Gympl

No tak měl bych asi ocenit snahu, že chtěl Vorel něco takovýho natočit. Jenže u něj člověk neví, kdy to myslí vážně a kdy si z toho dělá srandu. Mě to přišlo spíš jako ta první možnost, protože jsem se teda moc nenasmál. Pár dobrejch hlášek tam bylo, ale to z toho dobrej film neudělá. Navíc ty dialogy byly docela děs a horší herecký výkony už jsem dlouho neviděl (jenom Mádl a Matonoha byli v poho). Ve výsledku tedy další českej průser. (03.02.2008)

PEKLO, které není zbytečné. Chcete zemřít křečemi od smíchu? Běžte na Gympl. Ptali se mě, jaký byl ? Mimóza-psychóza, odvětila jsem. Ptali se mě, kdo hrál dobře? Řekla jsem, že nikdo. Duo Mádl-Vorel junior, RHS-Rádoby Hustý Sprejeři-vzbuzovali dojem slabomyslných zevlounů, dívky recitovaly jako žáci zvláštní školy na vánoční besídce, dospělým hercům zapomněli říct, že tohle nejsou Naši furianti v Národním. Ptali se mě, jestli to vypovídá o naší generaci, jestli v tom vidím svých osm let na gymplu. Se smíchem jsem odpověděla, že ani ve snu. Vorel natočil ukoptěnou moralitku proti systému, ale totálně selhává už tím, jak své hnízdo zakálel ultratrapnými učitelskými a rodičovskými figurkami, a jak svým teenagerům přes všechnu dobrou vůli nerozumí. Ááá, tady máme zbohatlíka kopající do fíkusu, tady býložravého idealistu, tady neschopnou nafintěnou ředitelku, tady matku samoživitelku, která se samoživí výhradně vodkou, tamhle otce-krutého tyrana, tam milouškého čtyřprocentního tělocvikáře… Džungle před tabulí ve mně vzbudila dojem, že Vorel brány státního gymnázia nikdy nepřekročil, ba, že se byl inspirovat někde v Harlemu. Dýchavičná režie, neústrojný scénář, herecká bída-toť ďábelský vzorec, který slibuje tolik nechtěné zábavy, tolik směšných hlášek, že nebudete vědět, jestli se smíchy popadat za břicho nebo hrůzou za hlavu. Výjimečně nechám hodnotit film bránici: a ta dává 55%:) (05.10.2007)

"Já nejsem drzej, já sem upřímnej." Já taky. Je to sračka. Zpočátku. Časem se to však výrazně zlepšuje až po skvělou druhou polovinu. Vorel dost sází na to, že vás celou dobu nechá tápat, zda to myslí vážně nebo ne. Chvilkama se to veze na vlně grotesky ze Skřítka, pak jsou tu fragmenty dramatu, teenegerské komedie a nespočtu dalších stylů a žánrů; a to mnohdy v rámci jed(i)né scény (kupříkladu Mádlův nasupený odchod ze školy). Největším záporem, krom žánrové neurovnanosti, je usedlá forma, která je spíše jak z filmu pro pamětníky než pro náctileté. (02.04.2008)

Aneb od všeho trochu, ve výsledku nic... Pokud chtěl Vorel divákům nabídnout realistický pohled na současné teenagery a jejich (ne)řešitelné problémy, nesměl by příběh ověsit absolutně klišovitými situacemi, otravně přehrávajícími herci a dialogy, jejichž přidaná hodnota se rovná nule. Jak sympatizovat s nesympatickými hrdiny? Jak se jim dostat pod kůži, když Vorlův scénář bruslí jen po líbivém povrchu, skáče od motivu k motivu a nenechá nás průseráře pochopit? Těžko. Divácky vděčné školní prostředí, česká herecká elita, naťuknutí problémů každého teenagera - přesto komedie průměrná a ve svém sdělení hodně rozporuplná... (07.02.2008)

Nemůžu si pomoct mě se Gympl prostě líbil. I když to není zrovna reálné, že by si žáci tykali s učetelema, tak mě to vůbec nevadilo a hodně dobře jsem se u toho bavil. Duo mladých talentovaných herců Jiří Mádl a Tomáš Vorel s přehledem utáhli celý film a když k nim připočteme Krause, Matanohu, Holubovou či Šteindlera, tak vznikne velmi příjemný snímek a necelé dvě hoďky utečou sakra rychle. Za pochvalu na české poměry určitě stojí solidní střih a hudba....... (31.01.2008)