Most do Krajiny Terabithia

Soundtrack Aaron Zigman: 1. I Learned From You - Miley Cyrus [3:24] ,2. Try - Hayden Panettiere [3:19] ,3. Keep Your Mind Wide Open - AnnaSophia Robb [3:36] ,4. A Place For Us - Leigh Nash/ Tyler James [4:01] ,5. Another Layer - Jon McLaughlin [3:30] ,6. Shine - The Skies of America [3:52] ,7. Look Thorugh My Eyes - Everlife [3:11] ,8. Right Here - Jeremy Camp [4:13] ,9. When You Love Someone - Bethany Dillon [3:30] ,10. Seeing Terabithia [1:07] ,11. Into the Forest [5:59] ,12. The Battle [6:12] ,13. Jesse's Bridge [1:34], (17.05.2011)

Čtrnáctiletý kluk (co maluje jako retardovaný osmiletý kluk a všichni s rozplývají nad tím, že je to umělec) trpí útlaky své buranské rodiny a pochopení najde u zásadně bohatší (tedy krásnější, chytřejší a hodnější) rodiny a jejich dcery. Je hezké, že se ten film pokouší komentovat nějaké existující sociální rozdíly, ale násilně vražené fantasy nutí tvůrce k zoufalým zkratkám. A nefunguje to. A ten konec je jen z nouze ctnost. Nevím, jak to funguje v knize, ale ve filmu je to jen nepřirozená změna zavánějící zoufalstvím. Zlatý Del Toro. (08.02.2013)

Terabithia čítá jednoho obra, roj nadřených vos, jedno zrezlý auto a cinkajícího panáka. Je pravda, že má imaginární země, kterou jsem si vytvořil jako malý práče, byla podstatně větší. Něco jako World of Warcraft, ale porovnání přenechám psychologům, kteří z toho udělají patřičné závěry :) Netvrdím, že čím jsem starší, tím jsem moudřejší. Troufám si tvrdit, že spíš víc magořím, ale uznejte, fantasy má dostat diváka mimo realitu. Obdivuju ty, kteří se tam při sledování Terabithie dostali. Já měl spíš nutkání prohrábnout kadeře hlavnímu hrdinovi, který mě tím svým účesem doháněl k hysterickýmu ječení. Děkuji světu alespoň za postavu Janice (ano, té, která vybírala poplatky za močení). Byla mým spásným, punkerským andělem! (28.10.2009)

Nejpříšernější dabing,který jsem kdy slyšela.Na druhou stranu jsme se s přítelem alespoň nasmáli tomu,jak třináctiletého kluka mluvil třicetiletý chlap.Nebýt toho,tak se moc nezasmějeme.Myslela jsem,že jdu do nějaké fantasy a ono ouha; celé je to jen o dvou dětech s bujnou fantazií.Koukat se na to dalo a konec byl vskutku smutný,ale to bohužel k dobrému zážitku nestačí..tak nějak nevím,co tím chtěl básník říci:-)Možná se na to někdy podívám znovu a zjistím to.. (06.03.2012)

Jsem celkem frustrovaná z toho, že když mluví o mracích, tak neukážou mraky, ale jenom tváře, co se na ně dívají. Ale pokud je to film o očích, které se poprvé učí DÍVAT se na svět, tak je to asi pochopitelné. A vůbec, během celého sledování jsem si připadala velmi v konfliktu sama se sebou. Vždycky jsem připravena rozdat nějakou lásku, když se jedná o seriózní film s dětmi v hlavních rolích, ale... Možná to "ale" ani nebudu umět pořádně popsat. Hlavní problém asi vidím v tom, že je to všechno příliš očividně "fingované/zinscenované/narafičené". Chování Roberta Patrika ke svému synovi v průběhu celého filmu je chladné a bolavé, ale protože film je vyprávěný očima syna a otcova perspektiva chybí, tak je jeho závěrečný charakterový twist (jakkoliv mým srdcem vítaný) neuvěřitelný a hlavně nepřipravený. Učitelka Zooey Deschanel má zase příliš málo prostoru na to, aby se mohla nějak ústrojně začlenit do života dětí. Její hudební vložky jsou nesystematicky naflákané do stopáže bez nějakého účelu a pro emocionální příběh našeho chlapečka působí asi jako puštěná televize na pozadí. Oproti tomu učitelka s hororovou pusou má ve filmu jenom dva kratičké výstupy, ale napojení na hrdinovu situaci je mnohem silnější. A poslední stěžovací položkou je samotná AnnaSophia Robb, která v mých očích tu světlou duši přehnala a vydala se až příliš blízko k hranicím nesnesitelnosti. (A bonusovým přívěškem je hudba v čele s její písní, která pro mě postrádá jakoukoliv osobitost.) A teď pozitiva, v náhodném pořadí, jak si na ně vzpomenu. Místnost natřená na zlato je nevýslovně krásná! Velmi mě potěšilo zkoumání vztahu mezi bratrem a sestrou (I když mi bylo líto, že se jí Leslie nikdy nezastala, když se k ní v její přítomnosti choval "hnusně"). V tomto směru mi potom konec (ten úplný konec, ne zvrat před posledním dějstvím) přišel přesný/dokonalý. Obryně Janice (ve škole i v lese) také zahřála mé srdce. Fakt, že jeden ze dvou autorů scénáře píše o svojí skutečné kamarádce z dětství sice neovlivňuje kvalitu filmu ani diváckého zážitku, ale dost vysvětluje sentimentální/nekritické ladění filmu jako okna do minulosti, se kterou nejde nic udělat kromě toho, že se na ni nesmí zapomenout. Tenhle naivní úhel je podpořen i tím, že režisér je debutant, který nepředkládá svůj vlastní filmový styl, ale tradičním/zaměnitelným nemastným neslaným způsobem podle scénáře komponuje fiktivní rekonstrukci silného zážitku z dětství. + Tři záběry/obrazové kompozice, které mi nejvíc utkvěly v paměti (a všechny obsahují ruce Joshe Hutchersona): 1. Jesseho ruka si bere klíče z otcovy dlaně. 2. Jesseho pěst dominuje záběru, když letí praštit šikanizéra do obličeje. 3. Jesseho ruce korunují sestřinu hlavu věnečkem z rostlin. (17.08.2015)