Dreamgirls

Co na to říct. Příběh je prosťoučký, jak se na muzikál sluší, ale kulisa 60.-80. let, na jejímž pozadí se odehrává, mu dodává půvabu. Nicméně přednosti filmu jsou všehovšudy dvě: stárnoucí excentrická, ale smutná hvězdička v podání Eddieho Murphyho (nemyslel jsem si, že bych mohl někdy něco takového vypustit z klávesnice:)) a hlavně silné songy se skvělými texty ve výborném aranžmá. (08.12.2008)

DREAMGIRLS mají úžasnou energii a jsou po delší době filmem, který mě v kině opravdu bavilo sledovat. Žánrově perfektní příběh je podle slov Beyoncé Knowles hodně podobný tomu, který před lety sama prožila se svou skupinou Destiny´s Child. Letmo se dotýká témat jako "rasová otázka" či "urbanizace hudby", ale nebojte, tohle je především muzikál. Takže písní, potažmo tanečních a jevištních výstupů, si zde užijeme dost a dost. Technická stránka je dokonalá, nechybí tomu patřičná nablýskanost a velkolepost a nakonec jsou zde i výborní herci - zpěváci. Nečekaně dobrý Eddie Murphy, nádherná šupina Beyoncé Knowles nebo úžasná vokalistka Jennifer Hudson. // Pokud netrpíte rasovými předsudky, můžu vám DREAMGIRLS vřele doporučit. Nejen proto, že se mi líbily daleko víc, než marshallovo CHICAGO (2002), ale hlavně proto, že podobně dobrý muzikál tu zase hodně dlouho nebude. (27.02.2007)

Nepřeplácané, skromné, vkusné. Pro mě příjemný muzikál, který je zase jednou opravdu o hudbě. Skvěle zahraný, skvěle zazpívaný, ale hlavně se skvěle napsanými postavami. Condonovi se podařilo dovést herce k tomu, že jejich postavy balancují přesně na hraně mezi nadsázkou a dramatickým projevem, takže děj má spád, ale přitom je z něj neustále cítit kouzlo muzikálového světa. Poměrně dlouhá stopáž filmu je opodstatněná, nenastavovaná a vlastně si ji ani neuvědomíte. Písničky jsou kapitolou samy o sobě a počet Oscarových nominací je toho důkazem (byť vítězná nakonec nebyla ani jedna). Další do série muzikálů (Chicago, Moulin Rouge), které žánr pozdvihují vzhůru. A ne naopak. [září 2007] (03.10.2007)

je naozaj skvelý pocit vychádzať z kina tanečným krokom, na ktorý ma naladil film. Som úprimne rada, že takéto muzikály nie sú vyhradené na sobotnú noc na Dvojke, nedeľu podvečer na ČT2, alebo len na dobu, keď spím a hlavou mi plávajú krásne tajomstvá. Dreamgirls nie sú sen, treba ich sledovať s očami otvorenými. (07.07.2007)

Je vůbec možné, aby postavy neustále vyzpívávaly své nejniternější pocity a přitom se o nich divák nic nedozvěděl? Condonův muzikál ukazuje, že dost dobře. Charizmatický charakterní chlap se v závěru promění z minuty na minutu na vychytralého zrádce, nezvladatelná divoška samozřejmě zjihne a všichni odcházejí šťasní...nebo ne? Já určitě ne, protože tohle mi nestačí. Muzikály nejednou ukázaly, že do postav lze vidět jediným songem velmi důkladně. Proto je k zbláznění, když Dreamgirls nevědí, kdy přestat zpívat. Když přijde jen trochu vypjatější chvilka, hodil by se emotivnější dialog a po něm úderný popěvek, ale hlavní postavy se v chumlu překřikují ve zmatečné bezmelodičné písni, která na mě tak působí jen trapně. Atmosféru aby pohledal a těch několik zajímavých kamerových objezdů už nic nezachrání. Jediným kladem zůstává Eddie Murphy a jeho božský výkon. Přijde mi ale, že tvůrci ho snad ani nechtěli nechat vyniknout a ubírají mu prostor, jak to jen jde. (22.02.2007)