Biela masajka

Příběhy cizích nesnází, navíc způsobené vlastní vinou, mají vždy potenciál zahřát u srdce, takže se nebojte nízkého hodnocení. Minimálně si na tomto ne příliš záživném, ale zato dle skutečné události natočeném filmu můžeme demonstrovat, jak se to má s těmi ženskými city. Zákon č. 1. Žena vždy myslí přirozením a pokud tvrdí a činí opak, pak ještě nenatrefila na ty správně dlouhé, či správně tvarované „feromony“. Zákon č. 2 Žena myslící přirozením by měla být zbavena svéprávnosti, protože v tomto stavu „transu“ je prokazatelně schopna zdrhnout z letiště svému současnému solidnímu partnerovi a vydat se sama do buše mezi pastevce koz, kde je ochotna uléhat s mužem svého přirození v chatrči uplácané z hlíny, much a kozích hoven, anžto doma používá značkový příbor a sprchuje se každý den, někdy i dvakrát. Zákon č. 3 Žena s mužem svého přirození bude ihned obcovat bez ochrany i v zemi, kde výborně prosperuje virus HIV, ebola, malárie a vnitřní parazité. Zákon č. 4 Žena s exotickým mužem svého přirození vždy a ochotně zplodí děti, aby je pak po procitnutí z transu složitou cestou dostala zpět do civilizované země, následně tam sepíše román o šílených útrapách, nehygienických podmínkách, mužské nadřazenosti a hlavně o absolutní absenci předehry. Poznámka na závěr: Když jsem na netu jukla skutečnou podobu Caroly, bylo mi úplně jasné, proč ji ten masaj chtěl píchat jen zezadu a na rychlovku. (20.08.2014)

Stále častěji se tu setkávám s hodnocením mně naprosto nepochopytelném, ať už nízkým či vysokým. Bílá masajka je dle mě jeden z nejlépe natočených filmů co do "opravdovosti" a vytvoření určité atmosféry a v tom mě nezvyklá ani modrá barva na mém oblíbeném čsfd. Nebudu rozebírat zvlášť herce, zvlášť hudbu; všechno mi vyhovovalo, všechno se mi hodilo a zapadalo do sebe. Ovšem jakožto milovník "syrových" lidských a necenzurovaných filmů směle přiznávám, že jsem si po celý film pomlaskávala. Jo, pro mě skvělý film. Nebaví, drásá. A učí. P.s.: považovat hlavní hrdinku za "tupou blondýnu" je ta nejjednodušší věc, kterou může člověk s Bílou masajkou udělat. Aby dospěl k takovému výsledku, nemusí ani moc přemýšlet, nemusí ani moc hodnotit a volit nějaká správná slova, jakými by se nejlépe vyjádřil. Kdo ale z těch, co mají Carolu za "tupou blondýnu" byl v Africe? Kdo z nich zkusil žít jinak než s nohama a vychlazenou dvanáctkou na stole? Kdo z nich udělal něco tak krásně nerozumného a tak krásně přirozeného jako Carola? (Ne, nechci jet do Afriky a nabrknout si tam nějakého chlápka, ale nemůžu považovat Carol za hloupou, a už vůbec ji nemůžu odepřít její sílu a tuhý kořínek!) (06.09.2009)

Presne ako píše Enšpígl. Keď sa nejaká masajka pri mne zavlní, hneď je hrča v trenírkach a mám sto chutí odsťahovať sa za ňou kdesi do slnkom rozpálenej Afriky a nechať si nabehnúť po tele spáleniny od slnka. Dostať z čistej lásky maláriu, žltú zimnicu, alebo čojaviem aké svinstvo je vlastne tiež OK. Odmenou za to mi bude pohľad na obnažené kozičky mojej milej niekde tesne pod pásom a disk v spodnej pere mojej krásky a vo voľných chvíľach môžeme kdesi v Nigeri navrtávať ropovod "za jazdy" a večer sa muchlovať v 45 stupňovom chládku svokrovej hlinenej chatrče. Paráda, už sa teším :) Kedysi som tvrdil, že najlepšie scenáre píše život - tak sa trošku poopravím - platí to aj naopak. (30.12.2010)

Film není profesionálně špatně udělán. Dívat se na něj ovšem nedá. Mě připadá, že hlavní hrdinka si chtěla vyzkoušet pouze velikost a pružnost svý škatule. A tak se ta zbohatlá kráva na vše vysrala a zmizela do buše a tam si to prostě zkusila, aby za pár let zjistila, že je to pitomost a že to nejde. Švýcarsku přibyl další černý rozpatlaný delikvent a tím to končí. Hloupost obou protagonistů mě nadzvedávala z křesla i když díky artróze jsem se zvednout nemohl. Jedinej, kdo mě v tom příběhu připadal normální, byl páter Bernardo. Měl ovšem mít karabáč a nakopat tý krávě prdel až by se zastavila až v Curychu, než ji ten černoušek inseminuje. (22.11.2010)

Film Bílá masajka i jeho knižní předloha je tím nejpokrytečtějším vrcholem přízemnosti konzumní kultury a souvisejícího životního stylu. Po technické stránce nepatří ke špatným filmovým dílům. Katastrofální shledávám obsah, jeho formu i působnost vyznění. Lidská sobecká omezenost je zde vydávána za obraz čisté lásky. Je smutné a nebezpečné, pokud se hlavní hrdince příběhu, kterou je mladá švýcarská obchodnice Carola Lehmann (atraktivní Nina Hoss), přisuzují kladné charakterové vlastnosti s nezištnou touhou po opravdové lásce, která hravě překoná každou překážku. Ve skutečnosti je tato mladá žena rozmazlenou pokryteckou dívkou, která je přitahována živočišnou majestátností a pocitu přirozené ochrany. Přes všechna varování o rozdílnosti kultury se vrhá po hlavě do svého snu, ve kterém silného a necivilizovaného muže přemění k obrazu svému a plnohodnotně ho přiřadit do důvěrně známému kulturnímu prostředí prosperujícího Západu. Aby nakonec zjistila, že kulturně-společenské rozdíly jsou příliš velké, aby se jimi nechala svázat. Utíká od svého životního experimentu a život svého vysněného muže zanechává natrvalo v troskách. Hlavní mužskou postavou je prostý samburujský válečník a pastevec Lemalian Mamutelil (zajímavý Jacky Ido). Z dalších rolí: spřízněná evropská duše Elisabeth (zajímavá Katja Flint), moudrý a praktický páter Bernardo (Antonio Prester), odkopnutý a povrchní bývalý Carolin přítel Stefan (Janek Rieke), laskavá Lemalianova matka (Helen Namaso Lenamarken), či zkorumpovaný vesnický zástupce státní moci Mini-Chief (Nicolas Sironka), Hrdinka se nesnaží překonat rozdíly, chce je změnit! Jak zkázonosné je přesvědčení křesťanského pokrokového světa o své svém jediném správném způsobu života! Jak devastující je konzumní pohled na hodnoty, když každou odlišnou hodnotou opovrhuje a systematicky ničí! Jak nepochopitelné je překrucování skutečných lidských charakterů! (06.11.2016)