Někdy v dubnu

Potíž tohohle filmu je, že už o tématu je natočenejch filmů hromady. A to, co by jinak člověk bral jako šokující, už slyšel a viděl nejmíň třikrát, spíš víc. Hutuové, Tutsiové, Interahamwe s mačetama, násilí, krutost, divošství, neschopná OSN, alibistický USA a tak, furt dokola. Nebavili mě tu herci, nebavil mě scénář. Vlastně mě to nebavilo celý. Sorry. (07.06.2019)

Sometimes In April se nese ve stejném duchu jako všechny filmy o Rwandě. Hutuové vraždí Tutsie, vojska OSN jsou naprosto neschopná, Američané nedělají nic (krásně to vystihnul hutujský generál při rozhovoru s americkou diplomatkou, která se mu snaží vyhrožovat: "Není tu ani ropa, ani diamanty, tak co by jste tu dělali?") a tím vším se táhne nějaký osobní příběh, v tomto případě se jedná o hutujského důstojníka, který ma tutsijskou manželku. Snad jen to je oproti ostatním rwandským filmům popisnější, což mi vyhovovalo. Ale i když je film lehce čitelný a nepřináší do tématiky nic nového, tak stejně šokuje a zadírá se pod kůži. Ne tak intenzivně jako Hotel Rwanda či Shake Hand With The Devil, ale sílu určitě má. 85% (29.12.2015)

Tak a je to tu. Poslední filmový snímek věnující se rwandské genocidě. No popravdě byl tohle jeden z nejsilnějších filmů věnující se tomuto tématu. Několikrát jsem to musel i vypnout. Tady se asi obejdu bez srovnávání s předchozími snímky tohoto typu. Tenkrát v dubnu hodně útočí na city diváka a zároveň ukazuje bezmoc jednoho etnika oproti druhému. Jednoznačně doporučuji, ale asi bude trvat hodně dlouho, než se na to podívám zase. (29.12.2016)

Smrť jedného človeka je tragédia, smrť miliónov je len štatistika. Tento citát pripisovaný Stalinovi, špecialistovi na masové vraždenie, najlepšie charakterizuje dojem, ktorý som mal z tohto filmu. Prínosná bola pre mňa historizujúca úloha kolonizátorov i ľahostajnosť sveta k dianiu v Rwande, ktorá nemá ropu ani diamanty. Chápem, že je nesmierne ťažké nakrútiť film, ktorý by ukázal, že vražda milióna ľudí nie je štatistikou, ale milión krát opakovanou vraždou. Charakteristické je aj porovnanie päťdesiatky odsúdených k počtu zavraždených, pretože sa v ničom nelíši od obdobného pomeru pri holocauste, genocíde Arménov a Kambodžanov. Ak som Hotelu Rwanda vyčítal nadmernú emocionalitu, tento film na mňa pôsobil príliš chladne a tak sa zmierujem s tým, že o takýchto dejinných udalostiach je prakticky nemožné nakrútiť film, ktorý by v plnom rozsahu ukázal divákom, čo sa vlastne stalo. A to, že každý pozná mená ako Hitler, Stalin, niektorí aj Pol Pot, ale prakticky nikto nepozná mená ich obetí vedie k tomu, že opakovanie týchto tragédií nie je vylúčené ani v budúcnosti. (27.10.2017)

Další Rwanda a další nepopsatelný masakr, nad kterým se dá jedině kroutit hlavou. Opět to byl jiný pohled na celou záležitost, který mi seděl skoro nejvíc ze všech předchozích, protože i přes velkou porci minut jsem neměl potřebu kontrolovat hodiny a soustředěně koukal na tu příšernost před sebou. 95% (22.08.2017)