Elementární částice

Jsem vysloveně háklikvá na jakoukoli zmínku o genetickém kódu, klonování organizmů apod., protože se ve filmech, televizi i novinách zpravidla objevují ve špatném kontextu a naplácá se kolem toho spousta hovadin (s odpuštěním), čímž se mate široká veřejnost. Do konce filmu pak většinou nezaregistruju už nic dalšího než černo před očima a v srdci divoký hněv. Tentokrát se to tak nestalo. Příběh postav, kterým se toho, co si přejí, dostává až příliš pozdě, mě zase rychle vtahnul zpátky. A za to si rozhodně zaslouží plné hodnocení! (01.07.2008)

Všetky vyjdené knihy autora románovej predlohy preložené do češtiny alebo slovenčiny som čítal a boli to chutné jednorazovky. Aktuálne zamyslenia nad stavom spoločnosti a príčinách frustrácie preložené často denníkom penisu hlavného hrdinu (čo stváral včera, predvčerom aj pred rokmi), čím si získali širokú čitateľskú podporu. Rovnomenný filmový prepis jedného z románov nevyznieva márne, hoci myšlienky predlohy redukoval na nula celá jedna percenta, ťaživosť a sexuálne scény i následnú frustráciu taktiež minimalizoval a vyznenie zjemnil. Napriek všetkým výhradám si myslím, že sa film podaril, pretože Michelovi Houllebecqovi - spisovateľovi ide o ukázanie nelichotivej skutočnosti na základe myšlienok a úvah preložených šokujúcim príbehom. Sociologizujúco-filozofická pop beletria. Film predovšetkým rozpráva príbeh, preto sa obávam, že pietne prevedenie predlohy by vytvorilo skôr nepozerateľný blábol. Takto je to síce adaptácia vyznením odlišná, no stále schopná vyvolať otázniky a zamyslenia nad postavením a vzťahmi dnešnej generácie tridsiatnikov-štyridsiatnikov. (22.04.2013)

Ukázka, jak film dovede zkazit pocit z knihy. Předlohou Elementárních částic je nehorázné porno v románu Michela Houllebecqa, který je ještě k tomu takovým tím typickým kunderovským textem, knihou, co se nedá vyprávět. Roehlerův přepis se o to přesto pokusil a výsledek je - vlastně nepřekvapivě - spíše než adaptací, deformací a redukcí. Zbylo tu jen jádro příběhu (vše přesunuto z Francie do Německa), to, podáváno velmi přístupně a nenáročně (za použití patetické, romantizující hudby v duchu německých filmů poslední dekády), je okleštěno od ironického a cynického tónu vypravěčské techniky Houllebecqovy knihy, a zaciluje na pohodlnou říši mainstreamu. Nevím, co z toho vyplývá: snad že Francouzi jsou inteligentnější než Němci.// Radku99: tu knihu si skutečně přečti, protože pak to pochopíš. (02.02.2010)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)

Začalo se zlehka, o to drtivější byl dopad. Elementarteilchen obsahuje jak hluboké pravdy a složité osudy, tak banální příběhy a profláknutá klišé. Oba tytou proudy se spolu proplétají celou stopáží, občas je viditelný jeden, občas druhý, a občas se spojí do jedné mocné řeky, v jejímž toku jsem se skoro utopil. Tenhle brutálně upřímný příběh se mi bude v hlavě rozkládat ještě hodně dlouho. A jestli Moritz Bleibtreu ještě někdy předvede tak skvělý výkon jako tady, tak jde rovnou do seznamu mých oblíbených herců. Top 10 za rok 2006. (06.05.2012)