Jsem kyborg, ale to nevadí

Z takového nápadu mohla vzniknout skvělá komedie, ale to by ji nesměli točit Korejci. Pár absurdních scén sice pobaví, ale jinak to má divnou kameru, celé je otravně a místy i zmateně sestříhané, všechny postavy jsou nesympatické, celkově to neskutečně nudí a je to i bůhvíproč strašně uječené. Příběhově se to nějak pohne, ale pořádný konec to nemá ani náhodou, Tudíž ani na pošesté jsem tu "úžasnost a kouzlo" korejských filmů nepochopil. Ten film mi kromě neskutečné nudy a pár absurdních scén nic nedalo, znova bych se na to už rozhodně nepodíval a celkově jsem z něj jen otrávený. V seznamu filmů, co chci vidět, mám ještě nějaké korejské filmy, ale zatím si stojím za tím, že jdou úplně mimo mě. Ale aspoň tu nebyl trapný humor, na rozdíl od jiné, velice úspěšné a těžce nadhodnocené korejské komedie. A jestli jsem to správně pobral, tak to ani sci-fi ve finále nebyla... Slabé 2* (26.08.2020)

Skvěle natočený unikátní kousek z psychiatrické léčebny, který poodhaluje nitro "bláznů", kteří mají o sobě naprosto mylné a někdy i halucinacemi podpořené představy. Film působí velice mile a něžně, první polovina je jednoduše příjemná na pohled a vůbec nevadí, že zápletka není kompletně dovysvětlena. První hodinu filmu bych hodnotil velmi kladně, jenže pak se příval nápadů zpomalí, rozvolní a menší pointu, jenž čeká na konci, lze předem odhadnout. 7/10 (14.04.2014)

Na Parka hodně slabé, poprvé mě tento režisérský génius zklamal. Vybral si prostě špatné téma, které navíc projede celým filmem a vyzní jaksi do ztracena, nečeká nás žádný překvapivý nebo šokující konec. Parkovy trademarky černého humoru se zde neobjevují v takové míře jako v jiných filmech, ani hudba není tak výrazná jako jindy. Zato kamera je klasicky stále skvělá. Doufám, že se Park svým upířím kouskem vrátí zpět do témat, která mu jdou nejlépe a budu moci dát opět plný počet. (24.09.2009)

Tento film mě okouzlil, a to nejenom díky Lim Su-jeong, která je jako kyborg naprosto skvělá. Již úvodní neotřele zpracované titulky dávají tušit, že nás čeká originální jízda, a to přesto, že se jedná o mnohokrát zpracované a viděné prostředí psychiatrické léčebny. Jenže po korejsku a po parkovsku to znamená nápaditou vizuální stránku a kameru a vůbec různé nápady a vychytávky, jimiž se to jen hemží při prolínání dvou světů. Tedy toho takzvaně normálního, který vidí všichni, a toho, který má každý pro sebe sám. Ale možná se někdy stane, že i tenhle svět nám někdo pomůže sdílet... (28.07.2008)

U tohoto filmu jsem pociťovala silné návaly závisti. Já chci být taky kyborg ... !!! Na tento film jsem se koukla kvůli častému srovnávání v komentářích k japonskému " Welcome to the Quiet Room". Byť se oba filmy odehrávají ve stejném prostředí, netroufnu si je porovnávat. Nádherné jsou oba a nemůžu říci, který se mi líbil více. Myslím, že pro pochopení "smyslu života" ... smyslu filmu, je třeba pochopit hlavní hrdinku a její postupné odstraňování sedmi smrtelných hříchů. No nebudu to raději moc rozebírat nebo pro mě přijedou taky. (03.12.2009)