Rozpoltený

Herecká exhibice Jamese McAvoye rozpoutává vcelku zajímavý psychothriller, v němž klasické schéma "bezbranní věznění šílencem" nepůsobí vůbec omšele. Nevím, zda 23 osobností není již trochu moc, nicméně něco mě neustále vyhazovalo z atmosféry. Možná to byly trochu zbytečné flashbacky a možná jen moje ospalost. :) Takže obrázek si nejlépe udělejte sami... 7/10 (26.03.2017)

M. NIGHT SHYAMALAN, SPLIT (2016) ________ I. ___ Nevím, kam Shyamalanovu tvorbu vlastně zařadit. Teda nevěděl jsem, dokud jsem neviděl Split. Musím předeslat, žé moje omezené vědomosti o tom, co je to rozdvojená osobnost, se zužovaly na představu, že 'někdo má v sobě ještě někoho jinýho’, přičemž slůvko ‘ještě’ výmluvně napovídá, že dva je až, až - živá vzpomínka na Exorcistu se tuhle domněnku zdála spolehlivě potvrzovat. Vím pouze z doslechu, že se experti snad dosud hádají, jestli si pacienti nevymýšlejí, když se jim snaží namluvit, že mají v těle zabydlených osobností dokonce víc. Že by číslovka mohla začínat závratnou ‘dvacítkou’ jsem z filmového plátna ten večer slyšel vůbec poprvé. Ocitl jsem se tedy v autu, rozuměj v roli bezbranného diváka, který si nemohl, tak jako Vy zasvěcenější, včas oddechnout, že dle mých zaručených informací DID takhle rozhodně nevypadá a nefunguje, a nemohl jsem tedy úlevně a z odstupu sledovat, jak se v tom chudák rejža plácá. Vlastně ani nevím, jak ty dvě hodiny, co jsem z plátna nespustil oči, uběhly... Co je na tom filmu, alespoň pro mě, opravdu zajímavý, mi ale nedošlo dřív než na druhý den ráno. Už se k tomu dostanu, ale to Vám budu muset nejdřív převyprávět, co se mi stalo před pár lety... ________ Němý údiv způsobil, že jsem ucukl o něco později, než bylo záhodno. Na zápěstí pravé ruky mi zbyla půlkruhová rýha rudé barvy a tvaru hrany rozžhavené plotny, dost to bolelo. To byste nevěřili, jak často máte během dne takové zápěstí, píšete-li pravou jako já, přímo před očima. Bylo to úplně jak z filmu Mikrokosmos. Zacelovalo se to hodinu po hodině, fakt nekecám, nemluvě o tom, jak se to pokaždý změnilo, když na to pad' můj zrak po probuzení. Bezděčně mě napadlo, že něco ve mně, nějaká síla, sama o sobě, zatraceně chce žít! A maká na tom, aniž by mě nechala jí do toho kecat, vážně intenzivně. Ten kontrast byl o to větší, že jsem v tý době měl nějaký chmury na duši, vlastně to bylo celkem zlý. Jenže čím dýl jsem na tu hojící se ruku nevěřícně zíral, tím byl ten můj smutek menší, a ještě menší. Někdy na tu sílu myslím i dnes. A pokaždý je to, jak když dostanu facku: Co seš shrbenej? ______ Pro mě je tahle síla, o jejíchž skutečných schopnostech podle všeho víme houbelec, skutečná, ať už to znamená cokoli. Vemte si, jak neskutečnou vynalézavost a úsilí prokázala, když šlo o banalitu, lehce spálený zápěstí někoho, co o pomoc ani moc nestál. Co je tahle síla asi schopná podniknout ve chvíli, kdy ‘má pocit’, že se v bezprostředním ohrožení ocitá duše bezbrannýho dítěte, že prochází něčím, co nemůže snýst, co asi udělá, když se celá vrhne do jejího zacelení? Nepochybuju, že si najde svoji cestu, a že není nijak divu, že tý cestě moc nerozumíme. A nějak mi nepřipadá nemožný ani to, že se jí podaří stvořit takový “osobnostní konstelace”, že si je ani nedokážeme představit. Shyamalan se o tomhle pokusil natočt film, což mu slouží ke cti… II. ___ (pokračování přííště…) (21.01.2017)

Vážně tohle natočil Shyamalan? Like... really?:) Mistr je v nejlepší formě od dob Znamení a Vesnice. Ale má za to komu děkovat. Ten někdo je James McAvoy. Pro mě je to "one of the best actors who ever walked the earth." James už několikrát dokázal, že role drsných týpků či narušených maniaků jsou jeho dokonale padnoucím oblekem s prvotřídní značkou a kvalitou. Vedle něho si na herecký trůn v klidu může sednout Anya Taylor-Joy, která mu fenomenálně sekunduje. Její Casey by klidně mohla být tuctovou filmovou obětí, ale M. Night si pro ni přichystal drsný backstory, který se dokonale prolíná s realitou, kterou právě prožívá a právě díky traumatizujícím zážitkům z dětství je možné, že právě ona má největší šanci na záchranu. Od začátku jsem na snímek zírala s tak trochu otevřenou pusou a sledovala toho malého skotského týpka, jak to na nás všechno valí:) V roli terapeutky jsem poznala Betty Buckley, kterou si stejně pořád budu pamatovat jako tu ženskou, co ve Stalo se mlátila hlavou do skla:) Člověk tak nějak čekal, že kdyby jedna z jeho osobností byla Charles Xavier, mohl by všechny jeho osobnosti ovládat právě on:) Závěr filmu, kdy se na světlo dostane Beast, jsou fakt síla, mrazilo mě. Shyamalan napsal po desítce let zase originální, propracovaný scénář a všechno to vsadil v podstatě na jednu kartu. On věděl, koho si má vybrat a kdo je na tyto role nejlepší:) (13.07.2017)

Body za to, že Shyamalan nedá chvilku na vypnutí a nutí šrotit od začátku do konce, McAvoy sází ksichty v další střelený roli co by jen tak někdo nezmákl, ale s psychologickými thrillery jsem to měl vždycky na háku a DID mě nijak nefascinuje, takže za mě pořád jenom "celkem dobrý". Většinou mi narušený divnolidi sednou jen když někoho przní nebo vraždí v masce mačetou :) Přes 100M za dva týdny ale velezázrak a v záplavě samých nudných a těžce neorigo temnějších filmů za poslední roky v kině SPLIT vyniká s přehledem. (05.02.2017)

Kromě opravdu skvělého McAvoye mě zaujal nápad s proměňováním i fyzických vlastností u "víceosobnostních" lidí. Povedlo se to zajímavě předat a i když byla postava Bestie už hodně přes čáru, tak to nepůsobilo směšně ani trapně. Naopak bavilo mě to a napjatě jsem čekal, co se z toho vyvine. Spoiler. Nic. Což mě teda zklamalo. Celý film se budovalo velice solidní drama, aby to pak jaksi vyšumělo do ztracena. Pomrknutí na konci fajné. (08.04.2017)