Křišťálová noc

Špičkové televizní drama z mnoha úhlů prosvětlující vztahy mezi členy navenek fungující, ale vnitřně rozvrácené široké rodiny, které kraluje, ale také jí nejvíc ubližuje, matka -slepice. V podtextu prosvítá skepse až posměch ve vztahu k socialistickým ideálům, což bylo zřejmě to, proč šla inscenace přímou cestou do trezoru. (30.10.2010)

Ve své době asi osvěžující inscenace, dnes už nic moc. 1)  Snad to Hrubín nenapsal tak nudně, těžko říci. Ovšem osvědčená těžkopádná ruka tehdy 35leté scenáristky a režisérky Evy Sadkové se nezapře. Ne, že by to v dalších letech bylo lepší._____ 2)  Zajímavé jsou herecké výkony. 48letý Václav Voska (spisovatel Struna) v depresi, vynikající 55letá Marie Vášová (manželka Strunova bratra, tedy teta), 40letý Jiří Vala (syn Jan) opět silně buduje, 29letý svěží Jaroslav Vízner (mladší syn Mirek) a konečně 32letá Jana Štěpánková (Janova bejvalka Tonička, která čeká s Mirkem dítě) se svým obvyklým herectvím zhrzené tragédky._____ 3)  Přitažlivý 29letý Jaroslav Vízner (bratr Oldřicha Víznera) žil v létech 1968 - 2001 ve Švýcarsku. (18.07.2021)

Citlivá televizní adaptace skvělé divadelní hry Františka Hrubína, výtečně obsazená (tím, že vyzdvihuji ukotvení v krizi mastroianniovského, přesněji anselmiovského Václava Vosky, ztělesněnou naivitu „jezeďáckého selství“ Jana Valy a vítězící vyrovnanost nestárnoucí parvenu Jany Štěpánkové, jen vybírám to, co pro mne zůstává i po letech nejživější). Uzavřenost scény do venkovského stavení, z jehož zahrady je vidět „odvěké“ ruské kolo (a současně falešné slunce), které si rok co rok o pouti pouští v noci opilý kolotočář „jen tak, bez muziky a bez lidí“, odpovídá zdánlivě stabilním vztahům mezi postavami, těsněji či vzdáleněji připnutými k jedné rodině. Nehybnost je ovšem skutečně jen zdánlivá: soustavně ji totiž protrhávají hříchy, sny a viny minulosti (které ovšem nejsou ani úplně zlé ani úplně dobré), což potvrzuje i (opět jen zdánlivě) závěrečný konflikt. Bolest se nechýlí ke konci a ponese ji i nenarozené dítě. (08.04.2009)

Začátek je podivný, Václav Voska coby filozofující spisovatel bez invence potácející se v partnerské krizi s Marií Drahokoupilovou. Pak se ale rozjede nefalšované drama jemuž zcela nekompromisně vévodí matka rodu Marie Vášová, která vše ovládá, ničí a tmelí jen aby chránila rodinu, manžela a syny. A z té samé lásky jim zcela zruinovala život a šance žít nějak normálně. Vášová je v mimořádné formě, nevím jestli tak dobře hraje, nebo taková byla, ale já bych jí teda za matku nechtěl. Její synové jsou hluboce milované oběti jejího mateřství. Vynikající a patologické. Bylo mi z toho dosti úzko...90% (02.05.2015)

Nejen rodinné konverzační drama, ale také hluboká metafora o stavu tehdejší společnosti. Budovatelská generace vystřílela prach, nadšení a třeštění pominulo. Základna Pražského jara nebyla zdaleka utěšená, ale víra v reformy socialismu stále měla určitou přitažlivost. Nemá smysl pitvat tyto věci do detailu; jsou prostě dány. Eva Sadková a většina herců dostála své špičkové profesionální úrovni. (29.07.2020)