Biela masajka

Jak už tu kdosi napsal a hodně často se tu na to zapomíná, hodnotíme zde film a ne chování poblouzněné Švýcarky. Němci velice překvapili, protože tomuhle filmu téměř nic nechybí, snad jen nějaké větší napětí. Lokace, vybraní herci, hudba, vše bylo perfektní. A ty nádherné scenérie Afriky... Krom toho se divák podívá opravdu zblízka na to jak se bydlí a žije u Majů. A i když jen kousek nad skupinkou jejich chýší spletených z křoví se tyčí stavba misie, přesto člověk žasne. Já vůbec nechápu co ta mladá žena z civilizace čekala když vyrazila od letiště za hlasem svého srdce. Jako výlet časem do doby kamenné bych to asi an chvilku pochopil, ale ona se tam rozhodla žít. člověk může být lecjaký blázen, ale tohle už chtělo fakt hodně velké koule nebo být šílenec. Ve filmu mne potěšila hojná účast Defíků což u filmů z Afriky nepřekvapuje. Málo co má takovou průchodnost těžkým terénem jako Land Rover. Dnešní Evropanky ve Švýcarsku, Rakousku a hlavně Německu to mají mnohem snazší. Lidožroutů z Afriky je plná Evropa a tak si ten svůj středověk se svými vysněnými opálenými svalovci mohou užít doma bez složitého cestování africkou buší. Dávám za 4 kozy. * * * * (05.12.2020)

Já nevím co na tom nechápate ? Prostě se bílá švýcarská holka zamilovala do černýho masaje a nazdar bazar ! Vám se to nikdy nestalo ?? Jasně, ta konfrontace dvou odlišných světů, hodnot a kultur mohla vyznět ještě tvrději, ale i z tohohle musí bejt každýmu jasný o co tu jde, že zamilovanost zaslepuje, ale kvůli tomu přece nebudu nikoho nazývat krávou nebo přemýšlet nad tím, proč se do masaje na první pohled zabouchla. Boha jeho. A vůbec, moc tady nemacharujte, protože jak vás znám, tak na vás by hodil nějakej ten masaj kukadlem a šup, za chvíli by jste mu vlezli do tý chýše stejně jako hlavní hrdinka. Na a o nás klucích ani nemluvím, masajka by se zavlnila a pří zpátečním letu z Keni do Prahy by bylo o boule v katích postárano, viď Malarkey, ty škrtiči jeden :-) (11.08.2009)

Film Bílá Masajka režisérky Hermine Huntgeburth (Das Trio) podle stejnojmenného bestselleru Corinne Hofmann vznikal přímo v keňských reáliích. Snímek vypráví skutečný příběh mladé ženy, která se snaží zdolat bezpočet překážek zvláštní a neznámé kultury, aby mohla dát průchod své životní lásce. Scénář : Johannes W. Betz. Kamera : Martin Langer. Hudba : Niki Reiser. Skladatelka: Niki Reiser. 19 songů. (25.04.2011)

Průměrný film se zajímavým příběhem. Láska na první pohled, která za sebou pálí mosty, nechává civilizaci a vrhá se vstříc životu, který si ve svém křesle představit nedokážu. Nenechte se ale zmýlit. Tohle není červená knihovna. Tohle je realita. A hodně těžká realita. Knížku jsem nečetla, ale film i když nejde o žádné veledílo jsem určitě neviděla naposled. (25.10.2011)

Po přečtení knihy jsem měla sto chutí odstěhovat se do Barsaloi, tak mě uchvátilo zdejší prostředí, divoká příroda, kultura a to i přes detailně popsané problémy, kterými si musela Carola projít. Film na mě tak silně nepůsobil. Opět se projevilo, že film v mém případě NIKDY nepředčí knihu. . . člověk ve filmu v takové míře nevidí a nevnímá pocity, které se dají snáze popsat na stránkách knih a proto mu dělá větší problémy pochopit jednání jednotlivých postav. Kniha je kniha... a film je film. Přesto dávám čtyři * , jelikož mě tenhle skutečný příběh neskutečně dostal. . . 7/10 (05.11.2008)