Elementární částice

Zajímavé psychologické drama natočené tak, že si z něj vlastně každý může vybrat to svoje a interpretovat sdělení filmu po svém. Některé motivy mi nesedly, ale jiné to bohatě vyvážily. Kladem snímku je herecké obsazení německých hvězd, které se podílely na vzestupu německé kinematografie v poslední dekádě. Zajímavé postavy, civilní dialogy o poněkud ujetých problémech, sexuální otevřenost, která by možná u jiného režiséra a scénáristy zašla až do vyloženě kontroverzních poloh. Příběh dvou nevlastních bratrů, jejich vyrovnávání se s odkazem bezohledně sobecké narcistní matky, jejich hledání životního štěstí a vhodného partnera. Celkový dojem: 75 %. Film u mě balancuje mezi komicky odlehčenou a tragicky exponovanou polohou. (02.06.2012)

Němci umí natočit zatraceně dobrý film, opět se to potvrzuje, o to více, že se jedná o filmovou adaptaci francouzského románu, což já osobně považuji za nesmírně těžké, zvláště pokud snímek vzniká podle románu spisovatele, jenž byl jiné národnosti než režisér a herci. Bravo, silné herecké obsazení, kterému dominuje dvojice Bleibtreu/Gedeck. Zajímavý a silný příběh, který se do mě zahryznul už od začátku a nepustil. (10.01.2011)

Narušenost, nevyrovnanost, rozpolocenost, syrovost, deprese, frustrace, zmatenost, touhy, sny, naděje, ideje, nenávist, láska, intimita.. To vše a další (ne nutně v daném pořadí) nabídnou Elementární částice a ještě obalené uvěřitelnými hereckými kreacemi. Stačí jen chtít, nebo respektive zkusit proniknout do hlubinnosti lidské duše. Po druhém zhlédnutí (Oko naslepo) jsem byla překvapena, jak sexuálně otevřený film je. Swingers party, spirituální tábor (vířivka), hippie komunita... (01.06.2008)

Ukázka, jak film dovede zkazit pocit z knihy. Předlohou Elementárních částic je nehorázné porno v románu Michela Houllebecqa, který je ještě k tomu takovým tím typickým kunderovským textem, knihou, co se nedá vyprávět. Roehlerův přepis se o to přesto pokusil a výsledek je - vlastně nepřekvapivě - spíše než adaptací, deformací a redukcí. Zbylo tu jen jádro příběhu (vše přesunuto z Francie do Německa), to, podáváno velmi přístupně a nenáročně (za použití patetické, romantizující hudby v duchu německých filmů poslední dekády), je okleštěno od ironického a cynického tónu vypravěčské techniky Houllebecqovy knihy, a zaciluje na pohodlnou říši mainstreamu. Nevím, co z toho vyplývá: snad že Francouzi jsou inteligentnější než Němci.// Radku99: tu knihu si skutečně přečti, protože pak to pochopíš. (02.02.2010)

Jestli si film zaslouží pochvalu, tak asi za to, jak se dokázal vypořádat s předlohou, aniž by sám sebe zahubil, nebo předlohu totálně zmrvil. To, že je výsledek méně komplikovaný, méně depresivní (ostatně celkově méně expresivní) a nevyhnutelně chudší, nechci tvůrcům vytýkat, protože přijatelného výsledku dosáhli tím, že si dali oraz a nesnažili se o nemožné. Neměl jsem radost z obrazové filtrované podbízivosti a snad až přílišné smířlivosti, ale co už. Dostal jsem celkem kvalitní zážitek. (23.01.2013)