Babel

Alejandro González Iñárritu se zuby nehty drží svého vytříbeného stylu, kterým oslovil velkou spoustu diváků ve svých dvou předchozích filmech. Z Amores Perros jsem byl kdysi nadšený, ale na každém rohu oslavovaný film 21 Gramů už mě paradoxně tolik neoslovil. No a Babel se mi líbil méně než AP, ale více než 21 Gramů. Tahle mozaika se skládá ze tří, potažmo ze čtyř příběhů. Kdyby se vyškrtl ten o hluchoněmé dívčině z Japonska, stopáž by klesla pod dvě hodiny a já bych byl nejspíš ještě o kousek spokojenější. Nechci ale říct, že by ten japonský příběh byl nezajímavý, to určitě ne. On je spíš takový vzdálený, má jinou atmosféru, vždycky mě vyrušil z toho špinavého pouštního prostředí Mexika a Maroka. Přičemž i provázanost mezi japonským segmentem a zbylými dvěma příběhy je pouze symbolická. (04.08.2011)

Iñárritu je filmový virtuos, který ani svým třetím snímkem nepodlezl laťku, nastavenou předešlými výtvory slušně vysoko. Opět nám nabízí propletenec dějů, spojených k sobě někde tenkou nití, někde tlustým lanem, dějů mistrně napsaných i sehraných. A opět je servíruje v podobě spíše syrové a tím i s větším dopadem na diváka. Asi bych měl přehodnotit žebříček svých oblíbených režisérů... (05.02.2013)

Troufnu si podle dojmu hodnotit jednotlivé segmenty nového Ińárittuova filmu: Maroko - 7/10, Mexiko - 6/10, Japonsko - 10/10. Nemám potřebu hodnotit film jako celek - důvodem, proč píši tento koment, je japonská část snímku. Doposud jsem za nejlepší filmy, jež se aspoň trochu citlivě dotýkají světa neslyšících, potažmo hluchoněmých, považoval hlavně Bohem zapomenuté děti a v podstatě i korejskou Sympathy for Mr. Vengeance. Babel představuje další povedený přirůstek do této rodinky. Příběh postižené japonské dívky Chieko jsem prožíval jako dlouho žádný jiný. A hodně dlouho jsem se tolik nesblížil s filmovou postavou jako v případě hluchoněmé slečny, nehledě na pohlaví. Nevím, zda-li je Rinko Kikuchi také v reálu hluchoněmá, ale ve filmu je úžasná. Neodvažuji se tvrdit, že vím, jaké pocity frustrace a vykořenění takový člověk zažívá (do členství v řadách neslyšících mi ještě pár procent zbývá), ale dovolím si tvrdit, že Rinko to zahrála bezchybně. Díky ní a nádhernému hudebnímu podkresu ve mně japonské zakončení vzbudilo nejvíc emocí v celém filmu. (24.02.2007)

Režisér Inárritu se opět pohybuje v terénu, který důvěrně zná, a znovu přivádí na plátno několik paralelně se odvíjejících příběhů, které se v určitém bodě a určitými hrdiny protnou. Opět přináší nabuzené emoce, mravní konflikty, střetnutí hodnot a krutá dramata. Tentokrát se navíc snaží o zmapování rozličných kultur uprostřed globalizovaného světa. Jen ten příběh z Tokia mi do celku nezapadal, i když chápu, že Inárritu nemohl odolat tomu začlenit do svého filmu panoramatický snímek Tokia rozzářeného neony a tisíci světel. Tahle část připomínala spíš produkci Atoma Egoyana a zasloužila si spíš svůj vlastní film. Celkově mi přišlo, že narozdíl od jeho prvotiny Amores Perros obsahuje tenhle film méně energie a inklinuje spíš ke krásným obrazům kamery, která zachytává tu skalnatou Saharu, tu svatební veselí v Mexiku anebo nevadskou poušť. Je to ale tak filmově podmanivá podívaná, že nemám problémy s udělením páté hvězdičky. Inarritu je jeden z nejtalentovanějších režisérů současnosti. Celkový dojem: 90 %. (04.07.2010)

Alejandro González Ińárritu. Jméno režiséra, který dvěma snímky dobil svět a srdce nejednoho diváka. Třetí film a třetí spolupráce s Guilermem Arriagou. Tentokrát se film podobá předchozím jen v mozaikové struktuře a vyprávění 4 příběhů (osudů) naráz. Babel je něčím víc než byli surové výpovědí Amores Perros nebo 21 gramů. Na syrovost zapomeňte a připravte se na obrazově dokonalý zážitek, který jistým způsobem posouvá tvorbu Ińárrity kupředu a jiným dozadu. Do třetice všeho dobrého i zlého a osudy několika lidí se spojí v jednom okamžiku. Ne tak osudově, ne tak dramaticky a ani tak drasticky jako v předchozích filmech. Zde je vše spojeno lehkou nitkou, která spíš působí jen jako drobnost, která diváka má přesvědčit o tom, že sleduje film strukturálně stejný jako AP a 21 gramů. Každý příběh se odehrává jinde a nejdůležitější je, že se v něm mluví jiným jazykem. Cate Blanchett a Brad Pitt k sobě nalézají cestu v okamžiku, kdy je jeden z nich na okraji života a smrti, ve vesnici, kde jim nikdo nerozumí a kde si oni uvědomují, že dosud neporozuměli jeden druhému. Další příběh je o chlapcích co stříleli z pušky na autobus amerických turistů. Ten je plný krásných obrazů a boje proti vyšší moci. Třetí příběh je o chůvě cestující s dětmi Pitta a Cate Blanchett do rodného mexika na svatbu syna. Čtvrtý, nejpůsobivější, je příběh hluché japonky, žijící v Tokyu (městu světel a hudby), která prožívá těžké období po smrti své matky a pocitů chybějící lásky a něhy, kterou po matce nedokáže otec nahradit. Neskutečný počet záběrů kamery, které ve vás vyvolají mražení nebo nudu. Babel je na okraji mezi poetickým filmem obrazů, který nepotřebuje slova a filmem, který slova používá jako výpomoc obrazům. Režijně jde podle mě o film roku. Až uvidíte japonskou dívenku na diskotéce pochopíte, kdo je režijní Bůh, nejúchvatnější scéna filmu mě dostala a já se nechal unášet prožitkem, který dokáže Ińárritu dát divákovi. Nepřemýšlejte a ochutnejte tento skoro dokonalý film o lidech, kde jazyk ztrácí svou důležitost... (18.02.2007)