Réžia:
Eugen Sokolovský ml.Scenár:
Blanka BudínováKamera:
Pavel ŠindelářHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Miroslav Donutil, Stanislav Zindulka, Jaromír Dulava, Libor Baselides, Jaroslav Kuneš, Pavel Kunert, Aleš Jarý, Karel Mišurec, Rostislav Čtvrtlík, Zdeněk Černín, Erik Pardus, Daniel Dítě (viac)Obsahy(2)
Moudrý japonský soudce Ooka (M. Donutil) dokáže svým důvtipem přijít na kloub i tomu nejsložitějšímu případu a spravedlivě tak rozsoudit každý spor. Vždy vyslechne obě strany – obchodníky, otroky i starosty, aby potom položil správně všechny otázky, občas použil i nějaký ten chyták a díky tomu mu nikdy neutekl žádný podvodník... Vynalézavý soudce Ooka Tadasuke byl skutečnou historickou postavou, žil na přelomu 17. a 18. století. Svým smyslem pro spravedlnost a pro svůj důvtip si získal srdce prostých Japonců. Jeho příběhy se vyprávějí a mají svou platnost a poučení dodnes. (Česká televize)
(viac)Recenzie (83)
Pardus přehrával i při divadelních představeních, není divu, že před kamerou to působí ještě mnohem hůř. Jeho rolička okradeného strážce je naštěstí zanedbatelná, takže nekazí celkový skvělý dojem z chytré pohádky, které vévodí nebývale umírněný Donutil. Donutilův výkon bych se nebála označit za impozantní. ()
Televízna inscenovaná rozprávka z orientu o múdrom sudcovi Ookym a ušľachtilých ľudských hodnotách. V starovekom Japonskom cisárstve, kde sa odohráva tento príbeh, dokázal vždy rafinovane a spravodlivo vyriešiť každý spor. Bolo by to celkom fajn, keby to nebolo natočené v štúdiach českej televízie, s českými hercami. Tých totiž navliekli do kimon, nasadili parochne a nalíčili im šikmé oči na spôsob aziatov. Prišlo mi to podobne trapné ako keď si niekto natrie tvár krémom na topánky a vydáva sa za černocha. ** ()
Sled jednoduchých detektivek pro děti, "asijské" kulisy a vůbec všichni účinkující jsou číňani jak stehna z ryby. V dětství mi chytrost a moudrost soudce Ooky ohromně imponovala, dnes už bych této studiové pohádce udělila maximálně 3*. Každopádně mi jednotlivé případy celkem utkvěly v paměti a jde o neotřelou podívanou pro děti, takže přivřu oči nad tou celkovou laciností zpracování: 75%. ()
Ačkoliv nemám v oblibě jiné pohádky než ty z českého prostředí, tak tato je skutečně velmi světlou výjimkou. Diváci se zde seznámí s kulturou a tradicemi Japonska ve skvěle napsaném a poutavě zpracovaném příběhu, kterému ještě přidal na kvalitě špičkový výkon M. Donutila. Kdyby tak byli naši soudci a zákonodárci alespoň z půlky spravedliví a chytří, jako ten Ooka, to by se nám žilo. ()
Ač se děj odehrává v Japonsku, pohádka je ve skutečnosti přímo očividně inspirovaná knihami o Soudci Ti. Toho jsem v době prvního shlédnutí neznala. Jaká byla ovšem pak moje radost, když jsem van Gulikovy knížky objevila! Moc hezky zpracovaná pohádka, jejíž tempo doopravdy přebírá cosi z tradiční konfuciánské poklidnosti a vyrovnanosti. Miroslav Donutil ve velice příjemné roli moudrého umírněného člověka. Škoda, že většinou mívá smůlu na ztřeštěnce nebo křiváky. ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize
Reklama