Pokojný bojovník

Nechci shazovat moudra vyřčená ve filmu, celkem se s nimi ztotožňuji, ale tohle zkrátka ne vždy stačí pro kvalitní film (v tomto případě zpracování knihy o skutečném příběhu gymnasty, který se po nehodě zotavil a zabojoval o to, co miloval). Na americké poměry se však stále jedná o příběh vyprávěný ne zcela standardním způsobem a navíc v něm v roli mentora (téměř ve stylu pana Miyagiho ze snímku The Karate kid) ztvárnil výborný Nick Nolte. Tak proč ne.. 3,5*. :) (08.06.2011)

Hned pro začátek, knihu jsem nečetl, takže nemohu srovnávat nakolik se jako adaptace film povedl. Hodnotit film samostatně není nejjednodušší, protože film sám je zvláštní a neobvyklí, ale přesto se do něj ponoříte tak hluboko jako do skoro žádného jiného filmu. Postavy jsou příjemné, člověk si je rychle zamiluje a dokáže je obdivovat. Nick Nolte už dlouho nebyl natolik přesvědčivý. Victor Salva natočil tuto oslavu lidské odhodlanosti, odvahy a síly vůle naprosto výborně a v každém záběru je, na co se dívat. Někomu film může přijít obyčejný, ale některé pohledy kamery jsou vzhledem k poměrně neobvyklému sportu výborně vyřešené a kamera prakticky nikdy neruší diváka. Pokud jste nikdy neviděli výborný film o sportu a člověku, který ho miluje, tohle je jasná volba. (08.07.2007)

Pokud čekáte "čistokrevné sportovní drama", tak se asi nedočkáte - tím tenhle snímek vůbec není. Pro mě to byla filozofická smršť, což jsem ani nečekal. Možná to bude pro někoho až moc moralizující, ale snad všechny myšlenky, které ve filmu padnou jsou naprosto přesné, pravdivé a nádherné. Dialogy jsou opravdu špičkové a především na nich snímek stojí. Kdybych hodnotil poslání tohoto filmu, tak je to na plný počet. Ale buď mi tam trochu něco chybělo a nebo všechny ty životní pravdy budu muset ještě vstřebat... Bylo jich tolik! Párkrát jsem měl nutkání dojít si pro papír s tužkou a všechno si to zapisovat, jak to bylo krásně řečeno, ale... chtěl jsem zkusit žít tady a teď... Opravdu inspirující. (05.10.2012)

Na první pohled standardní sportovní drama ale na ten druhý velice zdařilý snímek s řadou neskutečně zajímavých a silných životních mouder, hodných zamyšlení. Člověk každou chvíli zachytí něco, co má chuť si poznamenat a do konce života se tím řídit. Nenápadné ale myšlenkově opravdu silné a zajímavé. (12.07.2011)

Cítím velký potenciál, co se týče knihy a se zájmem po ni sáhnu. Tolik na úvod. Snímek samotný není rozhodně špatný, ale zůstal (čistě podle mého subjektivního názoru), tak nějak na půl cesty. Snad nejmarkantnější je to v úplném závěru. Místo citlivého přístupu a přímo se nabízejícímu „obyčejnému“ zakončení, jsme svědky (tolik častému) americkému „srdceryvnému“ patetismu, který ve výsledku kazí dojem z minut předcházejících. Přičemž nejde o samotnou scénu jako takovou (ostatně příběh se honosí přívlastkem- „podle skutečné události“) a není tedy jediný důvod věřit, že tomu ve skutečnosti bylo jinak. Problém (a moje výhrada) se týká pouze následného způsobu provedení (natočení) závěreč. scény. Možná to vyzní krutěji, než si samotný snímek zaslouží, ale....myšlenka tentokrát o dost předčila následné zpracování. Nutno dodat (byť to možná ze snímku není zcela patrné (ikdyž určité náznaky nelze upřít), myšlenka nemyšlenka(byť odproštění se od všech nepatřičných a mysl vyrušujících elementů je zcela na místě), bez skutečného zápalu a tolik potřebné dřiny, která sakra bolí, kýženého výsledku nelze dosahnout. Tohle jednoduše nejde ošidit! Ještě jednu (pro mě podstatnou výhradu) mám ke snímku a to sice samotnému výběru hlavního hrdiny. Teď nemám tak na mysli ani samotný herecký projev. Cvičení na kruhách patří k fyzicky nesmírně náročné disciplíně. Potřebujete obrovskou sílu (nejen v pažích). S tím souvisí moje výtka k muskulatuře hlavního hrdiny. Je mi jasné, že tvůrci potřebovali především herce. Nicméně určitě se dalo dojít k lepšímu kompromisu (ne nutně si totiž člověk vždy musí asociovat spojení, které přímo nesnáším – velké svaly=malý mozek). Ty rozdíly (v postavě(ách),kdy kamera zabírá hlavního hrdinu v detailech a následně samotné cvičení (kdy se jedná o dvojníka), se na mne nezlobte, jsou do očí bijící a působí jako dosti rušivý element. P.s. nicméně přes všechny ty výhrady, kterými jsem snímek doposud zasypal, musím chtě nechtě přiznat určité příjemné překvapení. To bych, přiznávám, od člověka, který natočil Jeepers Creepers nečekal. Nutno podotknout, dalo by se to natočit určitě horším způsobem, na stranu druhou: zcela jistě i lépe a naprostý SOUHLAS: „smrt sama o sobě není smutná. Smutné je, že spousta lidí ani nežije“. Jak pravdivé a výstižné! Ještě bych za sebe dodal. Důležité je smířit se sám se sebou. Možná to zní jako navrčená fráze, ale je to začátek a podstata všeho....nicméně to není nic nového a rozhodně to není zásluha tohoto filmu. 3+1/2* (06.07.2011)