Dreamgirls

První čtyřicetiminutovka je dokonalá. Hýří barvami, oplývá neskutečným videoklipovým tempem, a přitom jako správné retro vyzařuje náladu 60. let. Řešení vážných věcí už tak přitažlivé není, ale Dreamgirls i tak hudebně excelují, zatíco Bill Condon jako režisér s mladickým drivem a stařeckou uvědomělostí mile překvapuje. Jen mě mrzí, že Beyoncé má během filmů nalíčeno na své tváři asi pět obličejů. Taková kost to nepotřebuje... (13.01.2007)

Hudební filmy mám rád. S černošskou muzikou je to o dost slabší a s mou schopností snášet černošské hádky je to přímo katastrofální. Tři čokoládové divy z Dreamettes mne při svém výšlapu ke hvězdám bavily na pódiu, ale mimo něj jsem viděl jen hádky, rozchody i podrazy, které byly asi tak překvapivé, jako setkání s naháčem na nudistické pláži. Kdyby holky více zpívaly a méně se hystericky hádaly, tak bych si to užil určitě o dost lépe. To by však nebylo to opravdové ze života, po čemž tady touží snad všichni kromě mě. (06.04.2016)

Velmi dobrý muzikál. Dějová linie je samozřejmě zcela jednoduchá, ale přesto to bez problému snese dvouhodinovou stopáž (i když by určitě nezaškodilo příběhu trochu víc přiostřit hrany a dát mu údernější závěr), výprava a celá stylizace muzikálu je nádherná, písně jsou podařené a kvalitní (ačkoli chvílemi vás možná napadne, že méně by bylo více). Výsledný dojem - bezesporu velmi pozitivní. (01.09.2007)

no muzikaly velmi nemusim, a ani tento ma extra neoslnil...v priebehu deja ma iritovala vacsina pesniciek, a to tento styl hudby mam rad...no a je to casovo narocne a natiahnute az az..uplne by stacila hodinka a pol...a nevem nevem...podla mna si hudsonova oscara az tak nezasluzila, pretoze hrala velmi afektovane a vzdy ked sa objavila na scene mi prislo na blutie z nej..no na druhej strane ma velmi prekvapil eddie..pripominal mi herectvo jima careyho a toho oscara mohol dostat, aby si uvedomil, ze netreba hrat v srackach typu norbit... (03.06.2007)

Pokud je pro vás R´n´B muzika stejným zážitkem, jako pro mě vykastrovaný zpěv Pavla Horňáka (pro pamětníky :o)), či v současnosti třeba kvílení Tokyo Hotel (ještě teď se třesu), tak se Condonovu filmu vyhněte velkým obloukem. Zde nenajdete sofistikované dějové linie, ale jednoduchý přímočarý děj o "Popelkách" co ke štěstí přišly a úskalích jejich slávy, který stojí právě jenom na ´černé muzice´a silných hlasech. Oscarem oceněná Jennifer Hudson není - přiznejme si - bůhvíjaká herečka, ale když promlouvá zpěvem, dějou se teda věci. Zvládá s přehledem všechny hlasové polohy a když to "rozpálí", mohla by svým mocným hlasem i beton řezat. Její zoufalá zpověď před silvestrovským večerem - to je erupce emocí, permanentní husina a mrazový maratón po zádech. Eddie Murphy si oscarovou nominaci zasloužil jenom tím, že neprdí, neříhá a nedělá šašky, Beyonce bych si pověsil na zeď (plakát :o)) a charismatického Jamieho Foxxe mám film od filmu stále raději. (26.05.2007)