Hellboy 2: Zlatá armáda

Zábavný, ale ne tak kulervoucí jako trailer, což je asi zapříčiněný hlavně tim, že příběh trochu postrádá větší spád, svižnost, celistvost a možná i lepšího záporáka, ale neni to rozhodně nějak extra markantní, aby to vadilo ve větší míře a zapomene se na to hned, jak Hellboy naběhne do záběru zmasakruje pár mutantskejch zmrdů se svým mega kanónem a do toho ještě pronáší jednu parádní hlášku za druhou a že takových akcí tam je požehnaně, což je tady jen a jen kuprospěchu věci. Já rozhodně zklamanej nejsem, i když jsem taky čekal ještě větší hellboyovskou řežbu (11.09.2008)

Obávám se (a současně do budoucna doufám), že Zlatá Armáda je odsouzena k roli jakési nezbytné výplně před megalomanským finále, které nás čeká v Hellboyově pokračování třetím. Výplně sice výtvarně neskutečně nabité a obsahující několik velmi zásadních okamžiků, ale jako celek zážitkově dosti chabé. To je asi zbytečně tvrdé hodnocení, protože jako komedie funguje Hellboy 2 naprosto perfektně, a není to zásluha jenom ektoplazmatického Johanna KrauSSe, jehož "eine kleine Krankenschwester" byla naprosto zdrcující:) Bohužel dějově je to už takové jakési onaké. Jednu chvíli jsem si připadal jako v Princezně Mononoke, a byla to scéna velmi silná, nesoucí pořádnou myšlenku - tu, kterou jsem tak nadšeně odchytával z jedničky, a o které to vlastně celé je. Ale nějak se stalo, že ty emoce, které tu u jedničky byly, mě tentokrát obešly. Jestli to bylo tím, že mě na úkor všeho ostatního zahltily figury rovnocenné těm z Gaimanových fantazijních výplodů, nebo tím, že chyběl Marco Beltrami a jeho pod kotel mocně přikládající žesťové kompozice - btw světe div se, Danny Elfman mi přišel jako hodně slabá náhrada - to se mi nepovedlo rozklíčovat. Snad to vyjde při repríze, zatím ale nemůžu jít přes sedmdesát, protože příběh životní energií propojených dvojčat a Abeovy lásky je předvídatelný už od první chvíle. A co se hlavního záporáka týká - Luke Goss je sice lepší než v Bladeovi II a vypadá fakt cool (správně fantasy cool, aby bylo jasno), ale bohužel si na sebe Guillermo upletl bič v podobě toho ultrahajzla Kroenena. Což při vědomí toho, že byl vlastně jenom poskok, pročež bychom ho měli srovnávat s tou hroudou, co měla pazouru na řetězu, a dala se příliš lacino, hovoří v neprospěch Zlaté Armády ještě víc. Zkrátka Schade a ode mě jenom 70%. (28.10.2008)

Stává se často, aby dvojka pokořila jedničku? Často asi ne, ale Hellboyovi se to určitě podařilo. Možná už nehláškuje tolik jako v prvním díle, a i ten příběh není tak stylový (to ani první díl nebyl), ale všecko je to tak hezky efektivní, a masky tak originální, že se na to člověk musí koukat. Příjde mi, že Gullermo del Toro se stále učí a snaží se, aby jeho filmy byly lepší a lepší. Faunův labyrint ho leccos naučil a v tomto filmu to je dle mého i dosti vidět, hlavně tedy v maskách. Fakt je, že tenhle film není nic novýho, ale je to stylové, pobaví to a rozhodně nebude nudit, a to je na filmech nejpřednější. Jen by mě zajímalo jestli se opře do třetího dílu a zakončí to vše trilogií. Příjde mi to, že těch filmů už je přemnoženo. Alespoň, že je Ron Perlman v roli Hellboye takový sympaťák, jinak by mi to přišlo už jako naprostá zbytečnost, takhle jsem se ale příjemně na dvě hoďky zabavil. (15.11.2008)

Velká spokojenost. Tam, kde Temný rytíř útočí vybroušeným scénářem a precizní režiií, vytahuje Hellboy propracovanou fantasy atmosféru, tunu emocí a spoustu sebeparodických scének. Z filmařského hlediska Del Toro Nolana sice netrumfnul, ale přinesl slíbeného hláškujícího hrdinu, který ve volných chvílích mezi řezáním elfů a jejich přisluhovačů řeší vztahové potíže, přičemž je jedno zábavnější než druhé. Navíc je tu fajn linie s Abem, ultimátní prostřední část, která u mě strčila do kapsy začátek i konec a takové množství nápaditých potvor, že by z toho Lucas brečel štěstím. Ač se nemůžu zbavit pocitu, že je dvojka jenom předehrou ke trojce (která přijde bůh ví kdy), bavil jsem se náramně a moje víra v Del Tora se opět posílila. 9/10 (11.08.2008)

O osud Hobita sa vonkoncom nebojím. Zlatá armáda už totiž nie je komiks, ale výpravná fantasy v podaní tvorcu s nespútanou imagináciou (nie, vážne nemám dojem, že by sa del Toro opakoval), hrsťami zábavných nápadov a zmyslom pre veľkoleposť (stálo to štvrtinu Spider-Mana 3, ale vyzerá to dvakrát drahšie). Pri jednotke som nedokázal rozdýchať ten odklon od pochmúrne drsnej, hororovo ladenej predlohy, pri dvojke už som to hodil za hlavu, zmieril sa s tým, že del Torovo poňatie Hellboya je celkom iné než to Mignolovo a jednoducho som sa ponoril do jeho neodolateľne sympatického polo-rozprávkového sveta, v ktorom je romantika infantilná a dramatické scény jasne ustupujú pred celkovou odľahčenosťou a neustávajúcim hláškopádom ("S tvojím prízvukom by som slovo "focus" radšej nepoužíval!"). (22.09.2008)