Manželské etudy po dvaceti letech

Život je nejlepší scénárista a Helena Třeštíková dokázala tenhle "scénář" přetavit v jeden nejlepší dokumentární seriál české televizní tvorby. Už jen to, že se jí podařilo přemluvit téměř všechny účastníky první série pro natáčení po dvaceti letech je uctyhodný výkon. Po shlédnutí všech dílů vám přijdou některé problémy vyloženě směšné oproti těm, co zažili a zažívají hrdinové z dalších epizod (například mladý pár z prvního dílu, který si věčně stěžuje na nízké příspěvky pro maminku na mateřské a přitom žije v baráku, před kterým manžel umývá nové fáro versus snad již celou republikou známý příběh paní Marcely). A to je právě život. (17.03.2008)

Dokument, co místy pobaví, místy nutí člověka se zamyslet nad vlastním životem a místy bere dech. Neuvěřitelně citlivě natočené a vypichující důležité momenty. Asi je zbytečné dodávat, že nejvíc mě vzal příběh paní Marcely, to jsem pak nemohl z hlavy vytlačit hodně dlouho...Ty nejpozoruhodnější momenty píše život sám a paní Třeštíková to v etudách dokázala vystihnout geniálně. ***** (04.02.2008)

Velice silný dokument, dá se řící ta pravá reality show. Je to opravdový pohled do života daných dvojic, pohled spojený s kontrastem mezi jejich manželskými začátky a dnešním životem lidí středního věku s dospělými nebo dospívajícími dětmi, i s předělem změn devětaosmdesátého roku dopadajících do dnešní reality. Počátky byly podobné tak jako náš život v osmdesátých letech, kdežto dnes jsou jejich osudy velmi různorodé. I tak malý vzorek obráží statisticky problém rozvodovosti - polovina párů je rozvedených. Já jsem sledoval původní cyklus před dvaceti lety (ten byl vždy zopakován před novým dílem) a o to více jsem očekával pokračování. A mohu s čistým srdcem říct, že mně nezklamalo. A nestydím se ani za slzy v závěru 5. dílu. I to je život. (06.02.2006)

Zdá se to velice jednoduché – natáčet po několik let několik manželských párů, ale jak v jednom rozhovoru řekla paní režisérka, jde o „sázku na nejistotu“. Šest z těch sázek vyšlo a všech šest jsem sledoval s obrovským zaujetím nejen pro peripetie, kterými si ti lidé museli projít, ale také pro způsob, jakým je Třeštíková s lehkým nádechem ironie sestříhala do výsledné podoby. Obdivuji její odvahu natáčet i v momentech, kdy by většina filmařů shovívavě vypnula kameru. Pravda je holt krutá a filmař musí být stejný, chce-li ji zachytit. Čím mne ale Etudy fascinovaly nejvíc, je naprostá nevyzpytatelnost osudu. Všichni se s ní asi setkáváme denně, jenže takhle, na ploše dvaceti let, vyhlíží mnohem děsivěji. Na konci sebedokonaleji naplánovaného života bude stát bilanční otázka: „Čeho jsem vlastně dosáhnul?“. I díky Etudám se začínám snažit dělat něco pro to, aby můj strach z této otázky nebyl odůvodněný. 90% (07.08.2008)

Tenhle báječný cyklus bych pouštěl zejména osmnáctiletým holkám. Nedávno jsme měli třídní sraz: mé třicetileté exspolužačky z veliké části mají děti, jsou nešťastné a hlásí: "Já jsem s ním jenom kvůli malé". Případně: "Už spolu nejsme. Teď sama neuplatím byt." V pořadech paní Třeštíkové by si mohly vzít veliká ponaučení a ani na chvíli by se nenudily. (21.08.2010)