Adamove jablká

Adamova jablka jsou nádherný film, opravdu nádherný! Je na něm hezké snad všechno. Od začátku, do konce. Ve filmu se objeví bláznivej pobožnej, ultrapravicovej nacista, co si na stěně místnosti, kde bydlí, pověsí obrázek Adolfa a kupa dalších magorů. Ale já si je prostě okamžitě zamiloval. Miloval jsem chvíle, kdy se Adam snažil udržet svůj přístup myšlení a pokaždé, když mu Adolf spandul z hřebíčku na zdi, tak ho zvednul, upravil a opět ho tam zavěsil. Nebo když farář Ivan v autě poslouchal Bee Gees. Ten nacismus ani to teploušství jsem jim neměl za zlý. Prostě jsem koukal na film, který se skládal z jedné absurdní scény za druhou a všecko to jako celek bylo naprosto perfektní. To nejlepší z nich se totiž objevilo až časem a to nejlepší byla ta lidskost, která všechny ty lidi v tom filmu spojila těmi jablky. Nádhera, Adamova jablka jsem si po shlédnutí ještě párkrát musel pustit, protože i přes všechen ten negativní přístup Adama je film samotný neuvěřitelně příjemný a pozitivní. (05.11.2011)

Naprosto absurdní a přitom velmi civilní kombinace všech druhů emocí, který se navíc dokážou protočit i během jediný scény a to není jediný čím mě film uzemnil. Další věc je, že o drtivé většině scén se může přemýšlet a dlouze diskutovat nad jejich interpretací. Poslouchat, koukat, myslet, to je to, co chce tenhle snímek po svým divákovi a za to nabízí lidskost, humor, inteligenci, emoce a to je zatraceně výhodnej byznys nemyslíte ? (18.10.2011)

Tyhle filmy miluju. Žádný okoukaný dramata, kde člověka nemůže nic překvapit a pět minut po začátku ví, jak všechno skončí. Tady se příběh prakticky nedá odhadnout, divák prostě jen kroutí hlavou. Zároveň je zápletka chytrá a nešetří se symbolismem, hlavně biblickej Jobův příběh hraje důležitou roli. Je tu parta zajímavejch charakterů, který jsou všechny trochu praštěný, ale ve zdravý míře a nejvíc vyniká nemluvnej hlavní hrdina Adam (výbornej Ulrich Thomsen) a samozřejmě farář Ivan Madse Mikkelsena, co si žije ve svým světě a Adam se neustále snaží mu otevřít oči. Pak je tu obézní zloděj co se furt cpe a muslim, co vykrádal benzínky. Nejpozoruhodnější je ale to zkloubení nejenom žánrů, hlavně komedie a trochu psychologickýho dramatu, ale i nálad, že člověk se směje a vzápětí se rozesmutní a nakonec ho uzemní trochu mystična.Skvělej film, co bych doporučila asi všem a jeden z mých nejpříjemnějších filmových zážitků v tomhle roce. (09.04.2011)

Dánská černohumorná absurditka plná podobenství, odkazů.... s jasně čitelným přesahem (odkazem), která měla mj. za následek, že jsem si při závěrečných titulkách (téměř) začal s hlavními hrdiny pobrukovat "How deep is your love"? od Thake That. Kdo by to byl řekl. A nepotřeboval jsem k tomu ani lahodný sirup (čti fernet). I love this film. RESPEKT! (19.10.2011)

"Zobou jabka, černou duši... krve kapka teče z uší." Pevnost naší víry, ať už jakékoli, třeba i k obrázku milovaného tatínka, starého Ády ("to není on, Hitler měl přece vousy"), nebo slepé víry v obornost psychiatrických posudků ("píšou tady, že jste zlý") se viklá a padá ze zdi, padá spolu s bílou kočkou, černým bubákem z rajského stromu sestřelenou, rozezvučí-li vaše srdce kostelní zvony, Ivanovýma bláznivýma rukama rozhoupané. Ochraňujme ďábla svého, neustále milosrdenstvím těžce zkoušeného, v dušich našich černých a zhýralých, oči před realitou zavírejme a ... modleme se. Jen pomni, člověče Boží, oběma rukama pak uši si přikrývej, aby z nich ni čůrek krve vytékati nezačal. A nikdy se neptej, komu zvoní trauma hrana, Tobě zvoní! Říkám to opravdu nerad, coby praktikující agnostik, ale Anders Thomas Jensen je Bůh! [...můj původní divnokoment z roku 2013, napsaný Adamem, ve finále podivným cherubínem, se nedochoval. Shořel po zásahu bleskem, za divoké bouře při druhém zhlédnutí]. (28.10.2022)