Princezná Mononoke

První produkt japonské dílny, který jsem viděla akterý mě vlastně přivedl na dráhu japonského anime a vůbec kinematografie opačné části světa. Snad pokaždé když ho vidím, dojme mě osud lesních bohů a na konci se neubráním pláči. Miyazaki nenásilným způsobem poukazuje na ekologickou problematiku světa a vykresluje lidi takové, jací jsou. Chamtiví, násilní a hrabiví. V tomto moři "lidskosti" se pohybuje Ashitaka, který to tak trošku spravedlivě táhne na obě strany a snaží se protipól Mono smířit s lidmi. Hayao Miyazaki nikdy netvořil jednoduché zlo, právě proto je tento film (nepohádka!) tak realistické. Dobře poukazuje na to, že každá karta má dvě strany. Velmi originální a kouzelný příběh doprovází fantastická hudba a kreslené scenérie vyráží dech. (Nikdy nepochopím jak někdo dokáže stvořit ať už v počítači nebo na papíře něco tak krásného). Škoda jen že se stále najde tolik lidí, kteří aniem odmítají nebo odsuzují či pomlouvají, ačkoli vlastně neznají vůbec jeho hloubku. Jsem ráda že jsem mohla na čt1 spatřit dabovanou Princeznu Mononoke. Teď už dávám přednost původní japonské verzi, protože to anime mě naučilo lásce k jejich jazyku.... (09.10.2008)

Toľko krásy som vo filme už dĺho nevidel. Miyazaki dokázal vytvoriť 100% harmóniu obrazu a zvuku bez jediného prešlapu. Pri scénách v lese za zvyku flauty mi bušilo srdce ako o preteky. K tomu nádherný príbeh o hľadaní zmierenia ľudí s duchmi lesa, o symbióze prírody a človeka. Pre mňa je toto štartovací bod môjho záujmu o anime. (25.06.2005)

Bájné mýty a legendy mě zajímaly od pradávna (vyrostla jsem přeci na Xeně a Herkulovi :o) a co teprve, když se jedné o legendy mě úplně neznámé. Japonsko je celou svou kulturou mě tak vzdálené, ale fantazie kterou vlastní tvůrci anime tak blízká. Miyazaki už mi ukázal cestu do fantazie a jak má vypadat správný soused, ale přesto jsem u Princezny San cítila, že tohle jsem ještě nezažila. Vždyť ona prožila můj sen (co bych dala za to, kdyby mě vychovali vlci) a "získala" srdce toho nesprávnějšího chlap(ce)a :o) Nemá cenu tady vychvalovat jak je Princezna Mononoke po všech stránkách vynikající, jen stačí potvrdit, že její příběh, Ashitaky, lidí a lesního boha je spletenec, který stojí za vidění. (15.02.2011)

Geniální záležitost geniálního režiséra. Bylo by ošidné prohlásit Princeznu Mononoke za nejlepší Miyazakiho film, například Naušika, či Laputa nejsou o nic horší. Na Mononoke se mi ale líbil dospělý rozměr, který u děl tohoto režiséra dlouho chyběl. Závažností a zpracováním se již nejedná o rodinný film, ale o regulérní fantasy podívanou pro dospělé. A právě ona absence dětské naivity je to co činí Princeznu Mononoke v rámci Miyazakiho tvorby jedinečnou. (23.11.2004)

Jestli je tohle vrchol anime, tak na další zástupce žánru opravdu zas až tak zvědavý nejsem. Animace se mi popravdě moc nelíbila, zato hudba mě naprosto nadchla. Díky ní se divák cítí jak v nějakém starém mýtickém světě, kde vládnou zvířecí božstva a člověk ještě není na špici potravního řetězce. Jasně čitelný filosoficko ekologický motiv se táhne celým snímkem, no s přihlédnutím k jeho stopáži by se mohl rozvést mnohem víc. Takhle je ten film sice takový příjemně kouzelný, ale taky trochu plochý. 7/10 (04.03.2009)