V zámku a podzámčí

Musím souhlasit s uživatelem flanker.27. Čt dokáže opravdu někdy překvapit tím, že vytáhne ze svého archivu skutečný klenot. Božena Němcová, podle její povídky byl film natočen, měla velmi realistický pohled na tehdejší dobu a také ho dokázala mistrně převést do svých knih. Dokonale vykreslila i sociální rozpory mezi bohatými lidmi žijícími ve městě a chudinou na venkově. V závěru ale podlehla svému vysněnému idealismu. Taková byla ale její představa o napravené společnosti. Panstvo na zámku si užívalo a krmilo se všemožnými delikatesami, dokonce i psík Joly dostával jen ta nejvybranější papáníčka a prostí lidé v podzámčí umírali hladem a na nejrůznější nemoci, třeba na mor a choleru. I zámecká paní dostala choleru, jako zázrakem se z ní vyléčila a zbavila se i své rozmařilosti a ješitnosti. Jako by z ní najednou byl úplně jiný člověk. Vychytralá komorná Sára mi ale v knížce přišla mnohem zlejší a "vyčůranější" než ve filmovém zpracování, ale i tak to byla pěkná potvora. (09.02.2010)

“Ano, lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi… Vyhrál jste, doktore… Ne, Vy… Protože jste uměla odpustit.“ Televizní zpracování klasické novely Boženy Němcové, dnes již téměř legendární. Z každého záběru, z každé repliky dýchne na diváka nádherně starosvětský duch časů dávno minulých. Nespravedlivý sociální řád tehdejší doby, kdy chudí byli opravdu chudými a bohatí o ně dbali jen málo, stejně jako literární předloha, obžalovává s krutostí neúprosnou. Žaluje účinně, přitom však tak laskavě. Dojímá, útok na vaše city však není jejím záměrem. Je neuvěřitelné, že účinkem se nemíjí ani po mnoha letech od svého vzniku, ani po mnoha zhlédnutích… Jen jsem si po letech uvědomila, že Daniela Kolářová tu vypadá jak nádherná madona, těžce sužovaná, trpící madona… „Pamatuj, člověk má jen mezi poctivými své přátele hledat…“ (12.07.2015)

Televizní zpracování předlohy Boženy Němcové je především spolehlivý "ždímač kapesníků". Zároveň ale jde nepochybně o velmi solidní filmový přepis, jak čistě herecky, ostatně, při natáčení filmu se sešla téměř celá tehdejší herecká elita a i relativně malé role zde hráli výborní herci, tak velmi pietním způsobem adaptace. Pochopitelně zde najdeme drobné posuny, v nichž například postavičky statkáře a jeho ženy tuhnou v naprosté karikatury, podobně pitoreskně působí v první části filmu i postavy knížete a jeho ženy, "nenápadně" se zdůrazňuje nemožnost pomoci všem, atp atd. To jsou ovšem jen opravdu drobné posuny, v podstatě takové "nutné úlitby moci", které si průměrně poučený divák hravě "odfiltruje". Naopak seděla většina rekvizit, kostýmů či reálií. Samozřejmě je otázka, zda-li by šlechtická rodina na počátku 19. století hovořila česky, ale to už padá na vrub literární předloze samotné. Ta totiž rozhodně není reálným odrazem poměrů na tehdejší vesnici nebo života na tehdejších šlechtických sídlech. V podstatě jde o velmi idealizovanou pohádku, přesně odpovídající dobové romantické představě o chudých, ovšem také ryzích pracovitých spravedlivých a poctivých venkovanech, stejně jako o šlechticích, kteří "v jádru nejsou zlí", ale "podléhají nesprávným svodům" a ovládají je "vychytralí a zlí lidé". Jakkoli se závěrečná aktualizace snaží podotknout, že "rozhodně ne všem bylo pomoženo" (jak by ne, když ten "správný řád" tu ještě nebyl nastolen), předloha končí jako naprostá idyla. Zlí lidé byli potrestáni a dobro zvítězilo na plné čáře... Historik, aktivně zkoumající vybraná témata raného novověku, by samozřejmě mohl mnohé podotknout a korigovat, ale nechme toho. Jednoduše je to stejně stylizovaný literární konstrukt, jakým je řekněme Hugův "Zvoník od Matky Boží", Dumasův "Hrabě de Monte Christo" či taktéž Hugovi "Ubožáci"... Nic víc a nic méně... Celkový dojem: 85% PS: Pokud si má člověk opravdu důvod na něco stěžovat, tak je to neskutečně mizerná kvalita obrazového záznamu. Záznam odvysílaný ČT byl neostrý, vybledlý a zrnitý, skoro stejně, jako by šlo o sovětský film na nosiči z produkce "Řitka video"... (28.10.2012)

Jak udělat z půvabné povídky neohrabanou sociálně-kritickou obžalobu. 1) Nedalo mi to, a krátkou povídku jsem si vzápětí po shlédnutí inscenace přečetl. Doporučuji to všem. Bylo mi dopřáno jiskřivého ironického jazyka a přesvědčivého prokreslení postav - tedy přesně toho, co scénář pana Otto Zelenky pustil k vodě. 2) Sociální akcent stejně jako celá povídka působí smířlivěji a díky mimo jiné i mile archaickému jazyku jaksi pohádkověji. Těžkopádné zobrazení ponurých sociálních kontrastů působí v inscenaci jako agitka z gottwaldovských let. Paralela s Dickensovým světem chudých je nevyužita. 3) 41letá Jana Brejchová (zámecká paní Kateřina Skočdopolová ze Springenfeldu) byla skvělá stejně jako 57letá Slávka Budínová (komorná mamzel Sára). Mizerným dětským hercům kontrastoval přirozený herecký výkon bílého pekinéze (Joli). (06.07.2015)

I když se jedná pouze o televizní film, přesto dosáhl kvality běžného celovečerního filmu, dokonce by se možná v kině vyjímal lépe. Velmi dobře byli zvoleni herci (jako panstvo: Brejchová, Budínová, Růžek a proti nim chudina: Kolářová, Hlaváčová, Geprtová, tyto dva světy spojuje doktor - Haničinec). Myslím, že sama Němcová by na tento filmík byla hrdá. Určitě stojí za shlédnutí. (22.08.2012)