Krutost podvědomí

Dávam 3* , pretože som niektoré obrazy nepoňal, alebo skôr nepochopil. Hudba však bola fantastická. I napriek tomu, že sa autor zaoberá vnútrom, je to iba celé na úrovni mysle a myslenie je povrchné. Hoci môže ísť do hlbky, stále je to myslenie. " You always dream in black and white. " , toť dualizmus, odveký problém človeka. Toto dielo môže byť do takej miery nechutné, do akej pôsobila výchova a stále pretrváva hlboko zakorenená. V každom prípade, každá minca má dve strany. Ide o to, kto berie ktorú, alebo, či rešpektuje mincu v jej absolútnej celistvosti. (18.03.2009)

Jednu scénu při sledování SubBassKokonŠlus KuřeFilety už asi nevyženu z hlavy. Chcete vědět která? No ta, jak si někdo může dovolit típat vajgl do kafe! Hnus velebnosti takhle mrvit takovou lahodnost! Jinak se mi zdály všechny ostatní scénky v pořádku, které vaše ratolesti určitě nepohorší a poskytnou jim poučný a k zamýšlení hodný pohled do života. Dojde na otázky týkající se dospívání, první objevování pohlavních orgánů, sexu, menstruace, porodu, objevování krás naší matičky země a samozřejmě také nějaká ta náboženská tématika. V této symbolicky pojaté vizi dostanete odpověď na každou vaši otázku a při sledování jsem si vzpomněl na fancouzský cyklus Byl jednou jeden... život. Rozdíl je POUZE ve zpracování, protože onen francouzský seriál je animovaný, zatímco tento snímek ne, jinak se moc obsahově a hlavně myšlenkově od sebe neliší. Jen ten cigaretový špás s kafem moc příkladný pro děcka není a nevím, proč Kuřim HůlŠajn radši scénu nevystřihl. Za to bohužel čtyři hvězdy dolů, nemůžu si pomoci... Fňuk! :-( .......... P.S. Dobrá tedy a teď vážně ve zkratce. Subconscious Cruelty není pro mě nic jiného než jen rádoby art výstřelek, který je prázdný a bezobsažný, jak vycucané pitíčko od Capri-Sonne. Silný naturalismus mě v tomto případě nepobouřil tak, aby jsem šel s hodnocením dolů. I když tu scénu s dítětem si rejža mohl opravdu odpustit. Jen bych musel mít při sledování pocit, že vás film nutí přemýšlet nebo se snaží něco sdělit. Zde se nic v této rovině nedělo, jen se Subconscious Cruelty snažilo tak naoko tvářit. A navíc se jedná o neuvěřitelnou zívárnu. Jedinná věc a potažmo tím i zasloužená jedinná hvězda je za technickou stránku, která působí, jak má a jako jedinná mě zaujala. Inspirace Argentovským stylem a giallem je patrná. To ale situaci plnohodnotně nezachraňuje. Zbytečný film a ztráta času. (14.05.2017)

Prozatím jsem nenarazil na větší art zvrácené peklo. Všechny povídky mají něco do sebe a nepřestanu obdivovat celé pojetí a Hussainovu vizi. Zprvu jsem měl dojem, že vidím jen hladinu a na dno se ani v nejmenším nepodívám. Měl jsem pravdu, byť mám pocit, že jsem se ponořil dostatečně hluboko. Projekcí jsem zvládl povícero a myslím, že to i tak nebylo naposled. Tahle Hussainova režijní a scénáristická prvotina je jednoznačným vrcholem žánru a to jí nikdo neodpáře. (02.10.2019)

Při projekci jsem si myslel, že si po skončení filmu odplivnu, a prohlásím něco jako: "Zasraní intoši!". Ale na Subconscious Cruelty prostě něco je. Něco co se do mě zažralo a nechce to ven. Něco co lidi fascinuje, nebo odpuzuje, popřípadě obojí. Chorý snímek, chorého režiséra o velice chorých věcech. Zajímavé. (16.03.2011)

[FOD 2022] Totálně sick vhled do osobního pekla trpících šílenců, který chudáky zároveň fascinuje a láká. Krutost podvědomí je kreativní v tom nejhorším slova smyslu. Je brutální, nechutná a zvrácená, jen pro ty nejotrlejší. Sice zpracování nepůsobí tak strašně, ale v mozku vám budou hlodat myšlenky nad tím, jak že to ti psychicky nemocní tvůrci mysleli, a zůstane ve vás znepokojivý pocit, že tam je ještě nějaká hlubší myšlenka, zvrácenější než dokážete pochopit, která vám během první (a zaručeně poslední) projekce unikla. Takže, co by na to asi řekl Freud? Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní, že? Velmi intenzivní. (08.03.2022)