Parfum: Príbeh vraha

Film s dobrou atmosférou. Jediné, ale podstatné, co mi vadí je, že hrdina by mi asi měl být sympatický a měl bych mu přát, aby přežil, což se vůbec nepodařilo (ovšem ne takovým tím sympatickým Barry Lyndon stylem). Vlastně jsem si celý film říkal "Ať už ho pověšej!". Jinak se dá vytknout opravdu jen máloco. Zajímavý příběh, dobří herci a skvělá atmosféra. To vše nesympatického hrdinu bohatě vyvažuje. (12.12.2009)

Čichám, čichám člověčinu aneb Parfém: Příběh smrada jest roztomilou ukázkou toho, co se stane, když superčmuchalovi ukázkově jebe. Náš antihrdina Žán-Baptista má nos, kterej mu může závidět kdejakej čokl a já osobně vlastnit podobně citlivej frňák, tak v lese hledám lanýže, který následně výhodně prodám a peníze rozumně utratím (drogy, chlast) . Jenže Žánovi jsou lanýže u prdele a mnohem radši čuchá ke kundě a jak je navíc zrzavá a slibuje tak vlhkej slep, jede po ní až je po ní. A jelikož se té vůně nemůže nabažit a mrtvá zrzka začne zákonitě dřív, nebo později smrdět a aroma souznění je v prdeli, tak se rozhodne stvořit 100% bio voňavku. Navíc, kdo by se nechtěl navonět místo Old Špajze nebo Blejboje výtažkem z jedenácti panen a jedný kurvy. Ingredience se sice shání o něco hůř než pomerančová kůže a hřebíček, na druhou stranu rozdíl vůně je nepopsatelnej. Pár kapek toho sqostu a hned chtěj všichni mrdat (což je divný, když kurva byla jedna a dalších jedenáct mělo nějakou blánu v piči - chápeme? ) a pokud na sebe lahvičku nacákáte celou, máte tu vůni alá Miluji Tě k sežrání. Co teda dodat, někomu tohle dílo vonět nemusí, každopádně takovej jedinec ať si přivoní k nějaký sračce jako třeba Babovřesky a budeme šťastně čuchat všichni. (26.09.2019)

Fenomenální. Audiovizuální extáze a terminátor divákových smyslů. Film, který v dokonalém technickém zázemí multiplexu zcela překräčuje hranice pouhého sledování pohyblivých obrázků a pohlcuje do sebe sama. Tykwer nemá na evropském kontinentu už delší dobu konkurenci - díky za to, že netočí filmy pro všechny a že se nezřekne ani nečekaných řešení za hranicí "cudné" lidské imaginace. Zjevně nezfilmovatelná látka a jakoby neosobní vyprávění: Přesto je ono sání vůní málem tak uhrančivé jako poblázněné milování s krásnou mladou dívkou. (01.01.2007)

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)

Famózny, po každej stránke brilantný film. Pre niekoho je druhá polovica nudná a stráca na vizuálnom štýle. Ale prd! Veď práve o to ide. Film je zámerne rozdelený na "smradľavú" prvú hodinu a "voňavú" druhú hodinu. A kontrastne k tomu prvá časť je ešte pomerne nevinná, kým v druhej už Grenouille načisto podlieha svojej posadnutosti. Jediné, čo mi vadilo, je fakt, že scéna na námestí mohla byť mať "väčšie gule". Nezasiahla ma tak, ako by sa žiadalo. Každopádne výborný dojem z filmu to nepokazilo. Až sa mi nechce veriť, že tento skvost nakrútil režisér nudných a nefungujúcich polo-artových sračičiek typu Nebo a Princezná a bojovník. (27.03.2007)