tohle je skutečné herectví. Klobouk dolů.... ()
Bakaláři, aneb nikdy nevíš, jestli se v hromadě hlušiny neskrývá něco cenného. Zvlášť když je to chráněno skořápkou standardně připitomělých dialogů v úvodu a v závěru. Prvním rozloučením na peróně to mohlo končit, celá nastavená část je milá, ale přebytečná. To před tím ale funguje natolik silně a Menšík mě zase jednou tak překvapil, že zprůměrování na tři* by bylo nemístné. ()
Zaujímavosti (5)
- Jaroslav Dudek vzpomínal, že když začal Vladimír Menšík spolu s malým Janem Potměšilem hrát, zjistil, že Jan nehraje, ale je. Vladimír tedy zabalil celou svou škálu hereckých prostředků a naprosto se nechal vést autenticitou malého, velkého herce. (sator)
- Jan Potměšil byl do role vybrán během konkurzu, kterého se zúčastnila přibližně stovka dětí. (Terva)
- Natáčení probíhalo převážně v Kolíně. (Terva)
Reklama